Moderní diagnostika a terapie hypertenze
Arteriální hypertenze svou vysokou prevalencí (> 30 %) v dospělé populaci a progresí kardiovaskulárních, cerebrovaskulárních a renálních komplikací představuje závažný zdravotnický a socioekonomický problém. se stárnutím populace a novými poznatky se do popředí zájmu vedle systolicko-diastolické hypertenze dostává i izolovaná systolická hypertenze a hypertenze starších osob. tyto typy hypertenze vyžadují stejně intenzivní léčbu se snahou o dosažení cílových hodnot krevního tlaku < 140/90 mm hg. V nových doporučeních pro diagnostiku a léčbu hypertenze je zdůrazněn význam výše krevního tlaku, a to i v oblasti normotenzních hodnot. při kombinaci vysokého normálního krevního tlaku s dalšími rizikovými faktory, celkovým kardiovaskulárním rizikem podle sCore > 5 %, přítomností subklinických orgánových poškození nebo manifestním kardiovaskulárním a renálním onemocněním je indikována medikamentózní léčba. Nověji je zvýšená pozornost věnována i centrálnímu krevnímu tlaku, rychlosti šíření pulsové vlny a syndromu augmentace. ambulantní monitorování krevního tlaku umožňuje vedle 24hodinového profilu výše krevního tlaku i diagnostiku hypertenze bílého pláště nebo maskované hypertenze. V léčbě hypertenze se doporučuje častější využívání kombinace antihypertenziv již při zahájení terapie. rozhodující benefit u léčby hypertenze má vlastní snížení krevního tlaku. V určitých situacích se připouští uplatnění specifických, na krevním tlaku nezávislých, vlastností některých antihypertenziv. z novějších léků se zkoušejí moderní blokátory systému renin-angiotensin-aldosteron, jako je eplerenon (blokátor receptorů aldosteronu), nebo přímý inhibitor reninu (aliskiren). ke zlepšení adherence pacientů k léčbě přispívá jejich edukace, využití dlouhodobě působících antihypertenziv a kombinovaných preparátů. Velké metaanalýzy prokázaly příznivý vliv léčby hypertenze na kardiovaskulární a cerebrovaskulární mortalitu a na progresi renálního postižení při zlepšující se kontrole hypertenze.
Arteriální hypertenze svou prevalencí okolo 35 % v populaci ve věku 25–64 let, se zřetelným nárůstem prevalence ve vyšších věkových skupinách,1 představuje závažný zdravotní a socio-ekonomický problém, především jako jeden z hlavních rizikových faktorů kardiovaskulárních, cerebrovaskulárních a renálních onemocnění. Proto je problematice diagnostiky a terapie hypertenze věnována velká pozornost. Podrobně je tato problematika probrána v posledních Doporučeních Evropské společnosti pro hypertenzi a Evropské kardiologické společnosti z roku 2007.2
Většinu diagnostických zásad a terapeutických postupů pak převzala Česká společnost pro hypertenzi (ČSH) do „Doporučení diagnostiky a léčebných postupů u arteriální hypertenze – verze 2007“.3 V tomto přehledu bych chtěl upozornit na některé změny oproti předchozím „Doporučením“ z roku 2003.4 Soustavně a podrobně je pak problematika diagnostiky a léčby hypertenze probrána v citovaných kompletních doporučeních.
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci Suppl.3/08 Hypert, strana 5
Zdroj: