Přeskočit na obsah

Místo etiky za stavu nouze

K jakým střetům v etické rovině v souvislosti s onemocněním Covid-19 aktuálně dochází?

Aktuálně nyní panuje v nemocnicích spíše očekávání, zatím vše běží tak, jak má. Nedějí se žádné italské, francouzské či španělské scénáře, že by byly jednotky intenzivní péče zahlceny. Hlavní témata, která zde jsou, je tzv. nedostatek vzácných zdrojů, tedy nedostatek intenzivní péče, nedostatek lůžek a personálu. Vedle toho stojí lidská důstojnost pacientů. Tato situace svádí k hodnocení důstojnosti, kdy uvažujete, jestli se nemocný na to lůžko vůbec vyplatí. A to je strašně nebezpečná zkratka, která by nás po skončení epidemie dovedla někam, kde bychom se určitě nechtěli ocitnout. Domnívám se, že důležité je mít plán, záložní scénář, co se stane když...

A připravuje se nějaký eticko-klinický plán, na to, co se stane když....?

Ano, v této oblasti se situace výrazně mění, protože je opravdu důležité přemýšlet dopředu. Výborně na tuto situaci zareagovali v Německu, kde pět velkých významných odborných společností intenzivní a akutní medicíny, německá společnost pro paliativní medicínu a německá Akademie pro etiku v medicíně sestavily doporučení, jak postupovat v situaci Covid-19 v souvislosti s nedostatkem vzácných zdrojů.

Tato doporučení jste již přeložil, kdy budou dostupná? Jak důležitá jsou podle Vás pro české zdravotníky?

Ano, finální verze překladu těchto klinicko-etických doporučení je již k dispozici. Myslím si, že jde o výbornou věc. Zejména za cenné považuji, že se nad tímto materiálem sešly jak německé intenzivistické společnosti, tak i etická společnost pro medicínu, takže doporučení mají velmi široký konsenzus a v Německu má tento materiál obrovskou podporu všech odborných společností. Nyní musíme jako zdravotníci využít toho, že máme relativně klid a připravit se na to horší, co zřejmě přijde. Spoléhat na to, že na poslední chvíli něco vymyslíme, je cesta do pekel. Na situaci musíme být připraveni. Tato doporučení nám mohou být víc než inspirací, dle mého názoru je lze s mírným doplněním okamžitě použít i v ČR.

Můžete stručně přiblížit, jak tato kritéria vypadají? Musíme se obávat např. francouzského scénáře, kdy ve stavu nouze nebudou na lůžka intenzivní péče přijímáni lidé nad 75 let věku?

Podle zmíněných německých doporučení samotný věk nemůže v žádném případě hrát hlavní roli, je to jen číslo. Někdo je vyžilý ve 30, někdo je v 75 plný energie. Kalendářní věk tedy zásadní není, naopak zohledněna je celá řada parametrů, které v prioritizaci hrají roli. Snahou je nediskriminovat, takže všechny, u nichž se uvažuje o přechodu na JIP se doporučuje podle jasně daného systému oskórovat, a podle výsledků a počtu lůžek se na lůžko ten který pacient dostane, nebo ne. Máte-li malou nemocnici se dvěma lůžky JIP, dostanou se tam např. z 20 jen dva, kteří získají nejvíce bodů. Ale netýká se to jen pacientů s Covid-19, ale i těch bez této infekce, např. pacientů po autonehodě. Uplatňuje se zde princip šesti očí (např. dva zkušení intenzivisté a sestra nebo etik atd.) které určují, nakolik je pro koho intenzivní péče efektivní.

K jakým konfliktů tedy čekáte, že bude s nárůstem onemocnění Covid-19 docházet?

Bude nedostatek lůžek a bude přibývat nedorozumění. Zdravotníci budou v morálním distresu, protože se v systému budou špatně orientovat. Zde bude důležité si uvědomit rozdíl mezi optimálním a suboptimálním řešením. Jsou-li podmínky suboptimální, je i suboptimální řešení přijatelné. Jako zdravotníci jsme na medicíně vedeni k tomu, že vše musí být nejlepší, nesmíte udělat chybu, vše musí být na špičkové úrovni... ale v suboptimálních podmínkách to tak být nemusí. Nemáme-li optimální podmínky, výsledek nebude nejlepší - a je to tak eticky v pořádku. Rozdíl zde bude mezi psychologickou a morální vinou. Morální vinu v suboptimálních podmínkách nemám, protože za suboptimálních podmínek nemůže být optimální výsledek. Ale je jasné, že budu prožívat psychologickou vinu, protože ta situace může být strašná...

Jak vnímáte v etické rovině současná omezení a restrikce?

Myslím si, že stejně, jako to bylo po teroristických útocích, je zde výrazný konflikt mezi bezpečností a soukromím. Problém vidím např. se zavedením chytré karantény. Obava, že zde bude pokušení použít systém znovu, protože již budeme vědět, jak funguje, mě děsí. Dovedu si představit situaci, kdy v kontaktech bude téměř každý, a v karanténě bude nakonec celá ČR.

Tady vstupuje otázka demokracie a svobody....

Stačí se podívat na situaci v Maďarsku, kde nyní premiér Orbán vládne prostřednictvím nařízení vlády a parlament je odstaven zřejmě na věky. Samozřejmě respektuji vládu zvolenou v ČR, ale je třeba myslet i na to, aby karanténa nezničila bezpečí, soukromí a také provoz společnosti jako celku a její ekonomické fungování. Gastronomie se již nyní téměř rozpadla, a takových případů je více. Musíme myslet i na to, jak budeme fungovat potom.

Jak hledat to správné řešení? K různým restrikcím přistoupily asi všechny zasažené země? Je zde tedy otázka míry?

Myslím si, že zde je zásadní především otázka veřejné kontroly. Přeci jenom jde o věci, které se týkají nás všech. Vím, že situace je vážná, a bude zřejmě kritická, ale myslím si, že čím vážnější je, tím větší by právě veřejná kontrola měla být. Fungování parlamentu, soudnictví, státní správy atd. musí být transparentní. Lékem je asi stále větší důraz na fungování otevřené společnosti, jako kdykoli jindy, s tím rozdílem, že čím je situace vážnější, tím by se měl klást větší důraz na kontrolní mechanizmy, které společnost má.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Den vzácných onemocnění 2024

28. 3. 2024

Jde o několik pacientů s konkrétní diagnózou. Avšak je již známo přes 10 000 klinických jednotek a jedná se o miliony pacientů. Česko patří k zemím s…

Asgent aneb Náš život s andělem

28. 3. 2024

Nastává éra genové terapie. Nebo spíše teprve nastane, přestože první přípravky jsou již v klinické praxi. Zatím však nejde o rutinní léčbu. O to,…