Mladým lékárníkem v době klientelismu, netransparentnosti a elektronické šikany
Lékárník byl odnepaměti považován za člověka vzdělaného, vznešeného a obecně respektovaného. Ve většině světa je tomu tak, troufnu si říci, dodnes. Věřím, že i v České republice tomu tak bylo, nebo alespoň zčásti je. Nicméně současný systém nastavení financování zdravotnictví doslova nutí lékárníka, aby na tuto svoji profesní čest snad pozapomněl.
Doba, kdy stát a systém dovolí, aby lékárníci, kteří patří do kategorie lékařských zdravotnických povolání a zajišťují více než 50 procent prvotního kontaktu pacienta se zdravotníkem, byli nuceni hokynařit s cenami léčivých přípravků, ohýbali záda pod návalem byrokratické zátěže a elektronické šikany ze strany státního aparátu, mi přijde přinejmenším podivná. Podivné zároveň je, že stát podporuje v pacientovi „doplatkovou turistiku“, a ten běhá a shání svůj lék co nejlevněji, místo aby se léčil.
Ceny regulovaných léčivých přípravků klesají rok od roku, tím klesá průměrná hodnota receptu, a tedy systém maržového ohodnocení lékáren je naprosto nevyhovující. Kvůli absenci pevné výše doplatků či stanovení pevných cen vzrůstá prostor pro šedou ekonomiku, kterou specifikují tzv. „zadní marže a obratové bonusy za odběr regulovaných léčivých přípravků“, a to především ve velkých nemocnicích, případně řetězcích.
Především menší veřejní lékárníci jsou závislí na zlovůli úředníků ministerstva zdravotnictví, v čele se současným ministrem, který stejně jako mnozí jeho předchůdci přišel z velké nemocnice a zase se do ní vrátí. Není tedy divu, že úhradová vyhláška pro rok 2018 na zoufalý stav lékáren v menších městech a obcích opět nemyslí a většinu financí přisuzuje do nemocnic, hlavně velkých. Termín „malá domů“ se zjevně zabydlel i v českém zdravotnictví, a dokonale tak popisuje klientelismus a netransparentnost ve financování českého zdravotnictví.
Tímto přístupem je ohrožena dostupnost elementární lékárenské péče na venkově, čímž utrpí především pacienti, a tím vzniká reálná hrozba dopadu na jejich zdravotní stav. Toto je v civilizovaném světě dle mého názoru nepřípustné.
Řešení problému až 600 venkovských lékáren s ohroženou existencí povolením tzv. distančního výdeje léčivých přípravků je hazardováním se zdravím a životem nemocných lidí. Česká pošta a podobné organizace „neumějí doručit ani dopis“, nedokážu si tedy představit doručování léčivých přípravků. U ministra zdravotnictví či úředníka z ministerstva zdravotnictví, který se k tomuto systému přiklání, vzniká podezření na přísun tučných lobbistických financí od firem, které jeví o distanční výdej eminentní zájem.
Poslední ožehavou kapitolou, kterou bych rád zmínil, je eRecept. Projekt eReceptu v podobě, v jaké je, je naprostým selháním. Již dnes se potýká úložiště i elementární zpracování eReceptů s mnohými potížemi a nedomyšlenostmi a zároveň chybí jakákoliv přidaná hodnota. Mohl bych se rozepsat na mnoho stran textu, kde bych všechny tyto problémy vypsal, ale již to bylo zmíněno mnohokrát a z tolika stran. O to více mě překvapuje, že ze strany Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) je neustále slyšet, že je vše funkční, v pořádku a dokonale domyšlené. Tato absolutní absence sebereflexe, čišící z ředitele a úředníků SÚKL, je naprosto zarážející. Nechci a ani neumím pochopit, že člověk, který úřad vede, „je také lékárníkem“. Není divu, že se pak za naše povolání někteří stydí.
Závěrem bych rád zmínil, že ačkoliv z článku příliš pozitiv nezaznělo, já osobně se s tím vším nesmířím. Jsem členem a místopředsedou spolku Mladí Lékárníci a zakládajícím členem spolku Vaši Lékárníci CZ. Mým cílem je zlepšit situaci v českém lékárenství tak, aby lékárna zůstala nadále zdravotnickým zařízením, kdy lékárník bude ohodnocen ze systému zdravotního pojištění takovým způsobem, abychom se mohli věnovat bezpečné a racionální péči o naše pacienty. Aby byl systém více transparentní a aby se našel ministr zdravotnictví, který bude spravedlivý a nebude kopat pouze za velké státní nemocnice, z kterých buď pochází, nebo se tam vrátí, případně obé. Budu bojovat za to, aby byl lékárník lékárníkem, a ne byrokratem a odborníkem na IT vyplývající z šikany státu a EU. Doufám, že se najdou lékárníci, kteří se mnou souhlasí a budou za své krásné povolání také bojovat.
Zdroj: MT