Měnící se úloha pediatrie v 21. století
Druhá polovina 20. století přinesla obrovské pokroky v základním i klinickém výzkumu a vývoji technologií. Ti, kteří vyučovali a praktikovali medicínu během tohoto období, si vybaví extrémně invazivní výkony, např. pneumoencefalografii, po nichž děti zvracely a měly silné bolesti hlavy. Tehdy však nebylo na vybranou. Na pomoc při diagnostice hydrocefalu a mozkových nádorů nebyly k dispozici neinvazivní způsoby vyšetřování, např. výpočetní tomografie a magnetická rezonance. Někteří kolegové si jistě vybaví hrůzu, když se při lumbální punkci objevil hnisavý mok svědčící pro smrtelnou bakteriální meningitidu. V současné době pediatričtí lékařirezidenti nemusejí během svého výcviku vůbec hnisavý mok vidět a naprosto jistě nezažili epidemii spalniček, zarděnek a dokonce ani planých neštovic. To vše je, doufejme, již minulostí a děti mohou vyrůstat bez rizika smrtících důsledků spalniček, dětské obrny a meningitidy způsobené bacilem Haemophilus influenzae. Schopnost současných lékařů diagnostikovat, léčit a zabraňovat závažným nemocem je bezprecedentní.Změny v pediatrii
Bez ohledu na vývoj v technologii se na scéně rizik pro zdraví a dobro dětí objevili noví hráči. Nemoci jako drogová závislost, bezdomovectví, AIDS a městské násilí, abychom jmenovali jen pár. Většina z těchto chorob se vztahuje k socioekonomickým tlakům. Dr. Richard Behrman, současný ředitel Center for the Future of Children, David and Lucile Packard Foundation (Centra pro budoucnost dětí v nadaci Davida a Lucile Packardových) v předmluvě k zprávě Future of Pediatric Education – II (FOPE-II) (Budoucnost vzdělávání pediatrů) tyto tlaky shrnul:
1. Počet dětí a mládeže s neurosenzorickým a tělesným postižením každoročně narůstá (např. v důsledku jejich delšího přežití).
2. Řada dětí je postižena vývojově či behaviorálně v důsledku škodlivého sociálního prostředí (např. drogová závislost matky).
3. Různé podskupiny dětí, které jsou přímo nebo nepřímo vystaveny řadě rizik životního prostředí, chemikálií, léků a kontaminovaných potravin.
4. Léčba chronických nemocí způsobem, který vede k co nejlepší kvalitě života.
5. Prevence, léčba a následky úmyslných a neúmyslných úrazů.
6. Změny v organizaci zdravotní péče s hlavním důrazem na dostupnost péče a její kvalitu.Role pediatrů a v konečném důsledku vzdělávacího systému, který pediatry vychovává, se musí vyvíjet takovým způsobem, aby pediatři byli vyškoleni a získali dovednosti nutné pro zvládnutí problémů, které tyto choroby přinášejí. Neexistuje žádné zázračné řešení, avšak v několika posledních letech spustilo tento proces několik významných událostí. Projekt FOPE-II byla tříletá grantová iniciativa a společný projekt celé pediatrické komunity.1V rámci této pracovní skupiny se sešlo 32 předních pediatrů, kteří si stanovili tři hlavní cíle:
...
Komentář
Autor: Doc. MUDr. Jozef Hoza, CSc.
Seriál tří článků o změnách v postavení pediatrie v 21. století má svůj základ v suplementu lednového čísla časopisu Pediatrics (vol 105) z roku 2000. Na více než 50 stránkách tam zveřejnil kolektiv špiček americké pediatrie vedený známým R. E. Behrmanem závěry projektu FOPE II, což je zkratka pro Future of Pediatric Education. Autoři vyhodnotili plnění závěrů FOPE I z roku 1978 a rozsáhle analyzovali situaci na přelomu století tak, aby vznikly teze pro nový typ vzdělávání pediatrů odpovídající měnícím se podmínkám života dětí a mladistvých v současném světě. Harlan R. Gephart, profesor pediatrie ze Seattlu, byl členem autorského kolektivu (podle výčtu autorů a jejich funkcí měl na starosti zejména přípravu návrhu na financování vzdělávání pediatrů), pro časopis Contemporary Pediatrics připravil výtah z rozsáhlého textu z uvedeného suplementa. Vzhledem k dostupnosti původního textu není žádný problém ověřit, že zkrácený text skutečně vystihuje jak postavení dětí a mladistvých v industriální společnosti s vyspělou technologií, tak problémy vyplývající právě z té technokratické a modernistické plejády vymožeností, ve které se ale pomalu vytrácejí některé základní principy společnosti založené na rodině s dítětem. Ta byla, je a bude předmětem zájmu pediatrie, pediatra a všech, kdo se rozhodli realizovat se v péči o dítě.
Přemýšlím, zda lze považovat text vzniklý před pěti lety za přínosný pro našeho dětského lékaře, který je díky probíhající rozpačité transformaci zdravotnictví zařazen buď v postavení praktického lékaře pro děti a dorost nebo pediatra dětského lůžkového zařízení či ambulantního specialisty. Docházím k závěru, že ano a to z následujících důvodů:
1. Podobně jako v jiných zemích se i u nás výrazně mění demografická situace v dětské populaci. Podíl dětí v celé populaci se snižuje, naše republika patří v Evropě mezi země s nejnižším podílem dětí do 14 let a jen díky menšímu podílu populace nad 65 let je podle indexu stáří v evropském průměru. Do budoucna se ale díky silným poválečným ročníkům zařadíme mezi země s nejstarší věkovou strukturou populace. V České republice připadá na tisíc obyvatel devět živě narozených dětí, což nás řadí mezi země s nejnižší porodností. Nic na tom nemění ani nízká kojenecká úmrtnost 3,7 ‰ nebo 97 664 narozených dětí v roce 2004, což je asi o čtyři tisíce více než v roce 2003 (podle tiskové zprávy z března 2004). Akcelerace růstu střední délky života u nás signalizuje přesun zájmu z dětského věku na problematiku starší generace. Protože obě krajní věkové skupiny mají – vyjádřeno ekonomickými ukazateli – významný podíl na spotřebované péči, lze očekávat, že prostředky pro péči o děti se budou více „ředit“ směrem ke stárnoucí generaci. Moderní pediatrie se bez moderních technologií neobejde, nové diagnostické jednotky vyžadují mnohem dražší léčebné postupy a nárůst počtu chronicky nemocných dětí toto vše umocňuje. Bude proto zapotřebí podle vzoru aktivit typu FOPE a jiných zajistit analýzy situace s ohledem na další roky, abychom nedopustili pokles úrovně zdravotní péče o děti. Souvisí to významně s úrovní vzdělanosti pediatrů na všech úrovních!
...
Plnou verzi článku najdete v: Pediatrie po promoci 2/2005, strana 14
Zdroj: