Přeskočit na obsah

Návrat duchovní péče do nemocnic

Té se dočkáváme až nyní ve formě Metodického pokynu o duchovní péči v lůžkových zařízeních poskytovatelů zdravotní péče. Tento dokument vstoupí v účinnost 13. dubna 2017, tedy symbolicky před Velkým pátkem.


„Jako dlouholetý ředitel nemocnice si uvědomuji důležitost a nezastupitelnost duchovní péče, zejména pro těžce nemocné pacienty, seniory a jejich rodiny. Svou velkou roli hraje i pro samotné zaměstnance nemocnice. Jsem rád, že takový metodický pokyn máme konečně v ruce. Vyjasní například i požadavky na kvalifikaci nemocničních kaplanů, ale co je nejdůležitější, Ministerstvo zdravotnictví na základě tohoto pokynu zřídí Radu pro duchovní péči, která bude řešit koncepční otázky duchovní péče v lůžkových zařízeních,“ uvedl ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík.



Úloha nemocničních kaplanů se měnila tak, jak se mění společnost a samotná medicína. Lze sledovat jejich postupnou profesionalizaci, dnes již nestačí, aby nemocniční kaplanka či kaplan byli teology či duchovními. Musejí projít i výcvikem, jenž je připraví na práci s lidmi, kteří nejsou mnohdy aktivními věřícími v jejich církvi nebo sami sebe vnímají jako nevěřící, přesto službu kaplana vyhledávají.

Nejde jen o náboženské úkony

Důležitost této formy péče připomněla také náměstkyně ministra Lenka Teska Arnoštová, která se na vytvoření metodického pokynu podílela. „Nemocniční kaplan může být pro některé pacienty stejně důležitý jako například chirurg. Psychický stav pacienta totiž mnohdy výrazně ovlivňuje průběh a úspěšnost samotné léčby,“ vysvětlila.


Metodický pokyn v první řadě vymezuje pojmy duchovní péče v lůžkových zdravotnických zařízeních včetně cílů a zásad této formy péče. Kaplanem podle něj může být člověk, který má dokončené teologické vzdělání magisterského stupně a absolvoval kurs nemocničního kaplanství. Musí rovněž mít nejméně tři roky praxe v obecné pastorační péči. Nemocniční kaplan je jmenován na základě společného pověření Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice. Metodický pokyn také upravuje přístup k nemocničním kaplanům ze strany zdravotnického personálu a stejně tak se týká jejich mlčenlivosti o skutečnostech, které mají osobní nebo důvěrný charakter.


Nemocniční kaplani, kterých je dnes v ČR přes stovku, poskytují duchovní, pastorační a náboženskou péči pacientům, jejich blízkým i jejich pečovatelům, zaměstnancům a dobrovolníkům v nemocnicích, v hospicích a jiných zdravotnických a sociálních zařízeních, a to všem, kteří o ni požádají. V loňském roce například občané, kteří využili služeb nemocničního kaplana, žádali v 73 procentech rozhovor, ve 23 procentech svátosti a čtyři procenta požádala o modlitbu.

Stále důležitějším tématem se stává spolupráce kaplana v multidisciplinárním týmu, který pečuje o nemocného, snaží se pochopit jeho potřeby a adekvátně na ně odpovědět. Pacient s kaplanem mluví jinak, i když možná o stejných tématech, než s lékařem či sociálním pracovníkem. Týmová spolupráce mezi všemi profesionály pak nabízí objevení a posílení zdrojů, které mohou pomoci při léčbě nebo doprovázení v nemoci a někdy podporu na konci života.


„Moderní medicína je až fascinující tím, co vše dokáže pro záchranu života udělat, ale ani ona nemá odpověď na základní otázku, proč žít. Proč to vše podstoupit, proč se nechat léčit a dodržovat léčebný režim a kdy přestat. Odpověď zůstává vždy na straně pacienta a jedním z těch, kteří ho provázejí při hledání odpovědí, jsou nemocniční kaplani. Byli jimi vždy, a to od vzniku prvních nemocnic až dodnes. Komunismus tuto samozřejmou přítomnost přetrhl a my se dnes v naší zemi vlastně vracíme do normálu, do Evropy,“ zamýšlí bratr Marek Drábek, hlavní nemocniční kaplan Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. Právě v této jediné církevní nemocnici v Česku má služba nemocničního kaplana svoji nezastupitelnou a významnou roli.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené