NASH 06 (nealkoholická steatohepatitida)
Z viscerálního tuku se uvolňuje řada cytokinů (adipokinů), např. adiponektin (protizánětlivý adipokin) a resistin (prozánětlivý adipokin). Specifické adipokiny mají vztah k metabolickému syndromu, diabetu 2. typu a jaterní steatóze. Jejich nerovnováha hraje hlavní roli v rozvoji jaterní steatózy a v její progresi do NASH. Ve výskytu NASH existují etnické rozdíly. Přestože např. v černošské populaci je vyšší prevalence metabolického syndromu, v porovnání s bělochy je výskyt NASH nižší. V patogenezi NASH se stále uznává dvojstupňová teorie. Prvním stupněm poškození jater je prostá akumulace tuku v játrech, druhým stupněm je oxidační stres. Následuje zánětlivá reakce s tvorbou vaziva. Zvýšené koncentrace volných mastných kyselin v krvi vedou k jejich zvýšené nabídce játrům. Dochází k ovlivnění jak funkce inzulinu v hepatocytech, tak β-oxidace v mitochondriích. Tímto mechanismem se zřejmě spouští proces přechodu steatózy do steatohepatitidy. Inzulinová rezistence předchází hromadění tuku v hepatocytech a excesivní akumulace volných mastných kyselin vyvolává oxidační stres, který vede k uvolnění cytokinů. Nedostatek energie a porucha funkce mitochondrií následně způsobí u predisponované (steatózou poškozené) jaterní buňky další škodu. Prokázat tuto teorii není jednoduché, protože chybějí adekvátní zvířecí modely. Existují již heterozygotní myši s inzulinovou rezistencí a jaterní steatózou. U těchto myší je přítomen defekt mikrosomálního triglyceridového trasferového proteinu (MTP), který za normálních podmínek katalyzuje mitochondriální β-oxidaci mastných kyselin. Jeho defekt vede ke snížení aktivity inzulinové signalizační kaskády a k narušení mitochondriální oxidace mastných kyselin. Genovou expresi MTP regulují receptory PPAR-γ. Zásahem na úrovni MTP se u těchto heterozygotních myší zlepší mitochondriální oxidace mastných kyselin a zabrání se rozvoji jaterní steatózy. Při obezitě lze prokázat mírné zvýšení známek celkového zánětu a je pravděpodobné, že NASH je součástí tohoto generalizovaného prozánětlivého stavu. Někteří autoři prokázali, že vysoké koncentrace inzulinu u pacientů s diabetem 2. typu stimulují syntézu kolagenu ve hvězdicovitých jaterních buňkách. Jinými slovy lepší kontrola glykémie vede ke snížení inzulinémie, a touto cestou může zabránit či zpomalit progresi NASH. Jiní autoři dokázali, že v patogenezi NASH hraje významnou roli nadprodukce lipopolysacharidového endotoxinu střevní flórou, zatímco další autoři toto nepotvrdili. Abychom pochopili patogenezi NASH, je zapotřebí pokračovat v intenzivním výzkumu.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 5/2006, strana 87
Zdroj: