Nejčastější komplikace diabetu v klinické praxi
Vývoj etiopatogenetických poznatků a léčebných postupů umožnil zlepšení kvality a prodloužení života diabetiků. Dříve byly hlavní příčinou morbidity a mortality diabetiků akutní komplikace diabetu, v současné době to jsou pozdní vaskulární komplikace. Morbidita a mortalita diabetiků je důsledkem postižení orgánů, způsobených nervově cévním poškozením následkem komplexních metabolických změn, přítomných u diabetu. Projeví se specifickými komplikacemi – mikroangiopatií (nefropatie s renální insuficiencí je hlavní příčinou mortality diabetiků 1. typu, retinopatie je hlavní příčinou poškození zraku) a neuropatií (podílejí se zejména na syndromu diabetické nohy a viscerálních projevech diabetu). Diabetici jsou častěji než nediabetici postiženi aterosklerózou – makroangiopatií a jejími klinickými důsledky (ischemickou chorobou srdeční, cévními mozkovými příhodami a ischemickou chorobou dolních končetin). Základním úkolem péče o diabetika v klinické praxi je docílit dobré kompenzace komplexní metabolické poruchy, preventivně sledovat a léčit rizikové faktory, a tak předcházet cévním a nervovým komplikacím diabetu, popřípadě již přítomné projevy dobře léčit. Tomu napomáhá i zavádění nových racionálních diagnostických i léčebných postupů do každodenní klinické praxe.
…
Téma nejčastější diabetické komplikace v klinické praxi je tak široké, že nedovoluje ve vymezeném prostoru postihnout problematiku vyčerpávajícím způsobem. Proto jsou vybrány zejména ty aspekty, které jsou pro ambulantní klinickou praxi nejdůležitější. Okolnosti výskytu, diagnostika, průběh, mortalita i léčba akutních komplikací doznaly v průběhu let od zavedení inzulinové léčby významných změn. Mortalita akutních hyperglykemických komplikací (diabetická ketoacidóza a hyperosmolální hyperglykémie) dnes prudce poklesla. Výskyt je ovlivněn úrovní diagnostických a léčebných postupů, edukací zdravotníků i pacientů, dostupností lékařské pomoci a sociálním prostředím. Nejčastější příčinou hyperglykemických stavů je stále infekce. Také chybné vedení antidiabetické léčby může způsobit závažnou metabolickou dysbalanci, a zkomplikovat tak konvenční léčbu inzulinem nebo perorálními antidiabetiky. Diabetická ketoacidóza je obávanou komplikací při léčbě inzulinovou pumpou. Akutní metabolickou dekompenzaci diabetu může vyvolat také léčba kortikoidy, chemoterapeutiky, diuretiky či některými psychofarmaky. Těžká diabetická ketoacidóza nebo hyperosmolální hyperglykémie mohou být i vůbec prvním projevem diabetu 1. nebo 2. typu. Základní porucha u diabetické ketoacidózy a hyperosmolální hyperglykémie je společná – snížení účinku inzulinu spolu se současným zvýšením kontraregulačních hormonů. Hlavní rozdíl mezi těmito hyperglykemickými stavy je v rozsahu dehydratace a stupni ketózy a acidózy. Diabetická ketoacidóza je důsledkem ketogeneze a postihuje většinou diabetiky 1. typu, zatímco hyperosmolální hyperglykemický stav se vyskytuje spíše u diabetiků 2. typu. Diabetici 2. typu jsou většinou starší lidé, hyperglykémie se u nich rozvíjí plíživě a často se zásadně uplatňuje infekce (zejména močových cest) a dehydratace. Léčba akutních hyperglykemických stavů musí být zahájena včas. Často záleží zejména na ambulantním lékaři, jehož správné zhodnocení počínající akutní komplikace ovlivní i její průběh a následky. Důležité je rychlé stanovení správné diagnózy, kterou potvrdí bezodkladné vyšetření glykémie glukometrem a při podezření na ketoacidózu i vyšetření β-hydroxybutyrátu v krvi papírkovou metodou na ketonometru.
…
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 6/2004, strana 53
Zdroj: