Naše zadání připomínalo zenový koán
Často se stává, že se nová klinika buduje tak dlouho, až se při jejím otevírání přítomní neubrání určitým rozpakům – všichni v tu chvíli vědí, že už vlastně potřebují něco jiného. Není to i případ právě otevírané hradecké psychiatrie?
To určitě není. Samotného mne překvapilo, jak rychle se podařilo naše představy zhmotnit. Vlastní stavba trvala zhruba rok. Její plánování a naše diskuse o ní byly samozřejmě mnohem delší. Ostatně myšlenka, že Hradec nutně potřebuje novou psychiatrii, se objevila už před šedesáti lety a pak byla více či méně aktuální celou dobu. Myslím, že jsme teď získali budovu, která velmi dobře vyjadřuje změny, které se v poslední době v psychiatrii udály. Je jednoznačným dotvrzením toho, že psychiatrie patří do medicíny, patří do nemocnice. I když bylo třeba poměrně tvrdošíjného setrvávání na tom, že chceme být v centru medicínského dění tak, aby komplement a zázemí ostatních oborů bylo dosažitelné i pro naše pacienty.
Jak jste pro architekta své představy o této budově formulovali?
Dostal od nás těžké a do značné míry protichůdné zadání, které vypadá trochu jako zenový koán: vytvořit maximálně bezpečné prostředí, které však v pacientech bude podporovat pocit, že se jim kontrola nad jejich životy navrací, nikoli že ji ztrácejí, prostředí, ve kterém získají důvěru, že jsou schopni své věci převzít do vlastních rukou.
Co tedy od nového pavilonu konkrétně očekáváte?
Čekáme pokrok v péči o pacienty s duševní nemocí. Pomůže pacientům, kteří nebudou muset trávit týdny v malých pokojích pro čtyři lidi nebo ve velkých pokojích pro osm pacientů. Čekáme, že se nebudou muset stydět za svoji nemoc. Píše se o ní často více v souvislosti s násilím a nevypočitatelností než s pokrokem medicíny. Hospitalizace na nové klinice přiblíží psychiatrického pacienta tomu, aby se stejně jako ostatní nemocní spíše léčil v nemocnici, než aby byl „zavřený na psychiatrii“. Díky skutečnosti, že nová psychiatrická klinika je v areálu nemocnice, čekáme, že se podaří udržet pro nás a ve stoupající míře i pro kolegy z jiných specializací pojetí psychiatrie jako medicínského oboru. Pomůže vymýtit představu psychiatrie jako oboru na pomezí někde mezi všeobecnou rehabilitací, přemlouváním podivínských jedinců a řešením nepříjemností s lidmi, kteří se chovají v rozporu s očekáváním zdravých.
Duševně nemocní jsou v Česku hospitalizováni ve velmi různých podmínkách, přestřihnutím pásky této kliniky se tato nerovnost ještě skokově rozšířila. Jakou máte radu, aby se postupně stávalo standardem to, co nabízíte nyní vy, a nikoli osmilůžkové pokoje ve stoletých, jen zběžně rekonstruovaných klášterech či zámcích?
Doufáme, že se tento pavilon stane ostrůvkem pozitivní deviace, ze kterého se povědomí o tom, jak vypadají prostory vhodné pro moderní psychiatrii, bude šířit. Hlavně je nutné narušit zvyk odsunovat tato pracoviště daleko od lidí, aby se společnost nemusela stydět za svoje duševně nemocné a duševně nemocní aby nebyli tolik vidět. I to je cestou k tomu, aby se zlepšilo postavení psychiatrie vzhledem k ostatním oborům medicíny. Nemůžeme sice říci, že každý den bezprostředně zachraňujeme životy, velmi často ale těmto životům zachraňujeme smysl.
Když procházíme novou klinikou, zdá se téměř dokonalá. Museli jste dělat nějaké kompromisy, které třeba nejsou na první pohled vidět?
Pokud jde o samotnou budovu, tak asi ne. Určitě si ale dovedeme představit, jaký přínos by pro nás mělo, kdybychom přímo zde mohli využívat některé moderní technologie, především zobrazovací metody. Většinu z toho ale máme k dispozici jinde v nemocnici. I to je velké vítězství.
Zdroj: