Přeskočit na obsah

Minutová informace o očkování může zachránit život

Jedním z výrazných trendů současné vakcinologie je důraz na problematiku dospělého věku. Pokud jde o vakcinaci dětí, může být Česká republika právem považována za velmoc – ať už jde o rozsah očkování nebo o pokrytí cílové populace. U dospělých to ale neplatí a u seniorů už vůbec ne. O dluhu, jejž zde praktičtí lékaři vůči svým pacientům mají, se hovořilo i na nedávné Jarní interaktivní konferenci Společnosti všeobecného lékařství. V centru zájmu zde byly především pneumokokové infekce a jejich prevence. Tuto část programu podpořila společnost Pfizer.

Sekci zahájil MUDr. Otto Herber, místopředseda Společnosti všeobecného lékařství. „ Jedním z ukazatelů kvality primární péče je míra proočkovanosti. Blíží se doba, kdy kvalitativní hodnocení našich praxí bude muset zaznamenat změnu a podstatným markerem bude právě úroveň prevence,“ řekl.

Upozornil, že v oblasti očkování dospělých je obrovská rezerva. „Zatím našim pacientům dáváme zhruba desetinu toho, co by si podle konceptu medicíny založené na důkazech zasloužili.“ Jeho slova vzápětí potvrdilo interaktivní hlasování účastníků v auditoriu. Na dotaz, kolik je v průměrné praxi praktického lékaře osob indikovaných k očkování proti pneumokokům, většina hlasujících správně odpověděla, že 500 až 600. Na osobněji položenou otázku: „Kolik jste loni oočkovali pacientů proti pneumokokovým infekcím?“ však zřetelně dominovala odpověď: „Méně než padesát.“

Podobně nepříznivě dopadá i zasazení do mezinárodního kontextu. „Zatímco v USA nebo Velké Británii se proočkovanost seniorů nad 65 let proti pneumokokům pohybuje mezi 60 až 70 %, v České republice je téměř neměřitelná,“ uvedl MUDr. Herber.

U pneumokokových infekcí je možné zátěž onemocnění znázornit symbolickou pyramidou. Její vrchol představují úmrtí. O patro níže stojí invazivní pneumokoková onemocnění (IPO) se závažným průběhem. Základnu pak tvoří infekce založené na lokální invazi nejčastěji otitis media nebo sinusitidy. V souladu s evropskou definicí se jako IPO označuje infekční onemocnění s laboratorním průkazem Streptoccocus pneumoniae z krve, likvoru nebo jiného materiálu, který je za normálních okolností sterilní. Z pneumonií sem tedy lze zahrnout pouze část – ty, u nichž je pneumokok laboratorně prokázán z krve a/nebo sekčního materiálu z plic. Mezinárodní definici invazivního pneumokokového onemocnění rovněž splňuje bakteriémie a sepse s laboratorním průkazem pneumokoka.

Senioři jsou nejohroženější

Na některé klinické aspekty této problematiky se zaměřila MUDr. Zuzana Blechová z I. infekční kliniky Nemocnice Na Bulovce. „O vakcinaci proti pneumokokům se intenzivně hovoří až v posledních letech, a to především v souvislosti s očkováním nejmladších věkových kategorií. O dospělých se mluví maximálně v době chřipkových epidemií, protože pneumokok je nejčastější patogen, který u chřipky působí superinfekce. Přitom i u dospělých platí, že zejména invazivní infekce jsou preventabilní, i zde velké části můžeme zabránit očkováním.“

To potvrzují epidemiologické údaje. Po léta měly křivky popisující incidenci IPO tvar širokého písmene U s největším výskytem u nejmladších a pak u nejstarších věkových kategorií. To však již přestává platit. Loni bylo zachyceno 385 onemocnění na základě kultivace ze sterilních materiálů – a z nich u 53 nemocných došlo k úmrtí. Rok 2011 byl přitom druhým rokem plošného očkování nejmenších dětí konjugovanými vakcínami – a rokem úspěšným. V nejmladší věkové skupině u dětí do 11 měsíců nebylo zjištěno žádné invazivní pneumokokové onemocnění, které by bylo vyvoláno sérotypem pneumokoka zahrnutým ve schválených vakcínách. U seniorů se však tento pozitivní vývoj neprojevuje – efekt předpokládané kolektivní ochrany se zatím nedostavil. V této chvíli jsou nejohroženější právě oni. „Je to pro nás pro všechny výzva, jde o skupinu s nejvyšší specifickou nemocností – 8 na 100 000 obyvatel. A nejde jen o morbiditu, ale i mortalitu. Smrtnost IPO je v kategorii nad 65 let vysoká – umírá až třetina pacientů,“ řekla MUDr. Blechová. Kromě věku pravděpodobnost vzniku IPO zvyšují některé další rizikové faktory, především chronická onemocnění. U diabetika je toto riziko šestkrát vyšší, u nemocného s kardiovaskulárním onemocněním desetkrát, hematoonkologického pacienta téměř šedesátkrát.

Nejčastěji seniory ohrožuje pneumokoková pneumonie. Ta typicky postihuje celé plicní segmenty či laloky. „Postupujeme zpravidla intuitivně na základě klinického obrazu a RTG vyšetření. U seniorů přitom taková pneumonie nemusí připomínat průběh respirační infekce, může jít o zhoršení celkového stavu bez horečky, což u fragilního nemocného zpočátku snadno ujde pozornosti. Jindy se jedná o septický průběh bez příznaků postižení dýchacích cest s horečkou, zrychleným dýcháním a tachykardií. Komplikace jsou přitom časté, až ve 40 % se objeví fluidothorax.“

Závažnost takové infekce MUDr. Blechová dokumentovala na originálních českých datech z Nemocnice Na Bulovce a FN Plzeň. Ze 135 pacientů s bakteriemickou pneumonií 40 % potřebovalo léčbu na JIP. Smrtnost v tomto souboru byla 15 %, ve skupině nad 65 let dokonce 27 procent.

U meningitid je pneumokok v dospělosti nejčastější patogen (s podílem 25 až 51 %). Smrtnost je v takovém případě vysoká – 15 až 30 % – a stejný počet pacientů si odnáší trvalé následky například v podobě poruch sluchu či motoriky.

U seniorů s komorbiditami bývá atypický průběh, často afebrilní s letargií či neklidem, mohou chybět známky meningeálního dráždění. „Často se například nemyslí na rekurentní meningitidy po úrazech vzniklé na podkladu likvorrhoey či narušení kontinuity plen.“

I zde MUDr. Blechová nabídla data z FN Bulovka. V této prospektivní longitudinální studii z let 1997 až 2006 tvořilo soubor 296 dospělých hospitalizovaných s purulentní meningitidou. Streptococcus pneumoniae byl nejčastější patogen (u 27,7 %) a byl také nejčastějším patogenem u zemřelých (36 %). Specifická smrtnost na pneumokokovou meningitidu byla 28 % (celková 20 %).

Obecně platí, že podchycena je jen část těchto závažných onemocnění. „Záchyt IPO je možný z hemokultury, ty se však neodebírají systematicky. U kultivací z tonsil nebo z nosu se často jedná o nosičské kmeny, pro správné určení diagnózy je toto vyšetření bezcenné. Dobrou zprávou je, že léčit stále můžeme penicilinem nebo amoxicilinem, antibiotická rezistence zde není takový problém jako v některých jiných státech,“ uvedla MUDr. Blechová.

Vyvěsit seznam vakcín do čekárny nestačí

Dalším mluvčím této části programu byl doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., vedoucí lékař očkovacích center Avenier. Hovořil i o některých ekonomických aspektech očkování proti pneumokokům. „Tato vakcína má největší potenciál zachránit život. Z hlediska plátců péče a organizátorů zdravotnictví je však důležitý i fakt, že pneumokokoky jsou nejčastější příčina finančně nákladných hospitalizací z důvodu infekce preventabilní očkováním. Spočítali jsme například cenu přímých nákladů na léčbu 156 nemocných s invazivní pneumokokovou infekcí hospitalizovaných ve FN Ostrava s diagnózou bakteriální meningitida – šlo o 22 milionů korun. Jen za tyto prostředky bychom proočkovali všechny rizikové skupiny v celém kraji.“

Úloha praktických lékařů u této vakcinace je podle doc. Maďara nezastupitelná, očkovací centra je nahradit nemohou. „Pokaždé, když pacient opouští ordinaci, aniž by se dozvěděl o této možnosti, je to promeškaná příležitost, už jej nemusíme vidět. Nestačí ale jen vyvěsit seznam nabízených očkování do čekárny. Taková komunikace musí být ze strany zdravotníků aktivní. Minuta, kterou tomu lékař nebo sestra věnuje, se může vrátit v podobě zachráněného života. Pokud si pacient zvolí, že vakcinaci nechce, je to jeho věc, k ničemu jej nenutíme,“ říká.

Pacient má samozřejmě právo i na informace o případných rizicích spojených s vakcinací. „Kromě rizika očkování bychom však vždy měli mít na paměti i rizika neočkování: zbytečná úmrtí, zbytečné zhoršení kvality života pacientů, zbytečné náklady na léčbu, ztrátu dobrého jména lékaře při preventabilních zdravotních komplikacích u polymorbidního pacienta, riziko právních kroků ze strany poškozeného nebo pozůstalých.“

Až dosud byla pro prevenci pneumokokových onemocnění u dospělých k dispozici 23valentní polysacharidová vakcína. Loni byla pro dospělé starší 50 let schválena i 13valentní konjugovaná vakcína Prevenar 13, tedy očkovací látka, která se používá u nejmenších dětí. Mezi rizikové faktory patří věk nad 65 let, chronické onemocnění srdce, ledvin, dýchacích cest, diabetes nebo asplenie. Očkováni by měli být i pacienti po transplantaci kostní dřeně, orgánů nebo periferních kmenových buněk. „Konjugovaná vakcína má oproti polysacharidové očkovací látce signifikantně vyšší imunitní odpověď, dosahuje vyšší koncentrace protilátek. Může se aplikovat s trivalentní vakcínou proti chřipce. Jedna dávka této konjugované vakcíny může být doporučena pro všechny osoby nad 50 let bez ohledu na předchozí očkování polysacharidovou vakcínou. Potřeba revakcinace následnou dávkou Prevenaru 13 nebyla stanovena,“ shrnul některé praktické aspekty doc. Maďar.

 

Medical Tribune     red

Zdroj: Medical Tribune

Sdílejte článek

Doporučené