Metabolický syndrom u postmenopauzálních žen
Ischemická choroba srdeční (ICHS) zůstává i nadále nejčastější příčinou úmrtí žen v USA i ostatních vyspělých zemích světa – přesto si naprostá většina ženské populace toto riziko vůbec nepřipouští. Prevence ICHS u žen je obvykle obtížnější než u mužů vzhledem k tomu, že u nich často chybí varovné příznaky infarktu myokardu, a prvním projevem onemocnění tedy může být až náhlé koronární úmrtí. Kromě toho platí, že naše preventivní i léčebné snahy až dosud vycházely z paradigmat vytvořených na základě manifestace tohoto onemocnění v mužské populaci. Zatímco do věku cca 65 let je riziko infarktu myokardu poněkud vyšší u mužů, později ženy v tomto ohledu muže nejen dostihují, ale dokonce předstihují. V současných USA je situace taková, že se u žen zaznamenává celkově mírně vyšší incidence infarktů myokardu i mírně vyšší počet umírajících na ICHS mezi ženami než mezi muži.2,3 Relativní význam ICHS vystupuje do popředí zejména tváří v tvář skutečnosti, že srdeční choroby usmrcují o 37 % více amerických žen než všechny typy nádorů dohromady a desetkrát více než karcinom prsu. V kterémkoli období života má žena vyšší pravděpodobnost, že zemře na srdeční onemocnění než na karcinom mammy. Nicméně zatímco o riziku karcinomu prsu se široce diskutuje, o nebezpečí srdečního onemocnění většina žen vůbec nepřemýšlí. Průzkum provedený Gallupovým ústavem pro Národní centrum zdravotnické statistiky v USA prokázal, že 40 % žen považuje za největší hrozbu zdraví právě karcinom prsu, zatímco úmrtí na srdeční onemocnění se obávají pouze 4 % dotazovaných žen. Za zmínku stojí, že ve stejném zastoupení – tedy 4 % – uvádějí ženy jako největší zdravotní hrozbu AIDS. A jaká je skutečnost? Srdeční onemocnění mají na svědomí 30 %, karcinom prsu 4 % a AIDS pouhé 1 % ženských úmrtí.3 K nejpravděpodobnějším příčinám toho, že ženy vnímají riziko ICHS mylně jako relativně velmi nízké, patří např. to, že u žen se vyskytuje mnohem více asymptomatických rizikových faktorů predikujících ICHS než u mužů. Patří k nim diabetes mellitus 2. typu, nízká koncentrace HDL cholesterolu a zvýšená koncentrace triglyceridů. Kromě toho více než polovina všech žen starších než 45 let má zvýšený krevní tlak. Rovněž prevalence kuřáctví u žen klesá mnohem pomaleji než u mužů, a v některých věkových skupinách dokonce stagnuje nebo roste. Primární prevence ICHS je u žen mimořádně důležitá i proto, že se právě u nich nejčastěji prezentuje náhlou smrtí.
...
Komentář
Autor: Doc. MUDr. Taťána Rešlová, CSc.
Úvahy o vzájemném vztahu rizikových faktorů pro kardiovaskulární onemocnění vyvrcholily v roce 1988 Reavenovým předpokladem, že existuje syndrom metabolických poruch (MS) – „syndrom X“, jehož klíčovým etiologickým faktorem je inzulinová rezistence.
Definování metabolického syndromu není v současné době jednotné. V článku je zmíněna pouze definice odborníků pro léčbu dospělých Národního cholesterolového vzdělávacího programu (NCEP-ATP III). Pro srovnání jsou v tabulkách 1 a 2 uvedena diagnostická kritéria Světové zdravotnické organizace (WHO) a Americké společnosti klinických endokrinologů (AACE), která jsou v řadě aspektů podobná, ale jsou mezi nimi i významné rozdíly. WHO vyžaduje pro stanovení diagnózy MS inzulinovou rezistenci a další dva rizikové faktory. Na rozdíl od podmínek NCEP-ATP III je hraniční hodnota krevního tlaku vyšší, obvod pasu doplňuje BMI a jedním z kritérií je mikroalbuminurie. Definice AACE je hybridem doporučení WHO a ATP III bez určení počtu rizikových faktorů pro diagnózu MS. Přestože se jednotlivé složky metabolického syndromu mohou vyskytnout i u dětí a dospívajících, stoupá jeho prevalence výrazněji od středního věku a s výskytem obezity v populaci. V západních zemích je přítomen u 25 % dospělé populace a u více než poloviny jedinců s MS byla prokázána ischemická choroba srdeční. Gynekolog se setkává s příznaky metabolického syndromu zpravidla v rámci mezioborové spolupráce s internistou u žen se syndromem polycystických ovarií. Obdobně by tomu mělo být i při rozhodování o optimální formě hormonální substituční léčby v peri- a postmenopauze. Je obecně známo, že kombinovaná estro-progestinová (HRT) ani estrogenní (ERT) substituční léčba netvoří konzistentní skupiny a že se liší v typech použitých steroidů, aplikačních formách i v terapeutických režimech. Především u metabolických poruch předpokládá udržení prospěchu ERT/HRT nad rizikem důsledné individuální zvažování indikací a kontraindikací. Menopauza a metabolický syndrom Z výsledků řady studií je zřejmý nepříznivý dopad postmenopauzy na kardiovaskulární systém. Určení podílu deficitu estrogenů je obtížné, ale nepochybné. Změny připisované ztrátě ochranného účinku estrogenů jsou uvedeny v tab. 3 a zajímavé je jejich srovnání s definováním metabolického syndromu.
...
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 2/2004, strana 54
Zdroj: