Přeskočit na obsah

Na rozvoj závislostí má vliv slábnoucí role rodiny

V současné informační a zrychlené době přibývá dětí a mladistvých s psychickými problémy, jak v podobě úzkostí, tak různých závislostí. V květnu právě na toto téma v Praze přednášel i francouzský lékař dr. Patrick Vachette, který se nejprve po vystudování medicíny dvacet let zabýval homeopatickou léčbou a poté vystudoval psychiatrii. Dnes se více než dvacet let věnuje zejména kognitivně komportementální psychiatrii a vedle léčby úzkosti se intenzivně zabývá léčbou závislostí.



 

  • Jaký je v současné době trend ve vývoji závislostí a jaké skupiny jsou nejvíce ohroženy?

 

Rozlišujeme dva druhy závislostí, jednak na psychoaktivních látkách, jako jsou tabák, alkohol, léky a drogy – a v této doméně se toho příliš nezměnilo. Naopak druhá skupina toxikomanů bez drog má obrovský nárůst. Jde zejména o závislost na internetu, práci, hracích automatech, počítačových hrách, ale i na kompulsivním nakupování a na sportu. Například hlavním artiklem v obchodě s obuví jsou dnes boty na běhání. Možná jde o snahu vnutit lidem závislost na určitých věcech, nikdy tolik lidí neběhalo…



 

  • Hodně lidí sportuje, aby dělali něco dobrého pro své zdraví. Kde tedy hrozí nebezpečí?

 

Ve své klientele mám pacienty, kteří mají únavové zlomeniny, protože běhají moc, nebo mladé lidi, kteří prodělali ve 25 letech na fotbalovém hřišti infarkt. Záleží na míře. Nároky jsou stále větší a větší. A všichni víme, že ve sportovním prostředí jsou drogy, protože nejdůležitější je výkon. Vytratila se radost ze sportu a stala se z něho potřeba. To platí i pro běžnou populaci sportujících, kteří si mohou vypěstovat závislost. Jde o opakované a nekontrolovatelné chování, o chuť, které se nedá odolat, i přesto, že by si člověk přál s tím skončit. Častou závislostí u dnešních adolescentů jsou např. rizikové – adrenalinové sporty. A všichni mí pacienti, kteří holdují těmto extrémním sportům, kouří marihuanu.



 

  • Co je podle vás příčinou rostoucí míry závislostí?

 

Jednak je to rozpad rodiny a zejména chybějící hranice, které nefunkční rodina není schopna dítěti nebo adolescentovi stanovit. Jsou to ale i příklady rodičů, neboť je časté, že když trpí rodiče závislostí, děti podléhají také nějaké. A pak je zde tzv. kulturní transplantace, tedy že ve společnosti je určité chování běžné. Svůj dopad tedy má ztráta role tradiční struktury filosofie, víry a rodiny. Přitom je zřejmé, že lidé normy a pravidla potřebují. Jsou zde dva typy rodiny – buď dítěti dává hrozně málo, nebo naopak mnohem víc, než by potřebovalo. Jako rodiče máme často potřebu, aby naše děti byly lepší, než jsme byli my, ale když dítě cítí, že nesplňuje naše očekávání, nebo i později v práci, sahá třeba po kokainu, aby bylo výkonnější. To vše spolu s faktory prostředí, jako je chudoba, nezaměstnanost a rozpad rodiny, staví závislého jedince na okraj společnosti. V poslední době se navíc velmi rozmáhá závislost na sociálních sítích, lidé již nejsou schopni setkávat se v reálném světě. Čím větší je izolace, tím je závislost silnější…



 

  • Zabýváte se právě i závislostí na počítačových hrách…

 

Ano, rozvoj těchto závislostí začíná již ve věku deseti či jedenácti let, všechny děti v páté třídě dnes mají chytré telefony a tablety. Čím víc se společnost zaměřuje na výrobu těchto her, tím více se dospívající mládež noří do neproduktivního počínání. V posledních deseti letech se průmysl na výrobu PC her enormně rozvinul, jejich produkce i zisky jsou větší než zisky kinematografického průmyslu. Nesmíme to však dramatizovat. Uklidňující je, že si děti uvědomují, že jde jen o hru na něco. Podobně jako si dříve malé děti hrávaly na válku s klacky místo pušek. Myslím si, že rozvoj počítačových her je jakýmsi posledním útočištěm snů, tedy snahou vystoupit z reality někam, kde to bude lepší. Je třeba říci, že adolescenti jsou si daleko více, než si my dospělí připouštíme, vědomi toho, co se ve světě kolem nich děje. Ale chovají se podle toho, jak byli vychováni, jako děti – králové.



 

  • Mluvíte o generaci dětí – králů, můžete tento termín vysvětlit?

 

Poslední dvě generace jsou typické tím, že rodiče své děti zbožňují, všechno jim dovolí. Souvisí to s právě již zmíněným rozpadem rodiny a tedy tím, že chybí ten, kdo by stanovil limity. Je běžné, že je‑li jen jeden rodič, který se o dítě stará, udělá vše pro to, aby si ho udržel, aby neodešlo k druhému rodiči. Ale milovat své dítě znamená stanovit mu limity a hranice. Pracuji i s geeky, kteří již naprosto zpřetrhali společenské vazby a pohybují se jen ve světě počítačů. Tato aktivita pro ně představuje past, stávají se závislými s obsedantním a obsesivním chováním. Uzavírají se do sebe, se světem komunikují jen přes internet. Měl jsem klienty, kteří byli jako zombie, nechodili do školy, nekomunikovali s rodiči a veškerý čas trávili jedině u počítače.



 

  • Jak nebezpečné mohou být tyto závislosti?

 

Právě poslední z nových závislostí, kterou chci zmínit, jsou ordálie. Jde o aktivity, které v sobě mají obsaženo riziko smrti, např. hry se šátkem, kdy si dotyční přiškrtí hrdlo a mohou umřít. Jde o hry se smrtí, aby si zakusili slast života. Cílem té hry není zemřít, ale získat legitimitu života. Ukazuje to, že těmto mladým vlastně chybí skutečný život. Myslím, že současný vývoj je dán i tím, že dnešní společnost již vůbec netoleruje frustraci. Dětem se musí dát vše, nesmějí mít nedostatek. Chudé rodiny si chudobu kompenzují tím, že si pořídí mobily, počítače, tablety… Jediné řešení je podle mě ve vertikálním rozměru rodiny a určité hierarchii. Rodiče jako vychovatelé dnes nemají sílu říct NE a nestanovují hranice, které se zkrátka nevysvětlují. Nejen dospívající je potřeba naučit udržovat rovnováhu mezi slastí a realitou. V závislosti se totiž princip reality úplně oslabuje.



 

  • Změnily se nějak v tomto ohledu u vás odborné guidelines?

 

Určitě došlo ke změně v přístupu. Dnes se např. běžně používají kognitivně‑komportementální metody, také všechny léčebné prostředky se dnes uzpůsobily, např. závislostem na počítačových hrách. Ve francouzských nemocnicích vznikají týmy psychologů a psychoterapeutů, které pacientům sestavují terapii, desenzibilaci od počítačových her, aby je zbavili závislosti. Přístup k takovýmto pacientům ale rozhodně vyžaduje spolupráci mnoha odvětví medicíny, není to otázkou jedné specializace.



 

  • Jak úzce spolupracujete s praktickými lékaři?

 

U nás ve Francii je tím hlavním článkem rodinný lékař, který pak spolupracuje např. s pediatrem, psychiatrem, ale i s učiteli a sociálními pracovníky. Rozhodně nemůže postupovat sám. Právě u něho by se měly shromažďovat informace, aby je on mohl poskytovat dalším specialistům. Důležitý je také vztah pacienta a lékaře.



 

  • Jaký je současný trend léčby?

 

Je zde snaha nemedikalizovat za každou cenu. Ve většině případů jde již o vícečetné závislosti, tito lidé hrají počítačové hry, pijí alkohol, kouří tabák či marihuanu, berou kokain. Kdybychom jim nasadili další klasickou léčbu, rozvinula by se další závislost. Je těžké označit hlavní trendy. Je samozřejmě třeba odhalit příčiny závislosti, postupně omezovat čas strávený u PC, hodně se pracuje s relaxací. Pro závislé připravujeme jakési návody, co udělat, aby zredukovali používání počítače, dáváme jim např. dotazníky, které zkoumají, co je nutí k tomu, aby ho každé ráno spustili – zda je to nuda, samota, nechuť jít do školy… A pak se jim musí samozřejmě nabídnout alternativa, například aby si šli zaběhat…



 

  • A nemají právě oni vyšší riziko stát se závislými i na již zmíněném sportu?

 

Asi je lepší být závislý na sportu než na počítačích, protože dnes každý máme nějakou závislost. Ale nejde o závislost v pravém slova smyslu, nemá‑li to škodlivý vliv na naše zdraví, rodinný a společenský život. Z praxe mohu říci, že práce s adolescenty je navzdory všemu nadějná, hledají totiž ještě stále nejen vzory, ale i hranice. Takže získáte‑li si jejich respekt, je velká naděje, že se pokusí z toho dostat.



 

  • A mají chuť se léčit?

 

Pohled na psychiatrii již ve Francii není stigmatizován jako v minulosti. Navíc mladí pacienti rozhodně daleko lépe přijímají nové metody léčby než ti starší. Určitě je to důsledkem osvěty a dobré popularizace, kdy se ve všech masmédiích o této problematice otevřeně a fundovaně hovořilo. Jste‑li dobře informován, je to už první krok k tomu nechat si pomoci. V naší společnosti návštěva psychiatra již není tabu, případně nesnesitelná ostuda, nikdo už se dnes nestydí objednat se na psychiatrické vyšetření.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Ke Comirnaty pro děti se vyjádří EMA

23. 11. 2021

Vakcína proti COVID‑19 uzpůsobená dětem mezi pěti a jedenácti lety by mohla být brzy k dispozici i v Evropě. Každým dnem se očekává vyjádření…

Krátce

23. 11. 2021

Schválena kratší 90minutová infuze obinutuzumabu u folikulárního lymfomu V Evropě byla schválena kratší, 90minutová infuze obinutuzumabu pro…