Přeskočit na obsah

Návod na výrobu „španělské“ chřipky

V drtivé většině šlo o viry typu H3N2 a genetici je zkoumali bez zvláštního zřetele na jejich virulenci. Získali tak ucelený obraz vývoje dědičné informace chřipkových virů. Dosud se většina prací soustředila na dědičnou informaci pro hemaglutininy a neuraminidázy, které jsou rozhodující pro imunitní reakci napadeného organismu. Tentokrát vědci sledovali vývoj kompletního virového genomu.Přestože studie postihla viry vyskytující se na poměrně malém území a v omezeném časovém úseku, dokumentují její výsledky nečekanou schopnost virů měnit dědičnou informaci jak mutacemi, tak i rekombinacemi. Výzkum například odhalil pozadí nízké účinnosti vakcíny ze sezóny 2003/2004. Virus, který vyvolal chřipkové epidemie, si „vypůjčil“ gen pro hemaglutinin od viru, který živořil na okraji spektra chřipkových virů a byl zcela menšinový. Proto výskyt jeho hemaglutininu u většinové virové populace málokdo předpokládal. Podobné studie přispívají k tomu, aby napříště byla volba virů pro výrobu vakcíny přesnější.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 17A/2005, strana 18

Zdroj:

Sdílejte článek

Doporučené