Mezi lékaři a sestrami chybí týmová práce
Neustále průběžně vzdělávané sestry, v ideálním případě sestry s vysokoškolským diplomem - to jsou cíle, které si stanovilo české zdravotnictví. Systém registrace, vzdělávací konference a semináře, navíc motivace pro vysokoškolské vzdělání - to jsou prostředky, jež mají takový stav umožnit. Avšak stačí?
Vzdělávání sester je podmíněno postupující technologií a oborem, v němž působí. Během let se mohou i několikrát změnit přístroje a metodika, což vše musí zdravotní sestra zvládnout se samozřejmostí. Podle oslovené sestry však základní premisa - vzdělávat se z vlastní iniciativy, protože to jinak nejde - pomalu mizí. Na vině je podle ní systém registrace sester.
"Neříkám, že je to úplně špatná myšlenka, přináší určitý řád. Pokud je sestra registrovaná, přecházejí na ni větší kompetence. Po dobu šesti let, kdy registrace platí, ale sestra musí nasbírat 40 kreditních bodů za vlastní vzdělávání. Body lze sice získat účastí na seminářích a konferencích, ale za účast na semináři v nemocnici má sestra třeba pouhý bod. Některé semináře ohodnocené vyšším počtem bodů jsou půldenní, jiné zaberou i celý den. Sestra může získat více bodů také tím, že vystoupí na kongresu s pojednáním o určitém ošetřovatelském postupu - za vystoupení má 15 kreditních bodů," říká sestra a jedním dechem dodává: "Ovšem možný spoluautor textu, který nevystupuje, má 10 bodů. V podstatě se tím otevírá možnost pro sestry, které si potřebují doplnit bodový stav. Ve většině případů jde o pouhou honbu za body a spoluautorství je spíše než o vykonané práci věcí kamarádství či protislužby."
Podle ní už si tohoto nedostatku začínají odborníci všímat. "Na kongresech se již začíná hodně přednášek opakovat a někdy také vzbuzují podezření, že je nepsala sestra, ale lékař," říká sestra. Z dlouhodobého hlediska je podle ní tento systém neudržitelný.
Sestra a diplom? Záměr se míjí účinkem
"Dám příklad z praxe," říká sestra, "mám kolegyni, která se sedm let dřela a nyní má magisterský titul. Je šikovná a hodná, ale nemůže doufat ve vedoucí funkci - nemá totiž specializační studium, které mám třeba já. Takže jí je vlastně magisterský titul úplně k ničemu - musela by ještě rok a půl při zaměstnání studovat." Studijní obory jsou navíc roztroušeny různě po univerzitách v celé České republice.
"Přitom si myslím, že v tomto by problém být neměl - po nějaké době se člověk ve spolupráci se staršími zkušenějšími sestrami bez problémů zaučí a navíc, vedoucí pozice sice vyžaduje odborné znalosti, ale hlavně jde o umění jednat s lidmi," dodává sestra.
"Dobrý den, jsem tu nová, prosím, řekněte mi, co mám dělat"
Vztah mladší sestry a sestry služebně starší je základem dobrého fungování nemocnice. Na papíře vše funguje bez problémů - mladší sestra se má po boku své zkušenější kolegyně zapracovat do kolektivu a společně mají tvořit tým - mladší sestra by se neměla bát práce, starší by ji měla učit. Jak to ale vypadá v praxi?
Oslovená sestra k tomu říká: "Nejen za sebe mám pocit, že obecně ze zdravotnictví uniká myšlenka, že ošetřovat lidi je poslání. Mladší sestry sice mají 'vyšší vzdělání' - spousta z nich přichází s diplomem z VOŠ -, ale chybí jim základní povědomost o slušném chování. Neumějí pozdravit, poprosit ani poděkovat. Pacientovi se dostatečně nevěnují, berou tu práci patrně jako nutné zlo.
Neříkám, že takové jsou všechny nové mladé sestry, ale málokdy se setkám se zdravou pokorou - 'Dobrý den, jsem tu nová, prosím, řekněte mi, co mám dělat.' Tyto nedostatky si poté sestry odnesou i do vyšších funkcí, a to je špatně! Možná je to dobou, nebo se na škole začalo učit něco úplně jiného, než učili nás."
Od slepice k týmové práci
Oslovená sestra pracuje v oboru přes třicet let. Jak se z jejího pohledu vyvinul vztah lékaře a sestry? "Doba se změnila především v tom, že dnes má sestra větší kompetence a více samostatnosti v rozhodování. Někde třeba hlídá a hodnotí krevní výsledky, to bylo dříve absolutně nemyslitelné. Sestra dnes není slepě odkázána na lékaře, což je dobře. Předpokládá to ovšem pokoru k zaměstnání a člověk musí u práce i myslet," říká.
Postupem času a s vývojem technologií a pokrokem získávají sestry daleko více kompetencí a jejich postavení se významně zlepšilo. A jsou brány lékaři za rovnocenné. Nebo ne? "Někteří mladší lékaři dnes zase mají pocit, že vědí úplně všechno. Když mají problém, nejdou za nadřízeným nebo prodiskutovat situaci s kolegou. Místo toho na místě dělají velmi zvláštní rozhodnutí a o radu žádají sestry," říká k tomu oslovená sestra. "Nemám pocit, že by se mnou a s ostatními sestrami lékaři zacházeli špatně nebo byli příliš direktivní, ale chybí mi pocit týmové práce," uzavírá sestra.
Znají svá práva! Ale povinnosti už ne
Při dotazu na vztah s pacienty se sestra zamračí. "Vztah s pacienty se za třicet let změnil. Hodně - a k horšímu. Dnes zná každý pacient svá práva, ale neuvědomuje si svoje povinnosti." Sama dokonce dělí pacienty na dvě kategorie: "Pacienti z první jsou vděční za fungující péči a baví mě s nimi pracovat. Druhá kategorie pacientů, sem patří především mladší lidé, berou návštěvu nemocnice jako zásah do jejich života a lékaře a sestry jako své nepřátele. Někdy bych neváhala označit jejich chování až za agresivní," líčí sestra.
Léčit dnes pacienta je podle ní daleko obtížnější než dříve: "Pacienti sice znají svá práva, ale zhruba 40 % z nich absolutně nedodržuje léčebný plán. Diety a omezení pro ně nic neznamenají. Když jim pak sestra oznámí, že mají nadváhu a komplikují tím celou léčbu, neváhají sáhnout i k vulgarismům poněkud hrubšího zrna." Problém prý není v práci a přístupu lékařů, je podle ní v celospolečenském posunu hodnot. "Celospolečensky klesá úcta nejen k sestrám, ale i k lékařům. A to je velký problém," uzavírá sestra rozhovor.
Zdroj: Medical Tribune