Nácvik gynekologických operací na simulátoru

Každý praktický gynekolog a porodník dobře ví, co to dnes znamená udržet krok s moderními postupy a rozvíjejícími se poznatky. Naštěstí je tu díky rozvoji simulačních technologií lákavá možnost naučit se operační techniku jinak než klasickým postupem, což je v době provádění stále technicky náročnějších chirurgických zákroků, jako je laparoskopie, velmi významné. Už si asi nebudeme moci dovolit luxus získávání chirurgických dovedností tradičním způsobem, kdy se začínající lékař učí v předatestační přípravě nejprve pozorováním a asistencí při operacích a závěrečný rok tráví mezi operačním sálem, kde pod dohledem samostatně operuje, a sály přednáškovými. Po řadu desetiletí byla výuka chirurgických dovedností založena na principu dr. Williama Halsteda: „Vyšetřuj jednoho, dělej jedno, uč jednoho“. Vzhledem k omezení pracovní doby v rámci předatestační přípravy a snížení početnosti chirurgické klientely se jedním z hlavních problémů stala otázka dostatečné přípravy a získání zkušeností. Současně se zvýšila laťka technického zvládnutí mnoha chirurgických zákroků. Doménou gynekologické chirurgie jsou dnes laparoskopické metody, jejichž perfektní zvládnutí vyžaduje rozsáhlé zkušenosti. Nové metody hysteroskopie a pánevních rekonstrukčních operací dnes navíc vyžadují neustálé vzdělávání a získávání zkušeností, které je pro již tak velmi vytížené lékaře časově náročné – náročné je to i pro kliniky, studenty a mladé lékaře. Vzhledem k tomu se zdá, že princip „vyšetřuj jednoho, dělej jedno, uč jednoho“ nebude brzy schůdnou cestou pro výuku nových metod nebo získání chirurgické atestace. Naštěstí se nabízejí simulační metody, které jsou lákavou alternativou získání chirurgické zručnosti.Chirurgické simulátory jsou k dispozici již řadu let v různých formách. Naše skupina se věnuje výuce prostřednictvím chirurgických simulátorů více než deset let. Používáme modely pánve (jednoduché krabicové modely pro zlepšení vizuálně-manuální koordinace), veterinární laboratoře (k získání zručnosti při práci s biologickou tkání) a pitevny (s anatomicky odpovídajícími modely). Každá forma má své výhody i nevýhody, ale všechny nabízejí možnost získat chirurgické dovednosti za bezpečných podmínek, tj. bez rizika pro pacienta. Tyto simulátory může dnes nahradit nebo obohatit rozvoj virtuální reality (VR). Virtuální prostředí, které simuluje hysteroskopickou nebo laparoskopickou operaci, může být vybaveno softwarem, který dokáže hodnotit zručnost, zaznamenat chyby a učit specifické chirurgické dovednosti a postupy. Vzhledem k tomu, jak se tato metoda rozvíjí, bude znamenat zřejmě budoucnost výuky, zkoušení a hodnocení kvalifikace chirurgů. Cílem tohoto článku je přinést přehled několika nejmodernějších dostupných pomůcek i některých aktuálních otázek týkajících se rozvoje VR a ostatních simulátorů.
...

Komentář

Autor: MUDr. Josef Eim

Současná doba s sebou nese stále se zvyšující nároky na operatéra. Výuka a příprava lékaře-chirurga na samostatnou práci je složitý proces s nejistým výsledkem na konci. Velký počet odborných publikací dokládá možnost řešení všech typů gynekologických operací minimálně invazivními technikami, zejména laparoskopií. Pacienti jsou v současné době dobře informováni zejména prostřednictvím internetu a minimálně invazivní ošetření stále častěji vyžadují. Operační a pooperační komplikace po těchto výkonech mohou být předmětem stížností a také vymáhání finančních kompenzací. Tato situace je vystupňována zejména v USA, kde je v současnosti prakticky velmi obtížné, aby se mladý operatér erudoval v endoskopické operativě. Značná část pacientů je léčena v privátních zařízeních, která z pochopitelných důvodů mohou sloužit jako výuková pracoviště jen omezeně. Ve státní sféře, prezentované univerzitními nemocnicemi, pak endoskopické operování rezidentů omezují forenzní důvody. Pacient jen velmi těžce toleruje, že byl výkon konvertován na laparotomický s vědomím toho, že ho operoval „endoskopista začátečník“, a že došlo k méně či více závažné komplikaci. Zejména gynekologická operativa je v těchto ohledech více exponovaná. Situace u nás je pro začínající gynekologické endoskopisty poněkud příznivější. Pro většinu operačních diagnóz je stále zlatým standardem klasický operační přístup. Pacientky si ještě nezvykly vyžadovat endoskopické řešení svých nemocí. Při komplikacích či konverzi zpravidla nedochází k žádným forenzním dopadům. Lze však očekávat, že podobná situace jako ve Spojených státech amerických nastane dříve či později i u nás. Za takových podmínek, jako jsou v USA, je nezbytné, aby byla endoskopická zručnost trénována jinde než na pacientkách. Klasickou možností je trénink na kadaverozních preparátech. Tato varianta je však velmi nákladná a je limitována počtem dostupných preparátů. Jednodenní praktické školení bývá pořádáno pravidelně každý rok ve formě kongresového workshopu před Globální konferencí gynekologické endoskopie Americké asociace laparoskopujících gynekologů a jeho cena je 2 500 dolarů. Další možností jsou operační simulátory:
■ box trainers;
■ operování ve virtuální realitě;
■ hysteroskopické simulátory.Box trainers
Jedná se o uzavřený prostor, jehož stěna simuluje stěnu břišní, ze kterého je obraz přenášen na obrazovku. Operatér pak provádí určité typy úkolů, pro které je simulátor sestaven. Jsou určeny pro trénink základní orientace v prostoru, koordinace práce se dvěma nástroji a pro nácvik základní endoskopické zručnosti – nácvik uzlení, morselace apod. Při prvních operacích pacientek se pak začínající operatér lépe orientuje a může se vyvarovat některých zásadních chyb. Tyto trenažéry nejsou uzpůsobeny k nácviku konkrétního typu operace.
...

Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 5/2005, strana 42

Zdroj: