Nefrolog bez úvazku na dialýze se těžko uživí
Jak byste hodnotil současnou situaci v nefrologické péči v České republice?
Péče o pacienty se selháním ledvin léčené dialýzou je na kvalitní úrovni srovnatelné se světem, protože problematice dialýzy je dlouhodobě věnována velká pozornost, což je dáno její finanční náročností, etickosociálními problémy, které s ní souvisejí, a v poslední době také novými terapeutickými možnostmi. Nedostatečná je však péče predialyzační, o čemž svědčí i fakt, že jedna třetina nemocných, kteří vstupují do dialyzačního programu, jsou pacienti „z ulice“. Znamená to, že u nich chronická renální insuficience nebyla rozpoznána, tudíž nebyla ani vhodným způsobem léčena. Tito pacienti vstupují do dialyzační léčby bez obvyklé predialyzační přípravy, tedy a priori kompromitováni horším zdravotním stavem. V tomto ohledu se však výrazně nelišíme od ostatních vyspělých států západní Evropy či USA. Ostatní ambulantní nefrologická péče je jistě na dobré úrovni, problémem však je nedostatečná kapacita erudovaných lékařů – nefrologů. Samostatnou skupinou jsou nemocní zařazení do transplantačního programu. Protože vyžadují odbornou péči před transplantací ledvin i po ní, docházejí většinou na specializovaná pracoviště, která se transplantaci věnují. Jejich úroveň je plně srovnatelná s ostatními vyspělými zeměmi.Můžete zmínit některé epidemiologické souvislosti?
Podle různých statistik trpí chronickou nefropatií či renální insuficiencí zhruba 15 % populace. Na léčbě těchto pacientů by se měl podílet lékař s nefrologickou erudicí. Praxe je ovšem taková, že naprostá většina těchto nemocných je v péči praktiků, internistů, kardiologů, popř. diabetologů a jejich intervence je převážně oborově zaměřena. Často tak nezohledňuje potřeby vyplývající z poškození ledvin, případně u rizikových pacientů nezahrnuje prevenci zhoršení ledvinných funkcí. V poslední době se také mění příčiny chronického renálního selhání. Významněji jsou zastoupeni pacienti s ischemickou chorobou ledvin vznikající v důsledku aterosklerotického postižení periferního ledvinného tepenného řečiště. Odhaduje se, že mezi dialyzovanými jich je více než polovina. Narůstá také počet nemocných s diabetickou nefropatií, teprve na třetím místě jsou ostatní příčiny renálního selhání.Zahraniční statistiky však uvádějí jako nejčastější příčinu selhání ledvin diabetickou nefropatii. Znamená to, že u nás je situace odlišná?
To si nemyslím, ale podle mého názoru selhává významná část nemocných, kteří jsou vedeni pod diagnózou diabetické nefropatie, primárně na podkladě aterosklerotických změn, jež mohou být pouze diabetem akcelerovány. Je potřeba si uvědomit, že specifické diabetické poškození ledvin, čili vlastní diabetickou nefropatii, představuje diabetická glomerulosklera. Pokud bychom příčiny selhání ledvin posuzovali takto, bylo by skutečně nejvíce nemocných s ischemickou chorobou ledvin (pozn. red.: Základní rozčlenění postižení ledvin u diabetiků viz rámeček vpravo).Kolem 35 % nemocných v dialyzačním léčení jsou diabetici a jejich procento neustále narůstá. Znamená to pro nefrology rozšíření odbornosti i na diabetologii?
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 30/2006, strana 14
Zdroj: