Nahradí roboty lékaře na operačních sálech?

MT: Co vás vedlo k tomu, že jste se před devíti lety rozhodl spolu s kolegy uspořádat česko‑polsko‑slovenské symposium?

Již od počátku bylo hlavním cílem kongresu ukázat světu, že i ve střední Evropě je chirurgie na špičkové úrovni. Přestože máme v České republice problémy ve zdravotnictví a nedostatek financí, jsme díky vynikající práci bráni jako rovnocenní partneři, jsme zváni na různé mezinárodní konference, abychom přednášeli a spoluvytvářeli budoucnost chirurgie. Musíme ale neustále udržovat kontakty se světem, abychom se nedostali do situace, jaká zde byla před dvaceti lety, kdy mezi námi a světovou špičkou zela obrovská propast. Letos se symposia zúčastnilo asi 500 lékařů z 20 zemí světa, například i Číny nebo Panamy. Řekl bych, že to byl takový trénink na světový kongres, který chceme uspořádat v Praze v roce 2009, ale o něm se zatím jedná.

MT: První blok přednášek byl věnován především novým technologiím a budoucnosti operačních zákroků. Mohl byste komentovat nejzajímavější informace, které v tomto bloku zazněly?

Chtěl bych vyzdvihnout přednášku profesora Richarda Satavy, který je bývalým hlavním chirurgem americké armády a je přímo napojen na výzkum americké kosmické agentury NASA. Ukázal, jak bude skutečně vypadat medicína v roce 2025. Pacienta přiveze na operační sál robot, jiný robot bude dezinfikovat operační pole, další bude asistovat jako sestra. Všechny operační sály bude kontrolovat pouze jeden člověk, protože vše bude řízeno počítačem a robotizováno. Pacient bude před operací kompletně vyšetřen počítačovými systémy, robot si všechny výsledky vyhodnotí a sám si naprogramuje provedení zákroku. Profesor Satava dále nastínil obraz války se spoustou raněných, o které se postarají také roboty – malá vozítka, která mají v sobě zabudovány různé přístroje od magnetické rezonance přes rentgen až po EKG. Robot bude schopen například zavést intubaci, vyhledat a zastavit krvácení, vyhodnotit zdravotní stav pacienta a zaslat hodnocení do centrály, kde bude přítomen lékař. Ten z poskytnutých informací zjistí, že má raněný například krvácení ze stehenní tepny, pošle k němu tedy vrtulník, který naloží celého robota i s raněným a odveze ho na příslušné místo, kde ho lékař ošetří. Takže to bylo takové trochu sci‑fi, ale velmi působivé a řekl bych, že v budoucnu skutečně reálné.

Velmi zajímavou metodou NOTES – Natural Orifice Transluminal Endoscopic Surgery – představil profesor Jacques Marescaux ze Štrasburku, se kterým jsme se spojili pomocí videokonference. Při použití této metody se operace neprovádějí přes břišní stěnu, ale jinými dostupnými tělními otvory. Například chirurgické odstranění apendixu se provádí ústy, kdy se flexibilní nástroje zavedou předem vytvořeným otvorem v žaludku až k apendixu. Profesor Marescaux také letos v dubnu provedl jako první na světě operaci žlučníku ženy vaginální cestou. Při zákrocích tedy není nutno provádět velký řez a jsou méně bolestivé.

Řekl bych, že jde zatím o metodu spíše experimentální, která má samozřejmě své zastánce i odpůrce. Je třeba velké opatrnosti zejména při využití přístupu pochvou nebo konečníkem, kde hrozí velké riziko infekce dutiny břišní.

Takže boj nových metod je obrovský. Je to jako strom, který se neustále větví do stran a jenom ta jedna větev roste pořád nahoru. Ale nikdo neví, která je ta správná.

MT: Jak vy sám vnímáte možnost, že robot zcela nahradí práci chirurga na operačním sále? Není to trochu až příliš odosobnění medicíny?

Určitě je, ale pokud vede ku prospěchu pacienta, tak proč ho nevyužít. Pokud si například představíte nádor v játrech, tak počítač dokáže před operací přesně vyhodnotit, jak dané ložisko vypadá, kde přesně probíhají cévy a jak jsou velké. Lékař se dnes může samozřejmě podívat na snímky z magnetické rezonance nebo CT, ví, jak nádor přibližně vypadá a kde je uložen, ale není schopen rozpoznat milimetrové cévy.

Takže v případě robotů jde především o precizní technické provedení zákroku, které je ku prospěchu pacienta. Přirovnal bych to k montážním linkám na výrobu automobilů. Kdysi se pochopitelně montovalo především ručně, ale dnes už se takřka výhradně používají roboty a lidské ruce jen sporadicky. Podobná situace podle mého názoru čeká i chirurgii.

MT: Abychom se nedostali zpátky k Čapkovi – kdo dospěje výš, jestli robot nebo člověk… Předpokládám správně, že během několika dalších desítek let zůstane pánem robotů, tedy alespoň těch operačních, stále člověk?

Samozřejmě, lidský faktor musí být v medicíně vždycky přítomen. Robot nemůže například indikovat, takže lékař musí říci pacientovi Máte takový a takový nádor, který by se měl takovým nebo takovým způsobem odstranit. Robot bude těžko diskutovat s pacientem. I když si dovedu představit situaci, kdy se vás robot zeptá na základní anamnézu, kterou vyhodnotí a upozorní na možné problémy. To samozřejmě uvažuji velmi, velmi dopředu.

MT: Před pár lety jsme slýchali názory, že chirurgické operace neustále povedou k miniinvazivitě a skutečně tomu tak dnes je. Jak se podle vás budou operační metody vyvíjet dále?

Ať už budou zákroky provádět roboty nebo lékaři, budou stále směřovat k miniinvazivitě, protože hlavním cílem je spokojený pacient. A ten je spokojený tehdy, jestliže ho zákrok bolel co nejméně, jestliže nemá velkou jizvu a může se hned zařadit do běžného života. Miniinvazivita je vlastně název pro metody, které jsou šetrné pro pacienta.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 15/2007, strana B4

Zdroj: