Přeskočit na obsah

Nefrotoxicita léků – co je nového?

Použití léků je dlouhodobě spojeno se vznikem ledvinného selhání iatrogenního původu. Incidence akutního selhání ledvin (ASL) vzniklého při pobytu v nemocnici, kterou by bylo možno přisoudit lékové nefrotoxicitě, se pohybuje kolem 18–33 %.1 V jednoroční analýze 2 175 případů akutního selhání ledvin bylo 398 (18,3 %) považováno za následek nefrotoxického poškození léky.2 Nejčastěji šlo o antibiotika, následovaná analgetiky, nesteroidními antiflogistiky (NSA) a kontrastními látkami (tab. 1).

Mortalita se pohybovala kolem 12,6 %. V posledních letech stoupl výskyt akutního selhání ledvin vázaného na dvě kategorie léků – NSA a inhibitory ACE (tab. 1). Zvýšená vnímavost ledvin vůči nefrotoxickému poškození má několik příčin (tab. 2). Průtok krve ledvinami přesahuje 1 000 ml/min = 3,5 ml/g ledvinné tkáně/min, což zvyšuje dostupnost řady látek až padesátkrát v porovnání s většinou ostatních tkání.

S ohledem na vysokou spotřebu kyslíku nutnou pro udržení aktivních transportních mechanismů (pro ionty a soluty) mohou mít jakékoli výraznější změny v průtoku krve ledvinami či v zásobení kyslíkem dramatické následky.

Typickým příkladem může být vznik akutní tubulární nekrózy (ATN), vznikající nezřídka kombinací hypoxie a náhlého poklesu průtoku krve ledvinami. Ledviny mají velký endoteliální povrch a vysoký kapilární hydrostatický tlak usnadňující vychytávání antigenů a vytváření imunokomplexů in situ.­

Tubulární transport a další metabolické procesy jsou značně závislé na kyslíku a mohou být ovlivněny metabolickými inhibitory.

Ledviny jsou navíc jediným orgánem, ve kterém dochází k uvolnění řady látek z vazby na bílkoviny, k jejich průchodu tubulární buňkou a poté k jejich akumulaci v epiteliích proximálního tubulu či dosažení tubulárního lumen.

U řady tubulárních enzymů uplatňujících se na tubulárních transportních systémech může dojít k blokádě, což je důležité s ohledem na vysokou koncentraci, které mohou soluty v tubulární tekutině dosáhnout. V distální části nefronu dochází ke koncentrování moči, přičemž výrazně stoupá pravděpodobnost možného vysrážení krystalů – mechanismus je do značné míry ovlivnitelný hodnotou pH moči.

Jelikož proces koncentrace moči v sobě zahrnuje protiproudový mechanismus, dosahují koncentrace solutů v intersticiu dřeně několikanásobné hodnoty proti jiným částem těla. Konečně, v průběhu renálního vylučování může určitá látka prodělávat bioaktivaci spojenou s tvorbou reaktivních kyslíkových radikálů.

V ledvinách je přítomno několik mechanismů uplatňujících se při vylučování látek a xenobiotik do moči, přičemž všechny z nich mohou vést k určitému stupni nefrotoxicity.

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci Suppl.1/2008 Urol., strana 54

Zdroj:

Sdílejte článek

Doporučené