Mýty ve výživě a doporučení týkající se zdravé stravy v klinické praxi

SOUHRN

Zdravá strava je důležitá pro udržování celkového zdraví a pocitu celkové spokojenosti, prevenci chronických onemocnění, optimalizaci očekávané délky života a klinickou péči o prakticky všechny chorobné stavy. Dietní mýty (tj. představy týkající se výživy, které nejsou podloženy vědeckými důkazy nebo jim odporují) mohou být překážkou pro konzumaci zdravé stravy. Dietní mýty existují v oblasti mikronutrientů, makronutrientů, nevýživových složek a energie získávané z potravy. Příklady mýtů z každé z výše uvedených skupin zahrnují tvrzení, že se pacienti musejí zaměřit na příjem dostatečného množství kalcia, aby měli zdravé kosti, že tuk v potravě vede k obezitě a má škodlivý vliv na zdraví cévních stěn, že veškerá vláknina (ať už přirozeně se vyskytující, nebo dodaná uměle) je prospěšná a že energie přijatá stravou se lineárním vztahem s jednoduchou aritmetikou přeměňuje na kilogramy tělesné hmotnosti. Běžnou oblastí dietních mýtů jsou některé názory výživových poradců, které zdůrazňují vybrané složky stravy v protikladu ke stravě jako celku. Doporučení týkající se zdravé stravy představují celostnější pohled; odpovídající důkazy podporují doporučení omezit příjem výrazně technologicky upravených potravin a naopak doporučují konzumaci minimálně zpracovaných potravin, obecně ve formě, která se co nejvíce blíží té, v jaké se potrava vyskytuje v přírodě. Praktičtí lékaři mohou být pacientům nápomocni vyvracením těchto mýtů a poskytováním rozumných rad týkajících se stravy s tím, že se zaměří na současnou stravu a širší výživové modely.

SUMMARY

Healthy dietary intake is important for the maintenance of general health and wellness, the prevention of chronic illness, the optimization of life expectancy, and the clinical management of virtually all disease states. Dietary myths (i.e., concepts about nutrition that are poorly supported or contradicted by scientific evidence) may stand in the way of healthy dietary intake. Dietary myths exist about micronutrients, macronutrients, non-nutrients, and food energy. Representative myths of each type include following: that patients need to focus on consuming enough calcium to ensure bone health, dietary fat leads to obesity and is detrimental to vascular health, all fiber (whether naturally occurring or artificially added) is beneficial, and food calories translate to pounds of body weight through a linear relationship and simple arithmetic. A common theme for dietary myths is a reductionist view of diet that emphasizes selected food constituents as opposed to whole foods. Healthy dietary advice takes a more holistic view; consistent evidence supports recommendations to limit the consumption of ultraprocessed foods and to eat whole or minimally processed foods, generally in a form that is as close to what occurs in nature as possible. Family physicians can help dispel myths for patients and give sound nutritional advice by focusing on actual foods and broader dietary patterns.

MUDr. Lukáš Zlatohlávek, Ph.D.

III. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze

Přiznávám, že žádost o vypracování komentáře k článku na téma mýtů ve výživě mne velmi potěšila. Publikace (a někdy bohužel i odborné) obsahují velkou řadu mýtů a omylů, které je třeba opakovaně vyvracet. Nicméně předkládaný článek je jiný. Po jeho přečtení jsem nejprve rozvažoval nad smyslem jeho otištění. Posléze jsem si však uvědomil, že je nutné respektovat, že články tohoto typu existují a je právě nutné na ně adekvátně reagovat.

Komentovaný článek je rozdělen na několik oddílů. První oddíl pojednává o tom, zda suplementace vápníkem má či nemá při osteoporóze a při jiných onemocněních kostí význam. Druhý oddíl je věnován významu tuků ve stravě při ateroskleróze, třetí vláknině, čtvrtý se zabývá ne zcela logickým přepočtem kalorií na hmotnost a poslední uvádí doporučení pro zdravé stravování.

Vápník je v lidském organismu predilekčně uložen v kosti, kde tvoří jeden z jejích základních stavebních kamenů. Při nedostatečném příjmu vápníku nebo při jeho nedostatečném vstřebávání při nízkých koncentracích vitaminu D dochází k aktivaci příštítných tělísek, hyperparathyreóze, kdy parathormon vyplavuje kalcium ze zásobáren, tj. z kostí, a dochází k osteoporóze. Kostní metabolismus je dynamický proces, který se neustále vlivem osteoklastů a osteoblastů mění a na němž se podílí například i pohybová aktivita, která je u občanů USA velmi nedostačující, jak je uvedeno v článku. Samotný dostatečný příjem kalcia k dostatečné mineralizaci kostí nestačí; k té je potřebná zejména dostatečná koncentrace vitaminu D. Je známo, že zejména v ekonomicky vyspělých zemích, včetně České republiky, jsou jeho koncentrace nízké. Příjem vápníku je snížen především u pacientů s malou konzumací mléčných výrobků. Některé prameny sice uvádějí, že z mléka se vstřebá jen přibližně 30 % vápníku, je však všeobecně známo, že mléčné výrobky jsou velmi významným zdrojem kalcia. Při nedostatečné konzumaci mléčných výrobků doporučují odborné společnosti suplementaci vápníkem v denní dávce 800–1 200 mg (dvakrát 500 mg). Příjem vápníku by neměl překročit množství 2 000–2 500 mg za den, kdy se pravděpodobně zvyšuje riziko kardiovaskulárních příhod. Analogicky není doporučován zvýšený jednorázový příjem množství většího než 500 mg. Vápník má v léčbě osteoporózy svou nezastupitelnou úlohu, a proto tvrzení, že suplementace kalciem je zbytečná, není pravdivé.

Při čtení prvních řádek druhého oddílu, věnovaného tukům, jsem se musel přesvědčit, zda byl tento článek napsán opravdu v roce 2015, a ne v minulém století. Autoři zřejmě nezaznamenali změnu v doporučeních odborných společností, v nichž se stále uvádí doporučený přibližný trojpoměr příjmu potravin v denním příjmu energie: 15 % bílkovin, 55 % cukrů a kolem 30 % tuků. U jedinců trpících diabetem se dokonce doporučuje zvážit zvýšení příjmu tuků až na 35 %, samozřejmě s preferencí tuků obsahujících polynenasycené mastné kyseliny. V současné době tedy nedoporučujeme snížení celkového příjmu tuků (pokud není vyšší než zmíněný 30% podíl), nýbrž doporučujeme zejména dodržovat vhodný poměr příjmu nenasycených a nasycených (do 7 %) mastných kyselin. Doufám, že se stoupající medicínskou gramotností populace se toto doporučení stalo již běžnou praxí. O skutečnosti, že nasycené mastné kyseliny působí nepříznivě na lipidogram a následně přispívají k rozvoji aterosklerózy a nenasycené působí opačně, odmítám diskutovat. Pro toto tvrzení existuje nespočet důkazů i patofyziologických vysvětlení, a proto není třeba je dále rozvádět.

S autory článku je třeba souhlasit v tom, že člověk konzumuje potraviny, ve kterých jsou zastoupeny všechny tuky, a nekonzumuje jednotlivé tuky odděleně. Nicméně právě proto je nutno preferovat potraviny, v nichž jsou spektrum a poměry tuků nejvíce přínosné a vhodné. Stejně tak nejsou doporučovány sekundárně zpracované masné výrobky, které zvyšují riziko nejen aterosklerózy, ale i malignit.

Jedním z tvrzení komentovaného článku, s nimiž lze souhlasit, je pojednání o vláknině, jíž je připisován příznivý vliv na zdraví. Můžeme diskutovat o doporučovaných denních množstvích, která se přece jen liší pro americký kontinent a pro Evropu. Dále nelze nesouhlasit s tím, že požívání vlákniny za každou cenu, i ve formě často obecně nezdravých a složitě technologicky připravovaných potravin, není zcela adekvátní. Na jedné straně se tak sice zvýší příjem vlákniny, ale na druhé straně se do organismu dostane celá řada škodlivých látek. Zdůrazněna je mimo jiné skutečnost, že vláknina v trávicím ústrojí ovlivňuje vstřebávání řady důležitých látek, například výše diskutovaného vápníku.

Oddíl o převodu 3 500 kalorií na 0,45 kg jsem zcela nepochopil. Patrně jde o nějakou americkou zvláštnost. Nicméně autoři tento mýtus poměrně logicky vyvracejí a doporučují používat kalkulátor tělesné hmotnosti s uvedením adresy příslušných webových stránek.

Zprvu jsem byl k začátku komentovaného článku kritický, nicméně musím uznat, že na jeho konci je jedno zásadní pravdivé tvrzení: člověk nejí jídlo jako jeho jednotlivé definované složky, nýbrž jako celek. Toto je pravda, kterou si musíme při svých reálných doporučeních pro pacienty vždy uvědomovat. A stejně tak by měli pacienti upravovat svou stravu jako celek, aby při snížení příjmu jedné složky nedocházelo k nadměrnému příjmu jiné složky nebo k deficitu třetí složky stravy.

Prokázat vliv stravování ve velkých intervenčních studiích je velice složité a obtížně proveditelné. Nicméně, jak je dokázáno například u středomořské stravy, vliv stravování na naše zdraví je zcela zásadní a jasný.

Zdroj: