Ministr Vojtěch: Už si věci neberu tak osobně

Říká se, že člověk nevstoupí dvakrát do stejné řeky. Je ministerstvo nyní stejné, nebo jiné proti tomu, ze kterého jste v září 2020 odcházel?

Hodně jsem zvažoval, jestli do stejné řeky podruhé vstoupit. Nakonec, i když to může znít zvláštně, jsem na to přistoupil z odpovědnosti k resortu, který v posledních osmi měsících fakt procházel turbulentními změnami.

V něčem je to jiné, v něčem stejné. Ministerstvo prošlo poměrně složitým obdobím a mnoha personálními změnami a je to tu patrné. Je vidět, že se tu opakovaně měnili ministři a s nimi i náměstci, že chybí kontinuita a předávání informací. To by neprospělo žádnému resortu, natož tomuto, který byl v posledním roce neobyčejně exponován. Na ministerstvu se to podepsalo. Už když jsem odcházel, byli jsme hodně vyčerpaní řešením první vlny epidemie, následující rok byl ale v některých věcech ještě horší.

Na druhou stranu pozoruji, že řada věcí necovidové agendy zůstala prakticky ve stejném stavu jako při mém odchodu. Například legislativa, která byla poslána do Sněmovny převážně za mého působení a teď je nutné ji dokončit. Zůstávají i některé nelegislativní úkoly, které jsme rozpracovali v prvních třech letech této vlády a pak musely jít stranou kvůli koronaviru. U necovidové agendy mám pocit, že jsem se vrátil na ministerstvo, které jsem opouštěl. Nikam se zásadně neposunuly. Teď je šance alespoň něco z toho dotáhnout.

Co vám dala zkušenost z Krajské zdravotní, kde jste byl předsedou představenstva?

Byla to dobrá zkušenost. Předtím jsem se zdravotnictví věnoval z pohledu zdravotních pojišťoven, ministerstva financí a poslaneckého výboru, ale nikdy jsem nebyl přímo v pozici poskytovatele zdravotních služeb. Covid paradoxně pomohl nemocnicím, státním i krajským, k určité finanční stabilizaci. Loňský rok jejich hospodaření dopadlo dobře. Zkušenost s tím, být v roli poskytovatele, byla zajímavá, ale ne překvapivá. Je to hodně propojené. Řešení CZ-DRG úhrad, řešení personální politiky, ta témata se opakují, jsou to spojité nádoby.

Předsedkyně odborového svazu Dagmar Žitníková doufá, že budete mít po přímé zkušenosti z nemocnic větší pochopení pro potřeby zaměstnanců nemocnic a jejich platové požadavky.

Myslím, že jsem se vždy snažil vycházet vstříc potřebám zaměstnanců nemocnic, ale racionálně. Pokud jde o odměny zdravotníků, byly v posledním roce velmi dobré. Když jsem v Krajské zdravotní viděl průměrné odměny, pozoroval jsem výrazný nárůst proti období před několika lety. Ano, je to dáno i mimořádnými příplatky a odměnami za práci při koronavirové pandemii. Nicméně s plnou vážností říkám, že odměňování zdravotníků v tuto chvíli není zásadní problém českého zdravotnictví. Není to tak, že bychom zdravotníky neodměňovali adekvátně. Vždy to může být z pohledu odborů ještě lepší, ale management nemocnic vidí, že podíl personálních nákladů na celkových nákladech roste a v některých menších nemocnicích tvoří přes 70 procent. To může být pro nemocnice problematické z hlediska udržitelnosti. V Krajské zdravotní jsem také poznal, že spokojenost zaměstnanců a dostatek personálu nejsou jen otázka peněz.

Po vašem návratu na ministerstvo odešel náměstek primář Martin Havrda. Na něčem jste se neshodli?

Ne, bylo to jeho rozhodnutí. Vzal jsem to na vědomí, že jako politický náměstek končí své působení s odchodem pana profesora Arenbergera.

Na ministerstvo se má na druhou stranu vracet dřívější náměstkyně Alena Šteflová, kterou odvolal ministr Jan Blatný kvůli očkování proti covidu ve Státním zdravotním ústavu mimo prioritní skupiny.

Paní Šteflová se přihlásila do výběrového řízení na pozici ředitelky odboru zdravotních služeb. To bylo vyhlášeno ještě před mým návratem. Dozvěděl jsem se, že se ho účastní, jen náhodou. Jsme sice v kontaktu, ale tohle nebylo z mé iniciativy. Jestli ve výběrovém řízení uspěje, to zatím nevím.

Vám by nevadilo s ní spolupracovat vzhledem k té aféře s přednostním očkováním?

Z mého pohledu to tehdy bylo celé velmi exponované období, média šla po každém, kdo byl očkován o něco dříve. Státní zdravotní ústav měl nějaké vakcíny, které neměl jak jinak spotřebovat, tak je aplikoval i jiným osobám, o kterých se tolik nemluvilo. Přišlo mi to až příliš přehnané.

Vy byste tenkrát doktorku Šteflovou podržel i při tom tlaku?

Myslím, že bych ji podržel. Byla to těžká doba, vakcín bylo málo, ale vadilo mi, že nebyl u všech případů stejný metr. Někteří lidé, kteří se nechali očkovat přednostně, ve svých funkcích zůstali.

Přijde do vedení ministerstva někdo další, chystáte nějaké personální změny?

Zatím nemám žádná jména. Přemýšlím, kdo by mi mohl pomoci, ale ti lidé mají svoje závazky. Situace je nyní složitější, než když člověk přijde na úřad na začátku čtyřletého mandátu. I kdybych zůstal ministrem do jmenování příští vlády, nebude to déle než za čtyři pět měsíců. Politický náměstek je pozice spojená s daným ministrem, a vzhledem k tomu času, který tu strávím, je složitější někoho přilákat.

Před několika dny jste předložil návrh na zvýšení plateb za státního pojištěnce, a to o 200 korun měsíčně, celkově o 14 miliard korun za rok. Z čeho vycházíte? Prezident ČLK Milan Kubek vyzval ke zvýšení plateb o 500 korun.

Mohl bych navrhnout tisíc… Musíme brát v úvahu kontext. Státní rozpočet je napjatý a musíme hledat konsensus. V kontextu doby a státního rozpočtu je částka 200 korun dobrá a myslím, že nám zajišťuje to, že se systém stabilizuje, a že bude potenciál pro růst úhrad. To je důvod, proč o navýšení žádáme, abychom měli zdroje na úhrady v příštím roce. Tyto peníze navíc umožní zdravotním pojišťovnám úhrady alespoň částečně navýšit. Probíhá dohodovací řízení a zdravotní pojišťovny potřebují vědět, s jakými zdroji mohou nakládat.

Zatím zdravotní pojišťovny nabízely na rok 2022 víceméně stagnaci úhrad. Co na tom navýšení plateb za státní pojištěnce o 200 korun měsíčně změní?

Díky valorizaci je šance uzavřít dohody mezi zdravotními pojišťovnami a zástupci poskytovatelů ve všech segmentech. Nulový nárůst obecně nebyl pro většinu poskytovatelů přijatelný, i když některé segmenty i tak určitou dohodu uzavřely. Nárůst sice nebude extrémní, ale je reálné, aby zdravotnictví i v příštím roce rostlo o několik procent. V kontextu doby je to dobré. Nemůžeme očekávat nárůst o deset patnáct procent v příštím roce. Musíme si uvědomit, že nárůsty v posledních letech byly extrémní. I letos. Máme odhad, že se s výdaji na zdravotnictví v tomto roce posuneme nad magickou hranici deseti procent HDP. Je to sice spojeno s výdaji na covid, ale i to jsou příjmy poskytovatelů. Věřím, že nakonec dojde v dohodovacím řízení o úhradách na rok 2022 k dohodám mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli, a kdybychom valorizaci plateb státu neučinili, že by dohoda byla mnohem složitější.

Pokud k dohodám nedojde a o úhradách bude rozhodovat ministerstvo, podle jakého principu rozhodnete?

Podle principu rovnosti. Stále platí, že by podle mě všechny segmenty měly růst plus minus rovnoměrně a žádný segment by neměl být vysoce preferován.

Nakolik se dá s valorizací o 200 korun počítat? Je to předjednané?

Je to zatím předběžná dohoda s ministerstvem financí, nicméně se jedná o nařízení vlády, které je aktuálně v připomínkovém řízení a rozhodne o tom vláda. Rozhodnout je potřeba do konce června.

Navýšení plateb státu je sice jediný způsob, jak rychle do zdravotnictví získat zdroje navíc, na druhou stranu už platby ze státního rozpočtu tvoří více než třetinu příjmů systému. Není v tom nějaké riziko, že se financování přesouvá na státní rozpočet?

