Mýty a dogmata o očkování je třeba zbořit
Jde‑li o očkování dětí, většinou nás ani nenapadne přemýšlet a považujeme tento způsob jejich ochrany za zcela samozřejmý. Horší už to bývá s vakcinací dospělých. Česká vakcinologická společnost (ČVS) se nyní snaží omezit její podceňování jak ze strany pacientů, tak ze strany lékařů, a to již delší dobu diskutovaným očkovacím kalendářem pro dospělé. Novináři byli seznámeni s jeho podobou i s důvody jeho vzniku.
Jako první z přednášejících odborníků vystoupila MUDr. Zdeňka Jágrová, vedoucí Protiepidemického odboru pražské Hygienické stanice. Nejprve potvrdila, že díky desítky let fungujícímu propracovanému systému očkování dětí se podařilo takřka vynulovat případy záškrtu, dětské obrny či tetanu. Jak ona, tak i oba její zúčastnění kolegové, doc. MUDr. Svatopluk Býma, CSc., a doc. MUDr. Roman Chlíbek, Ph.D., vědecký sekretář České vakcinologické společnosti ČLS JEP, se však pozastavili zejména u tří infekcí, jejichž incidence v poslední době narůstá – pertusse, žloutenky a klíšťové encefalitidy.
„Jde‑li o černý kašel, množí se bohužel případy úmrtí dětí. Ty se navíc vždy nakazily od dospělého z rodiny. U dospělých a dětí navíc probíhá toto onemocnění poněkud jinak a ne vždy je správně diagnostikováno. Nejnáchylnější jsou k němu osoby starší 65 let, ale imunní bez očkování není nikdo,“ uvedla MUDr. Jágrová.
Jak podotkla ke staré známé „nemoci špinavých rukou“, dávno neplatí, že by byla onemocněním školek a prvních stupňů základních škol: „Věk rizikových skupin se u žloutenky velmi výrazně posouvá. Dnes jsou nejohroženějšími zejména mladší dospělí, ale i lidé starší 50 let.“
Také stále zastávané dogma, že žloutenku si přece každý odbyl v dětství, a tudíž má proti ní protilátky, již dávno vzalo zasvé. „Mnoho zejména mladších lidí s ní už vůbec nemuselo přijít do styku. Dnes potkává i osoby starší 75 let.“ Vzhledem k vysoké životní úrovni v ČR významně klesla šance vytvořit si proti hepatitidě A přirozeně obranné látky, o to větší nebezpečí však představují jak otevřené hranice, tak turistické návštěvy Čechů v zemích Středomoří, a to jak z africké, tak evropské strany. „Žloutenka k nám bývá téměř výlučně zavlečená z těchto končin,“ upozornila MUDr. Jágrová. „Podobný problém ale mají i ostatní vyspělé evropské země.“
Nastíněnou situaci ČVS hodlá řešit třemi způsoby – vytvořením očkovacího kalendáře podle věku, imunizačním programem podle věku a povolání, zohledňujícího například pracovní podmínky, a imunizačním programem pro chronicky nemocné, jichž samozřejmě v dospělém věku přibývá. „Má‑li například někdo potíže s dýcháním, je pro něj jen prospěšné nechat se očkovat proti chřipce či pneumokoku,“ řekl doc. Chlíbek. „Snažíme se proto najít konsensus napříč obory, dát slovo specialistům. Stane se nám třeba, že vydáme očkovací doporučení pro praktiky a neurolog nám k tomu řekne: ‚Nesmysl, já bych epileptika neočkoval v žádném případě.‘ Pokud si však s námi neurolog sedne, ukáže se třeba, že pacient sice má epilepsii, ale stabilizovanou, a riziko, že by onemocněl zápalem plic, je mnohem větší než zhoršení epilepsie.“
Mezi skupiny dospělých, jimž doporučil očkování přednostně, patří onkologičtí pacienti před zahájením chemoterapie, pacienti bez sleziny či před plánovanou transplantací, lidé chystající se do ciziny nebo každý, kdo neprodělal plané neštovice či proti nim dosud nebyl očkován – zde zejména ženy plánující těhotenství. „Dál bych byl klidně i pro očkování proti karcinomu děložního čípku u dospělých žen. Ač by mělo být aplikováno před zahájením pohlavního života, proto věk 12 až 14 let, určitou ochranu samozřejmě přinese vždycky.“
Očkování nerovná se děti
Doc. MUDr. Roman Chlíbek, Ph.D., zásadně odmítl dogma, že nejlepší je nemoc prodělat. „To samozřejmě neplatí, protože nevíme, jaké komplikace infekce se u konkrétního jedince vyskytnou. Navíc očkování pouze probudí imunitní systém k tvorbě protilátek a paměťových buněk, aniž by přitom organismus musel bojovat s infekcí,“ připomněl a shrnul základní fakta o primovakcinaci i přeočkování. Pro očkování u dospělých připojil další pádný důvod: „U dospělých na rozdíl od dětí přibývá komorbidit a chronických onemocnění, což samozřejmě zvyšuje riziko komplikací v průběhu infekcí.
Jedním z důvodů zájmu o očkování dospělých je i obohacování slovníku vyspělých států o nový výraz odrážející realitu i blízkou budoucnost – „elder boom“. Společnost přitom musí dokázat chránit pacienty v každém věku. Koneckonců zareagovaly i farmaceutické firmy, jež se nyní soustřeďují na vývoj očkovacích látek pro dospělé. „Momentálně se medicínský výzkum a vývoj zaobírá přípravou vakcín proti pásovému oparu, Parkinsonově i Alzheimerově chorobě, dokonce i proti nikotinu. Budou se objevovat nové a nové vakcíny pro dospělé. Navíc se v dospělosti dostavuje tzv. vyvanutí, tedy oslabení ochrany očkování aplikovaného v dětství,“ uvedl doc. Chlíbek.
„Zajímavá data ze Spojených států, která nicméně u nás budou procentuálně obdobná, hovoří velmi varovně. Zatímco v USA na onemocnění ovlivnitelná očkováním umírá ročně 100 až 300 dětí, u dospělých mají na svědomí 50 000 až 70 000 obětí. Kdyby byla situace obrácená, řešila by ji celá společnost včetně vlády. Avšak jde‑li o dospělé, nikoho to vlastně příliš nevzrušuje. Očkování je přitom celoživotní proces, většinu života přece prožijeme jako dospělí. O vakcinaci se však staráme hlavně u dětí a dospívajících, v dospělosti to je mnohem méně a ve starším věku už se takřka neřeší. Přitom je to zcela neoprávněně špatně.“
Velice znepokojujícím faktem je nízká proočkovanost Čechů proti klíšťové encefalitidě, jíž tak každý rok zbytečně onemocní kolem 600 osob. „V této souvislosti bych ráda zmínila jednu kasuistiku,“ dodala MUDr. Jágrová. „Pacient onemocněl klíšťovou encefalitidou, byl čtyři měsíce hospitalizován, v součtu s rehabilitací devět měsíců v pracovní neschopnosti a po ní musel do invalidního důchodu. Taková cena je oproti ceně zaplacené za očkovací látku samozřejmě neporovnatelná.“ Za jeden z hlavních problémů považuje i fakt, že nemocní dospělí chodí s infekcí do práce, a umožňují tak její šíření.
Nastíněnou situaci ČVS hodlá řešit třemi způsoby – vytvořením očkovacího kalendáře podle věku, imunizačním programem podle věku a povolání, zohledňujícího například pracovní podmínky, a imunizačním programem pro chronicky nemocné, jichž samozřejmě v dospělém věku přibývá. „Má‑li například někdo potíže s dýcháním, je pro něj jen prospěšné nechat se očkovat proti chřipce či pneumokoku,“ řekl doc. Chlíbek.
„Snažíme se proto najít konsensus napříč obory, dát slovo specialistům. Stane se nám třeba, že vydáme očkovací doporučení pro praktiky a neurolog nám k tomu řekne: ‚Nesmysl, já bych epileptika neočkoval v žádném případě.‘ Pokud si však s námi neurolog sedne, ukáže se třeba, že pacient sice má epilepsii, ale stabilizovanou, a riziko, že by onemocněl zápalem plic, je mnohem větší než zhoršení epilepsie.“ Mezi skupiny dospělých, jimž doporučil očkování přednostně, patří onkologičtí pacienti před zahájením chemoterapie, pacienti bez sleziny či před plánovanou transplantací, lidé chystající se do ciziny nebo každý, kdo neprodělal plané neštovice či proti nim dosud nebyl očkován – zde zejména ženy plánující těhotenství. „Dál bych byl klidně i pro očkování proti karcinomu děložního čípku u dospělých žen. Ač by mělo být aplikováno před zahájením pohlavního života, proto věk 12 až 14 let, určitou ochranu samozřejmě přinese vždycky.“
Podle docenta Chlíbka velmi vázne informovanost a ta je na praktických lékařích. Měli by k ní využívat esemesek, e‑mailů, telefonu, ale i osobních setkání s pacientem na preventivních prohlídkách. Jinými slovy, zvýšit spolupráci lékař–pacient a zájem dospělých o vlastní zdraví. „Je nutné změnit myšlení celé populace. Neplatí, že co není povinné, není důležité. V tomto případě je pravdou opak. Je důležité, ale nepovinné, protože povinné by musel hradit stát, který na to nemá peníze.“
Dále upozornil na existenci výhodných kombinovaných vakcín, například tetanus + pertusse + záškrt nebo očkování proti hepatitidě A + B, které je účinnější než aplikace každého zvlášť, a rovněž zdůraznil nelichotivou českou specialitu v rámci Evropy – vysoký výskyt klíšťové encefalitidy a nízkou proočkovanost. „ČVS pořádá pravidelné edukační akce určené hlavně praktickým lékařům,“ řekl doc. Chlíbek nakonec. „Chceme zbořit mýtus, že očkování rovná se děti, rovná se pediatři. Naopak, očkování rovná se především praktický lékař.“
Na závěr doc. MUDr. Svatopluk Býma, CSc., v podstatě shrnul vše, co sdělili jeho předřečníci, a zkonkretizoval úlohu praktických lékařů: „Pohovořit si s pacientem, doporučit, co je pro něj vhodné, a nechat jej věc svobodně uvážit a případně aplikovat vakcínu.“
Na otázku týkající se podoby očkovacího průkazu odpověděl, že by byl pro zanášení nejen potvrzení o očkování, ale všech základních zdravotních záznamů do čipové karty, která má do budoucna nahradit občanský průkaz. Jak několikrát zdůraznil, veškeré konkrétní důležité informace k očkování dospělých obsahují tabulky očkovacího kalendáře, které by v řádu měsíců měl mít každý praktický lékař jako nezbytnou pomůcku na stole pod skleněnou deskou.
esr
Zdroj: MEDICAL TRIBUNE