Přeskočit na obsah

Moje silná stránka? Dávat lidi dohromady…

Kdyby odborná medicínská komunita zacházela se svými celebritami, jako je tomu ve filmovém průmyslu, organizátoři kongresu PragueONCO by museli objednat červený koberec. Jako hosta se jim totiž podařilo získat osobnost, která je přímo symbolem evropské onkologie. Martine Piccartová byla prezidentkou Evropské společnosti klinické onkologie (ESMO), nyní stojí v čele European Cancer Organization (ECCO) a koordinuje celou řadu nadnárodních výzkumných struktur. Během své kariéry dosáhla všeho, co si jen lze představit, přesto působí dojmem, že ostatním neustále pozorně naslouchá. I během krátké návštěvy Prahy bylo poznat, že ji jakákoli komunikace na odborné téma prostě těší. Našla si čas také na krátký rozhovor pro Medical Tribune.

 

| Proč jste přijala pozvání navštívit PragueONCO? Podobných nabídek musíte dostávat spoustu…

Především věřím, že taková setkání, kde se na národní úrovni komunikuje nejen angličtinou, ale i místním jazykem, mají smysl. Ne vše se dá prodiskutovat na mezinárodních kongresech. Přijela jsem ráda i díky historickým kontaktům. Když jsem byla prezidentkou ESMO, cestovala jsem do střední a východní Evropy poměrně často, potkávala jsem se tu s kolegy, kteří potřebovali podporu. Často jsme řešili potíže s dostupností nových drahých léků. Jedním z praktických výstupů těchto setkání je ESMO Magnitude of Clinical Benefit Scale. Tento nástroj by měl státním úřadům pomoci stanovit priority při rozhodování, jakým směrem alokovat omezené prostředky. Nerovnost v přístupu k důležitým inovacím v léčbě zhoubných nádorů je pro mě stěžejním tématem i v rámci ECCO.

 

| Když se podíváte zpět na začátek své kariéry, co je největší změnou, ke které v léčbě karcinomu prsu došlo?

Asi to, že se na toto onemocnění již nedíváme jako na homogenní entitu, ale že se dále fragmentuje na základě molekulárněpatologických znaků. Karcinom prsu je dnes na 85 různých nemocí. To je něco, co jsem si dříve nedokázala představit. Tyto rychle přibývající znalosti je ale zatím jen z části možné využít přímo v léčbě. Pokud chceme vyvíjet lepší terapii pro každý takový segment, musí screeningem pro studie projít mnohonásobně více pacientů, než je nakonec zařazeno, což klade mnohem větší nároky na spolupráci. Ale to není jen u karcinomu prsu, podobný vývoj je i u dalších nádorů.

 

| Jaké dosud nevyužívané cesty v souvislosti s onkologickým výzkumem vidíte? Kde je potenciál, jak se výrazně pohnout kupředu?

Určitě bychom měli otevřeněji sdílet data. Velmi často tým na svých datech sedí až do chvíle, kdy jsou publikována, a ani poté není pro ostatní možné mít přístup k individuálním datům. To by se mělo rychle změnit.

S velkou nadějí nyní sleduji nástup nových silných technologií, které umožňují detekovat nádorovou DNA v plazmě. Začínají být velmi slibné. Jak se tyto technologie vyvíjejí, zlepšují se i možnosti, jak cirkulující DNA analyzovat, nacházet konkrétní aberace a ty pak spojit s lékem, který na tyto aberace cílí. Ukazuje se, že heterogenita nádoru v pokročilé fázi onemocnění je obrovská, metastáza může mít zcela jiné charakteristiky než primární tumor, mohou se od sebe velmi lišit i jednotlivé metastázy. Biopsie jednoho ložiska nám nedává přesný obraz toho, čemu čelíme. Cirkulující DNA, ale i některé další metody nás mohou výrazně posunout k tomu, abychom mohli odlišit pacienty, kteří odpovědí na léčbu, protože u nich heterogenita není příliš vyjádřená, a nemocné s výrazně heterogenním onemocněním, kde bude šancí sofistikovaná kombinace.

Maximální možnou energii bychom měli také investovat směrem k biomarkerům. Zde by měl být výzkum mnohem efektivnější. Přicházejí nové, velmi drahé léky s velkým potenciálem, zatím ale nevíme, kdo z nich bude profitovat a kdo ne. Povede to k neefektivní léčbě a utratíme spoustu peněz zbytečně.

 

| Na co jste nyní docela normálně zvědavá?

Toho je strašně moc, zrovna teď jsem ale napjatá více než jindy. Týká se to jedné z aktivit Breast International Group (BIG). V nejbližších týdnech bychom měli mít výsledky rozsáhlé studie MINDACT, kterou jsme zahájili v roce 2005. Vstoupilo do ní 6 600 žen z celé Evropy, šlo o pacientky s časným karcinomem prsu bez postižení uzlin. Podle mého názoru šlo o skutečně inovativní klinické hodnocení a bylo také logisticky mimořádně náročné. Od nemocných jsme biopsií odebírali vzorek nádorové tkáně, ten byl zamražen a poslán do centrální laboratoře v Nizozemsku. Tam se nádor analyzoval z hlediska exprese 70 genů testem Mammaprint. Pacientky pak byly rozděleny podle rizika relapsu. Studie trvala tak dlouho, protože mimo jiné zahrnovala pětileté sledování žen. Toto hodnocení by mohlo velmi solidně demonstrovat, že pokud máte nádor s nízkorizikovým genetickým profilem, je možné nemocnou ušetřit chemoterapie. Díky tomu by užívání chemoterapie v adjuvanci mohlo klesnout na polovinu. Kdyby to vyšlo, bylo by to fantastické. Všichni víme, jak moc chemoterapie ženy zatěžuje, trvá kolem dvou let, než znovuzískají energii, často jde o mladé nemocné, které se starají o rodinu.

 

| Jaká je šance, že evropský onkologický výzkum obstojí v soutěži s americkými centry?

Nehovořila bych o tom, zda obstojí v soutěži, ale zda má co nabídnout ke spolupráci. Jsem už tak nastavená. Vím, že neobjevím novou signální onkogenní dráhu, neobjevím nový lék. Co ale mám pocit, že mi jde, je dávat lidi dohromady. Myslím, že evropský výzkum je zdravý a životaschopný, provedli jsme řadu důležitých studií, které odpovídaly na podstatné otázky. Máme co dát na stůl. I v rámci BIG máme každý rok setkání s americkými kolegy a identifikovali jsme oblasti, ve kterých se bez spolupráce dále nepohneme.

 

| Například?

Karcinom prsu u mužů. Ten není příliš častý, ale takoví muži jsou.

 

| V České republice jich je kolem padesáti ročně…

Ano, to odpovídá. A vůči nim všichni máme dluh. Nejsou zařazováni do klinických studií, jejich nemoci nerozumíme, snažíme se je léčit podobně jako karcinom prsu u žen, což má své jasné limity. Díky kooperaci BIG a kolegů z USA jsme dali dohromady vzorky z 2 000 nádorů prsu mužů a nyní je začínáme detailně studovat. Něco takového je mimořádný úspěch. Zároveň připravujeme klinickou studii pro tuto opomíjenou populaci pacientů.

 

| Máte nějakou radu speciálně pro mladé české onkology?

Asi nebudu nijak originální: Pokud můžete vyjet na zahraniční stáž, neváhejte a jeďte. A pokud se můžete podílet na výzkumu, udělejte to. I malý grant vás může posunout.

 

| Jedním z vašich stěžejních témat jsou ženy v onkologii. Proč?

Jsou ženy na tomto poli stále ještě podceňované? Podle všeho pokud na onkologických pracovištích již nepřevažují, tak brzy budou… Ano, možná většina onkologů jsou ženy a vedou si dobře. Jednou ze silných stránek žen možná je, že více naslouchají pacientům – i když ani to nelze zevšeobecnit. Přibývá také kolegyň s velmi úspěšnou kariérou ve výzkumu. Když se ale podíváte, kdo zastává vedoucí role, tak ženy stále podceňované jsou. V Kanadě nebo v USA už tento rozdíl mezi muži a ženami tak výrazný není. Podle mě je zažité evropské nastavení špatně a mělo by se změnit.

 

| Jste extrémně zaměstnaná. S tím vším, co stíháte, působíte jako poněkud zneklidňující ideál superženy. Jaký je váš recept na rovnováhu mezi osobním a pracovním životem?

Udržet tuto rovnováhu je důležité pro každého, i pro mě. Pomáhá mi například hudba, když hraji na klavír, cítím, jak se mi energie rychle vrací. A jinak každá superžena musí mít za sebou superpartnera. A to já mám.

 

| Máte tři dcery, jde některá ve vašich stopách?

Medicíně se věnuje nejstarší Geraldine, je specialistkou na nukleární medicínu, pracuje v onkologickém centru.

 

| Byla to pro vás dobrá zpráva, když jste se dozvěděla, že bude tak blízko onkologii?

Samozřejmě, že dobrá. Udělalo mi to radost.

Zdroj:

Sdílejte článek

Doporučené