Jisté riziko v tom je, protože státní rozpočet je napjatý, i když podle predikcí se mají deficity začít snižovat. Bude záležet na vývoji ekonomiky. Jsme v bezprecedentní nejisté době, ale všechny odhady mezinárodních organizací, jako je OECD, hovoří o pozitivních výhledech světové ekonomiky včetně té české. Doufejme, že nepřijde další vlna covidu a pro systém veřejného zdravotního pojištění porostou příjmy přirozeně díky nízké nezaměstnanosti a růstu platů. Věřím, že to ekonomika potáhne dopředu a nebude muset docházet k dalším mimořádným transferům ze státního rozpočtu. Kdybychom loňské a letošní navýšení plateb za státní pojištěnce neudělali, už by systém nefungoval. Výdaje narostly tak výrazně, že by zkolaboval.

Na straně výdajů byly pro zdravotní pojišťovny velkou neznámou v řádech miliard měsíčně náklady na testování. Budou pojišťovny dál hradit i ty testy na covid, které nejsou z klinické ani epidemiologické indikace, ale lidé je podstupují, aby mohli do restaurace nebo do bazénu?

Testování se beze sporu bude utlumovat. Od 1. července se ruší plošné hrazené testování ve firmách a logicky i ve školách. Dále máme pro dobrovolné testování dnes hrazené čtyři antigenní testy a dva PCR testy měsíčně. Postupně to bude klesat přirozeně tím, jak se zvyšuje proočkovanost a člověk už po první dávce očkování má doklad o bezinfekčnosti. Potřeba se nechat testovat se tedy bude vztahovat na děti, dospělá populace bude většina naočkována. Až bude k dispozici tolik dávek vakcín, že se bude moci naočkovat kdokoli, kdo o to bude mít zájem, pak by mělo být hrazení testů utlumeno na minimum. Buď se člověk nechá očkovat, nebo si zaplatí test ze svého. Tam zatím nejsme. Je to výhled na letošní léto.

Byly snahy ušetřit na testování důvodem, proč Česko uznává už první dávku očkování po 21 dnech jako potvrzení bezinfekčnosti?

Nevím, jaká přesně k tomu vedla úvaha, bylo to rozhodnuto před mým návratem. Nicméně už po první dávce tu velká míra ochrany je. Chápu, že odborníci říkají, že je lepší, aby byl člověk naočkovaný plným schématem, ale i první dávka riziko výrazně snižuje. A ani testy nejsou stoprocentní. Je pravda, že malé množství případů nákazy po první dávce očkování evidujeme, často se ale jedná o případy, kdy daný člověk šel na očkování již pozitivní, ale ještě o tom nevěděl. Sledujeme i ojedinělé případy, kdy se někdo nakazil po druhé dávce.

Úvaha o nákladech na testy podle vás v tom rozhodování nehraje roli?

Náklady na testování jsou vysoké, je možné, že to byla jedna z úvah. Je něco jiného, když byla velká nálož viru v populaci a 50 procent testů vycházelo pozitivních, a něco jiného, když je to dnes v jednotkách procent. Proto si myslím, že útlum testovacích kapacit by měl probíhat. Musíme být na druhou stranu připraveni na návrat po létě, a to je teď náš hlavní úkol. Po létě může nastat zhoršení epidemické situace. Není možné testovací kapacity úplně zavřít, je potřeba je zachovat v určitém stand-by režimu.

Jak dlouho ještě budou zdravotní pojišťovny financovat velká vakcinační centra? Kdy se očkování přesune do levnějších ordinací?

Plán je velká vakcinační centra utlumit maximálně do konce září. Do té doby tam mají být lidé očkováni druhou dávkou. Poté jsme s praktickými lékaři domluveni, že se očkování přesune do jejich ordinací, kam podle mě přirozeně patří. Ten problém nebyl s tím, že by nebyla vůle, ale spíše s distribucí očkovacích látek. Dnes je to řešitelné i u vakcíny firmy Pfizer. Je zřejmé, že tato vakcína bude v Evropě dominantní, ostatní budou spíše v útlumu. Zdravotní pojišťovny vysoutěží distributora všech vakcín včetně vakcíny Pfizer a od září je budou primárně zavážet praktickým lékařům. To je velká změna. Tuto vakcínu teď praktici nedostávají.

Jak řešíte problém s tím, že vakcíny Pfizer jsou pro potřeby praktiků dodávány v příliš velkých baleních?

Podle podmínek soutěže má distributor zajistit rozvoz jednotlivých lahviček se šesti dávkami, které si praktici budou objednávat. Takto by měla distribuce fungovat od září. Jako doplněk mohou nadále fungovat očkovací centra při nemocnicích. Nabízeli se i gynekologové…

Vidíte, co se týká úhrad na příští rok, prostor pro debatu o nových motivacích a o rozvojových úhradových novinkách?

Ten prostor nebude velký vzhledem k omezeným zdrojům. Očekávám, že bonifikační systémy budou na podobné úrovni jako doposud. Bavíme se s praktickými lékaři pro děti a dorost o nových screeningových vyšetřeních zraku v souladu s reformou primární péče. Jsou tu malé krůčky dopředu. Převážně ale toto období bude stabilizací systému. Co nás čeká, je návrat do normálních kolejí. Zdravotnictví bylo covidem silně vychýleno, viděl jsem v Krajské zdravotní, jak se téměř veškerá péče soustředila na covid a jen několik oddělení fungovalo pro běžnou péči. Je nutné péči obnovit, pacienty, kteří na ni čekají, objednat a odoperovat, dát lidem nové kyčelní klouby. Rozvoj systému není téma dneška, teď je to hlavně obnovení toho, co fungovalo před covidem. Kromě toho tu je nové CZ-DRG, které sice běží od letošního roku, ale tolik se neprojevilo. Přinese větší motivaci pro nemocnice se o pacienty dobře starat.

Co dostalo velký impuls, hlavně na straně poptávky, je telemedicína. Jenže k většímu rozvoji chybějí pravidla a úhradové mechanismy. Proč se nepodařilo prosadit definici distančních služeb do zákona?

S covidovým obdobím se zejména v první vlně vyvinuly nové služby. Nebyla to telemedicína, jak si ji představuji, spíše konzultace na dálku, ale dílčí služby tu jsou. V rámci Krajské zdravotní jsme rozjeli z mého popudu vznik telemedicínského centra, které vzniká po vzoru center v Ostravě nebo Olomouci. Telemedicína zkrátka prožívá vývoj. Není to revoluce, ale neřekl bych, že se ty služby nerozvíjejí. Chybí tomu zatím nějaká stabilní standardní úhrada. Až tu budou kalkulační listy, až bude jasné, co zdravotní pojišťovny chtějí hradit, pak se bude telemedicína rozvíjet víc.

Poskytovatelé mají obavy z toho, že distanční služby nejsou definované v zákoně…

Za mého prvního mandátu jsme to v rámci novely zákona o zdravotních službách připravovali. Bohužel byla tato novela po mém odchodu uložena k ledu a už nebude realizována. Část z ní se přesunula do pozměňovacího návrhu k novele zákona o zdravotním pojištění, ale toto tam není. Je to úkol pro příští sněmovnu.

V roce 2020 daly zdravotní pojišťovny zhruba miliardu korun za telefonní konzultace. Co s nimi dál?

Myslím, že to bylo ad hoc řešení, zejména v první vlně epidemie. Díky tomu se pacienti dostali k péči. Vnímám to ale jako mimořádné řešení, určitě to není telemedicína, o které mluvíme. Bavíme se například o tom, že pacient má doma měřicí přístroje, posílá data lékaři a ten je vyhodnocuje na dálku.

V reakci na koronavirovou krizi vytvořila Evropská unie dotační a investiční nástroje, které jsou určeny i pro zdravotnictví. Můžou dotace z programu REACT-EU dát českému zdravotnictví impuls, aby bylo odolnější a modernější?

Je to příležitost, jaká tu už nikdy nebude. Tolik peněz, kolik půjde do zdravotnictví nyní skrze tyto evropské dotace, je něco unikátního, je potřeba toho využít. Může to pomoci v rozvoji sítě urgentních příjmů. Naši koncepci nemocnic s urgentními příjmy brzdilo to, že urgentní příjmy s návaznými obory nejsou všude, kde bychom je potřebovali. REACT-EU by mohl přispět k tomu, aby si nemocnice vytvořily urgentní příjmy tak, jak potřebujeme, včetně JIP, komplementu a tak dále. A to by českému zdravotnictví skutečně pomohlo.

Na urgentní příjmy byla zaměřena první vyhlášená výzva REACT-EU, ve které ale nemocnice během vteřin přečerpaly alokaci a dostalo se tak jen na menší část přihlášených projektů. Jak se to řeší?

Podle mě bychom měli dělat vše pro to, aby bylo z této výzvy zafinancováno co nejvíce projektů. Probíhají debaty, jak to udělat. V té výzvě bylo nastaveno stoprocentní financování bez spoluúčasti žadatele. Myslím, že by bylo řešením dotovat projekty jen z 90 procent. Tím pádem by zbylo více peněz pro další žadatele. Je lepší podpořit více projektů nižší částkou, než aby velké množství projektů zůstalo pod čarou.

To ale schválilo ministerstvo zdravotnictví, aby byly dotace v této výzvě stoprocentní.

V té době byl názor, že to nemocnicím pomůže. Na druhou stranu teď vidíme, jak obrovský o to je zájem, a tak musíme hledat řešení. Byla by škoda, kdyby tyto projekty nebyly podpořeny. Další výzva se týká následné péče a další podpory pracovišť infekčního lékařství. To by podle mě bylo také potřeba, před covidem byla infektologie popelkou.

Další evropský nástroj je Národní plán obnovy. Jste spokojen s tím, jak je pro zdravotnictví nastaven?

Je tam výrazná podpora v oblasti onkologie. Zanedbaná péče v této oblasti se bude po covidu projevovat. U nastavování tohoto programu jsem nebyl.

Kdybyste u něj byl, byla by podpořena třeba reforma primární péče?

Nejspíš by byla. Nejde ale podpořit vše. Vláda už Národní plán obnovy schválila. Pro mě je z hlediska investic prioritou podpora urgentních příjmů; pokud byla jako další priorita zvolena onkologie, dává to smysl.

Červnová schůze Sněmovny je jedna z posledních, na kterých můžou poslanci schválit návrhy, aby měly šanci projít do konce volebního období i v případě připomínek Senátu. Přijde na řadu novela zákona o veřejném zdravotním pojištění?

Dělám pro to všechno, snažím se na to tlačit ze všech stran. Byla by obrovská škoda, kdyby návrh spadl pod stůl. Návrh přináší velký posun pro české zdravotnictví a pacienti na něj čekají. Doufám, že tato novela projde a pak půjde do Senátu. Pracovali jsme na tom tři roky, byla by škoda, kdyby to vyšlo nazmar. Sněmovna je v tomto ohledu bohužel nevyzpytatelná. Spousta času se věnovala covidovým záležitostem. To není výčitka, to je kontext doby, a bohužel to odnesly necovidové změny.

Hlavním tématem novely jsou úhrady léků na vzácná onemocnění. Vznikla kontroverze, protože se podle návrhu nově mají účastnit debat o úhradě pacientská sdružení, ale jen ta, která mají právní formu spolku. Je to důležité?

Mrzí mě, že z toho vznikly rozbroje. Většina pacientských organizací to splňuje. Předložil jsem pozměňovací návrh, který dává přechodné období, aby se mohly i ostatní organizace přizpůsobit. Návrh ministerstva vychází z toho, že ve spolku je jasné, kdo koho zastupuje, má členský princip. Není to ideální, ale svou logiku to má. Týká se to jen účasti pacientských organizací na jednáních o úhradě orphanů. Revoluce návrhu je, že se poprvé pacienti dostávají do řízení o úhradách.

Má ještě naději návrh zákona o elektronizaci?

Je v horší pozici než novela zákona o zdravotním pojištění. Naděje ale umírá poslední. Pokud se po druhém čtení velmi rychle sejde zdravotní výbor a projedná ho, jistá šance ještě je. Otázkou je, jestli proběhne schůze Sněmovny v létě, teoreticky je naplánovaná schůze ještě v září…

Je tu něco, k čemu by se příští politická reprezentace měla vrátit?

Už jsem zmínil velkou novelu zákona o zdravotních službách, k té by bylo dobré se vrátit. Pak je tu můj poslanecký návrh, který se týkal vzdělávání lékařů. Na něm byla shoda, ale nedošlo na něj. Je to dáno tím, že bylo poslední rok množství času věnováno covidové agendě. Uvidíme, kdo bude po volbách v této kanceláři a jaké bude mít priority. Některé věci může v uvozovkách vzít ze šuplíku a poslat do legislativního procesu, aby byly co nejrychleji schváleny.

Jaké jsou vaše osobní plány do budoucna?

V tuto chvíli chci tento resort dovést do voleb a předat ho svému nástupci ve stabilizovaném stavu, co bude dál, to nevím.

Budete se věnovat politice?

Do Poslanecké sněmovny nekandiduju, ani jsem o to neusiloval. Jestli se někdy v budoucnu nějak budu věnovat politice, to vyloučit nemohu, ale teď to neplánuju.

Jste z toho otrávený?

Když jsem skončil první mandát na ministerstvu zdravotnictví, skutečně jsem otrávený byl. Pak jsem si odpočinul a nyní jsem na ministerstvo nastoupil s jiným pocitem. Beru věci s větším nadhledem a neberu si je tak osobně, už mě to tak netrápí. Myslím ale, že mi ta zkušenost s politikou stačila. Zdravotnictví mě baví, i práce na ministerstvu, ale politika není prostředí, kde bych byl úplně spokojen. Politika je specifická a není to pro mě prostředí, ve kterém bych se vyžíval a kde bych chtěl trávit další roky.

Zdroj: MT