Mezidruhový přenos prionů
Nové okolnosti nákazy priony popsali v časopisu Science francouzští biologové pod vedením Vincenta Béringuea z Institute National de la Recherche Agronomique v Jouy‑en‑Josas. Z výsledků výzkumu vyplývá, že pro mezidruhový přenos prionů není klíčovým místem nervová, nýbrž lymfatická tkáň. V té dochází k mezidruhovému přenosu prionů s mnohem vyšší četností a účinností. Znamená to, že riziko mezidruhového přenosu prionů je zřejmě mnohem vyšší, než se biologové a lékaři dosud domnívali. Také v lidské populaci může být infekce priony podstatně rozšířenější.
Béringue a jeho kolegové testovali mezidruhový přenos prionů na myších, které metodami genového inženýrství vybavili genem pro ovčí nebo lidský prionový protein. Těmto myším pak injikovali priony pocházející od křečků, skotu a jelenů. Zatímco křeččí priony slouží jako teoretický model, výsledky získané s využitím prionů skotu a jelenů mají i praktický význam, protože oba druhy trpí spongiformní encefalopatií, skot bovinní spongiformní encefalopatií (BSE) známější jako „nemoc šílených krav“ a u jelenů vyvolávají priony chorobné chřadnutí jelenovitých (anglicky „chronic wasting disease“ čili CWE). Prionům skotu a jelenů může být člověk vystaven při konzumaci tkání nakažených zvířat.
Pokud byly myším s lidským prionovým proteinem injikovány priony skotu, objevily se priony vzniklé z lidského prionového proteinu v mozku jen u malé části zvířat (u 3 ze 43). To odpovídalo stávajícím znalostem o malé účinnosti mezidruhového přenosu prionů. Zcela jinak tomu bylo v lymfatické tkáni. Například ve slezině se vyskytovaly lidské priony u 26 z 41 vyšetřených zvířat. Žádná z myší nevykazovala příznaky spongiformní encefalopatie.
„Pokud budeme extrapolovat výsledky našich experimentů na lidskou populaci, pak můžeme předpokládat, že mnoho lidí je subklinicky infikováno v lymfatické tkáni, jako je například slezina, i když se u nich nikdy neprojeví plné příznaky spongiformní encefalopatie,“ komentuje výsledky Béringue.
Z hlediska humánní medicíny by tito lidé představovali závažný problém, protože by mohli sloužit jako zdroj infekce priony pro další lidi například při krevních transfuzích, transplantacích nebo při přenosu prionů nástroji používanými k chirurgickým zákrokům. Po přenosu z člověka na člověka mohou priony vyvolat spongiformní encefalopatii snáze než při mezidruhovém přenosu.
Riziko infekce priony vyvstalo v devadesátých letech minulého století poté, co se ve Velké Británii objevily první případy nové varianty Creutzfeldt‑Jakobovy choroby (vCJD) vyvolané infekcí lidí priony skotu. Původní obavy z epidemie vCJD se nenaplnily. Na vCJD zemřelo především v Británii přibližně 200 lidí. Počet nových případů stále klesá. Na druhé straně však vyšetření lymfatické tkáně z apendixů odebraných při apendektomii odhalilo v Británii infekci priony u 1 ze 4 000 vyšetřených lidí. Výsledky Béringueova týmu tento zdánlivý rozpor vysvětlují. Přední světový odborník na prionová onemocnění John Collinge z University College London říká: „Můžeme předpokládat, že k inkubaci prionů dochází v Británii v organismu 15 000 až 20 000 lidí. Můžeme předpokládat, že je u nich infekce omezena na lymforetikulární systém. Musíme podniknout vše, abychom stanovili prevalenci infekce priony ve Velké Británii analýzou tkání získaných při pitvách a chirurgických zákrocích a abychom zjistili, zda krevní testy na vCJD dokážou odhalit přenašeče prionů. Tito lidé možná sami nikdy neonemocní, ale právě tito lidé představují zdravotní riziko pro ostatní.“
Medical Tribune Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc.
Zdroj: Medical Tribune