Nefrologové volají po širším screeningu onemocnění ledvin
Záchyt chronického onemocnění ledvin v primární péči se zlepšuje, systém se však zaměřuje hlavně na osoby nad 50 let. Odborníci proto upozorňují na potřebu rozšířit screening i na mladší populaci a věnovat větší pozornost časným laboratorním nálezům. Na názor jsme se zeptali prof. MUDr. Vladimíra Tesaře, DrSc., místopředsedy České nefrologické společnosti a přednosty Kliniky nefrologie 1. LF UK a VFN v Praze.
- Jak vypadá současná situace v záchytu renálního onemocnění v České republice?
Záchyt se již rozběhl, existují zde jasná pravidla, na čemž velký kus práce odvedl Ondřej Viklický. Praktičtí lékaři se v této oblasti angažují a již to mají i hrazeno. Určitou nevýhodou současného screeningu, a tedy tím, co bychom chtěli změnit, je cílení na osoby starší 50 let. Tato věková hranice byla sice zvolena, protože v tomto věku je riziko chronického onemocnění ledvin vyšší, ale na druhé straně existují data, například z Nizozemska, že nákladová efektivita je dobrá, i když se screening provádí plošně pro celou populaci. Tím, že vypadly třeba prohlídky při nástupu na vojnu nebo ve školách, můžeme zmeškat včasnou diagnózu chronického onemocnění ledvin u mladých lidí. To se sice v této věkové skupině vyskytuje méně často než u starší populace, ale na druhé straně, když se podíváme na léta ztraceného života, je mnohem větší tragédie, když se dostanete na dialýzu ve 20 než v 70 letech. A stojí to také daleko víc peněz. To je důvod, proč se screening – i při nižším výskytu nemocí – i v mladém věku vyplatí.
- Chystáte v tomto ohledu nějaké změny?
Jednou z cest, kterou bychom chtěli jít, je rozšířit screening i na mladší populaci, abychom včas zachytili i ta méně častá, ale závažná onemocnění. Problém ale často není jen v tom, že by pacienti nebyli vyšetřeni, ale spočívá v tom, že se nálezům z proběhlého vyšetření nevěnuje adekvátní pozornost. Dnes se téměř nemůže stát, aby pacient nebyl běžně u praktika, internisty nebo diabetologa vyšetřen na kreatinin, ale význam hraničních nebo mírně zvýšených hodnot je zpravidla podceňován. Pak někdo chodí roky s tím, že má ne úplně optimální hodnoty, a odeslán na specializovanou péči k nefrologovi je až v pokročilém stadiu nemoci. Daleko častěji by se také mělo provádět vyšetření zaměřené na přítomnost bílkoviny (nebo ještě lépe albuminu) v moči. Dnes k tomu není nutný sběr moči, stačí vyšetřit jen poměr protein/kreatinin nebo albumin/kreatinin ve vzorku ranní moči.
- Proč tomu tak je?
V minulosti panovala skepse, že stejně nemáme pacientům co nabídnout, nebo to, co jim předepíšeme, jim může dát kdokoli. To byla do jisté míry pravda, avšak dnes se situace změnila. S příchodem nových léků, které jsou zaměřeny na progresi chronického onemocnění ledvin, nebo dokonce cíleně na léčbu jednotlivých renálních onemocnění, dává mnohem větší smysl pacienta ke specialistovi referovat. I kdyby výsledkem mělo být, že se řekne ano, pacient má nízké riziko progrese, vrací se zpět k praktickému lékaři. Což určitě v mnoha případech nastane. Je ale lepší udělat jednu kontrolu navíc než zameškat něco, co může pacientovi celoživotně dramaticky změnit osud.
- Jak velkou změnu přinášejí nově nastavené preventivní prohlídky u praktických lékařů?
Je to dobře nastaveno z hlediska starších lidí, ale jak jsem uvedl, chybí oslovení mladší populace. Pokud se v rámci prohlídek zaměřených na něco jiného zachytí chronické onemocnění ledvin, bude to samozřejmě užitečné. Ideální je mít plošný screeningový program a dát za něj praktikům úhradu, aby byli motivováni vyšetření provádět.
- Myslíte si, že to je průchozí?
Vzhledem k to, že to je nákladově efektivní, tak by mělo být. Je to určitě téma, které bychom rádi otevřeli.
- Jsou v přístupu k nefrologické péči regionální rozdíly?
V minulosti jsme sledovali, nakolik je v ČR rovný přístup k diagnostice podle regionů, a ukázalo se, že zde jsou regionální rozdíly Pokud jsme rozdělili pacienty, u kterých byla provedena renální biopsie jako základní diagnostická metoda k zjištění typu chronického onemocnění ledvin, dle PSČ, zjistili jsme mezi regiony významné rozdíly. A není to tím, že by pro každý region neexistovala spádová centra s dostatečnou kapacitou, ale že z některých oblastí nejsou pacienti do center odesíláni, protože nejsou včas vyšetřeni u PL, internistů nebo regionálních nefrologů. Takže je určitě potenciál takové nerovnosti řešit. Řešení přitom nemusí být komplikované. Znamená to zaměřit se na tři, čtyři regiony, kde tento problém je největší, motivovat praktické lékaře a delegovat tam nefrology. V nefrologii je tedy řada relativně ne tak složitých a ani nákladných věcí, které se udělat dají a které bychom rádi otevřeli. Ideálně v rámci přípravy programu časné diagnostiky a péče o pacienty s chronickým onemocněním ledvin, podobného např. Národnímu kardiovaskulárnímu programu.