Nedůvěra ve spolupráci firmami stále přetrvává

Cesta k zavádění inovací vede podle prof. Sykové přes zakládání podnikatelských inkubátorů, tzv. business incubators. „Uvedená technika je  využívána po celém světě - např. ve Švédsku, Finsku, Francii nebo v Německu, ale rovněž ve Spojených státech či asijských zemích. Často se však zapomíná, že podnikatelský inkubátor ještě nevytváří správné inkubační prostředí pro firmy, tedy ‚business incubation environment‘. Pro to jsou zapotřebí vhodní lidé, správné postupy, partnerství se soukromou sférou a prosperita spin-off firem, které díky inkubátoru vznikají. To je stále jedna z věcí, která není v mnoha českých inkubátorech úplně detailně propracována,“ řekla prof. E. Syková a vysvětlila: „Je třeba najít zainteresované odborníky, kteří dokážou uchopit myšlenku či hypotézu vědce a dále ji rozvíjet. V naší zemi bohužel nemáme mnoho lidí, kteří by rozuměli určité konkrétní oblasti v biotechnologickém výzkumu a současně dokázali adekvátně komunikovat se zástupci medicínské sféry. Jedná se o jeden z největších problémů jak překonat nedůvěru v to, že komercializace, zdravotnictví a léčba pacientů mají něco společného.“

Překážek je mnoho…

„Jde zejména o odpor vedoucích akademiků, včetně zřizovatele, právě vůči komercializačním aktivitám vědců. V České republice panuje všeobecný názor, že profesoři by neměli zakládat vlastní firmy, protože je nemorální, aby měli zisk,“ upozornila na hlavní překážku zavádění inovací do praxe prof. E. Syková, a vzápětí dodala: „To samozřejmě vůbec neplatí např. ve Spojených státech ani ve Švédsku. Tam pokud profesor něco vymyslí, je to pouze jeho, nikoli instituce, může s vynálezem nakládat jak uzná za vhodné a ještě mu každý pomáhá, aby byl úspěšný. V problematice duševního vlastnictví je u nás velmi přeceňován podíl akademického pracoviště. Když vznikne někde v zahraničí spin-off firma, žádná organizace nemá strach, že přijde o své duševní vlastnictví “.

Další překážkou jsou podle prof. E. Sykové neexistující „pravidla hry“ a vytváření atmosféry strachu. „Nehovoří se o tom, jaký prospěch by výzkumné pracoviště mělo ze spolupráce s komerčními subjekty, ale spíše se hledají všemožné jiné bariéry – např. zda je podnikatel dostatečně důvěryhodný, zda má krystalicky čistou historii…“ doplnila prof. Syková. „U vědců stále převládá nedůvěra v soukromé organizace – mají pocit, že je chtějí podnikatelé okrást. Podle mého názoru je však jejich cílem dovést produkt až do klinické praxe a získat tak co největší finanční prostředky, které mohou dobře reinvestovat. Nicméně představa, že nás chtějí od začátku podvést, je velmi častá a nemůže vést k dobrému partnerství.“

Problém představuje např. i zákon o střetu zájmů, který je podle prof. Sykové pro vědecké pracovníky velmi nepříznivý. Vedoucí pracovníci z obavy, aby nedošlo ke střetu zájmů, raději nedělají nic.

… ale dají se překonat

Jedním z možných řešení je podle prof. E. Sykové zakládání tzv. transferových společností, které jsou určitým pojítkem mezi akademickou institucí, spin-off firmami a inkubátorem. Pomáhají tak překlenout ‚údolí smrti‘ mezi akademickou sférou a inovačními aktivitami.

Hlavní náplní jejich činnosti je:

* nacházet vhodné investory;

* starat se o provoz inkubátoru;

* zajišťovat služby podnikatelským subjektům;

* starat se o granty pro aplikovaný výzkum;

* vytvářet dohody o duševním vlastnictví a obchodním tajemství a připravovat smlouvy;

* poskytovat rady na založení spin-off firem;

* starat se o licence a patenty.

„Nejdůležitějším úkolem je komercializace akademických výsledků a zvýšení příjmu pro akademickou instituci z hospodářské činnosti a z podílu ve spin-off firmách,“ doplnila E. Syková.

„Každá biotechnologická společnost musí od začátku své činnosti myslet na to, že žijeme v globálním světě. To znamená, že cokoli se vyvine v zahraničí, objeví se okamžitě i na našem trhu. Musí brát na vědomí, že jejím přímým konkurentem není pouze firma na protějším dvorku, ale rovněž společnost z Číny, USA a jakéhokoli jiného státu,“ uvedl doc. MUDr. Vladimír Viklický, CSc., místopředseda Rady pro výzkum a vývoj vlády ČR. „Na druhé straně globalizace nepředstavuje pouze konkurenci, ale otevírá i příležitosti na celém světovém trhu. Prakticky všechny české biotechnologické firmy, které se prosadily i v zahraničí a kterých není bohužel mnoho, se od počátku soustředily na mezinárodní trh,“ doplnil V. Viklický.

K přežití biotechnologických podniků podle něj přispívá také průzkum trhu. „Zásadní je hledat témata, která nejsou tolik zajímavá pro nadnárodní výrobce, ale jež mohou pro menší firmu znamenat značné přínosy. Biotechnologický podnik si musí pěstovat své zákazníky a musí si pomáhat vytvářet tržní prostředí,“ dodal doc. Viklický. „Menší společnosti mají bohužel často velké problémy s tzv. nekalou konkurencí. Dostat se např. s českým diagnostickým produktem do našich nemocnic je téměř nemožné. Většina látek, které se používají pro diagnostické účely, se pochopitelně používá i u nás. Ale česká firma je prodává do Kanady či Spojených států, tam jsou opatřeny jiným obalem a za desetinásobnou cenu posílány zpět k nám. Přitom každý uživatel ví, že látka pochází z České republiky,“ konstatoval V. Viklický.

Zdroj: