Mezioborová spolupráce je pro nás zásadní

Chtěla jste odmalička pracovat ve zdravotnictví?

Myslím, že ano. Dokonce i na angiografickém pracovišti. To jsem „odkoukala“ od své matky, jež pracovala na prvním angiografu vybaveném digitální subtrakční angiografií v České republice, který byl v 80. letech instalován ve FN Na Bulovce v Praze.

Nicméně práci ve zdravotnictví jsem si nejdříve „pojistila“ studiem oboru zdravotní laborant a až posléze jsem absolvovala nástavbové pomaturitní studium oboru radiologický laborant. Po škole jsem nastoupila do Všeobecné fakultní nemocnice v Praze na Radiodiagnostickou kliniku a záhy jsem se ocitla na angiografickém pracovišti, kde jsem pod vedením doc. Křivánka strávila 13 let.

V čem je vaše práce odlišná od jiných radiologických oborů? Co vše musíte zajistit?

Hlavní rozdíl spočívá v tom, že angiografie už dnes není diagnostickým, ale terapeutickým výkonem. Při intervenčních zákrocích jsme blíže k pacientovi, jelikož s ním trávíme více času, než při klasické skiagrafii. Při angiografiích je často nutná i instrumentační spolupráce s lékařem. Někdy musím být v duchu o dva kroky napřed a předvídat, co bude lékař vyžadovat.

Především je potřeba zajistit klid na práci, aby se lékaři mohli soustředit a nerušily je okolní vjemy. Pochopitelně se musím dobře orientovat ve zdravotnických prostředcích, kterých je na tisíc různých druhů a neustále se obměňují. Dále objednávám léky, kontrastní látky i materiál denní potřeby. Musím vyřizovat i administrativu, mimo jiné vést dokumentaci pro Státní úřad pro jadernou bezpečnost, protože pracujeme s ionizujícím zářením.

S vývojem nových technologií se neustále mění instrumentárium a přístrojové vybavení. Jaké to klade nároky na vaši práci?

Přístroje se mění velmi rychle, což potvrdí všichni pracovníci na radiodiagnostických pracovištích. Od ručního vyvolávání filmů ve vývojce a ustalovači jsme dospěli až k digitálnímu záznamu do paměti počítače či na CD nosiče. S modernizací se samozřejmě také snižuje dávka záření – pro nemocného i obsluhující personál.

Výrazně se zmenšilo používané instrumentárium, což je přínosné především pro pacienty. S rozvojem nových technologií se mění i spektrum zdravotnických prostředků, a tím i spektrum výkonů, které jsme schopni v současnosti provést. Např. perkutánní výztuž aneurysmatu břišní aorty namísto náročné operace, stenting karotických tepen jako prevence cévní mozkové příhody, zprůchodnění stále delších uzávěrů periferních tepen, udržování funkčních dialyzačních zkratů hemodialyzovaných pacientů, intraarteriální podání chemoterapie či uzávěr přívodní tepny k nádoru, ať zhoubnému či nezhoubnému.

Jaké moderní diagnostické přístroje máte ve vašem centru k dispozici?

Příbramské pracoviště disponuje jedním z nejmodernějších přístrojů firmy Siemens v České republice – digitálním flat panelem namísto klasického zesilovače, což šetří jak pacienta, tak personál před účinky ionizujícího záření. Nízké dávky záření jsou možné nejen díky různému nastavení přístroje, ale i snímkovacích a skiaskopických programů.

Myslíte si, že je ve vašem oboru důležitá mezioborová spolupráce?

Samozřejmě, dokonce bych řekla, že je zásadní. Bez erudovaného indikujícího lékaře, ať už je to praktik, diabetolog, internista či chirurg, by se k nám pacient nedostal. A bez možnosti návaznosti na léčbu chirurgickou či medikamentózní z rukou klinika by naše vyšetření či ošetření nemělo žádný význam.

Jak se díváte na potřebu komunikace s nemocným a jeho edukaci?

Komunikace je důležitá především z psychologických důvodů – často k nám přijde vystrašený pacient, který je řádně „poučen“ od ostatních pacientů na oddělení a netuší, co se s ním bude dít. Stálí klienti už vědí, co je čeká, takže se během výkonu i prospí.

Samozřejmě je důležité také poučení pacienta po zákroku, aby věděl, jak se chovat, a aby z provedeného výkonu co nejvíce profitoval a nic ho nepřekvapilo. Ani případný návrat obtíží.

Zasahuje vám práce do osobního života?

Určitě. Někdy doma přemýšlím, zda se něco nedalo udělat lépe, zda máme všechno nachystáno na další den, zejména když nás čeká hodně náročný výkon. Samozřejmě je nutné být stále ve střehu, protože i v našem oboru se provádějí urgentní výkony, a pak musejí jít osobní věci stranou. Ale práce s lidmi mě baví – jsem přítomna u výkonů, které pacienty léčí a pomáhají jim. Někdy mě trápí obtížná komunikace, ale to je asi běžné i v  každodenním životě.

Zdroj: