Nejdůležitější je přeladění na nový životní styl

Převládá mezi vašimi obézními pacienty přicházejícími před bariatrickým výkonem k psychologickému vyšetření určitý lidský typ?

Z psychologického hlediska nelze hovořit o určitém typu, jenž by mezi našimi pacienty převládal. Podle údajů Českého statistického úřadu podstupují bariatrickou operaci častěji ženy a častěji v porovnání s muži jsou rozvedené. Muži jsou méně častými pacienty a spíše se odhodlají k operaci ti ženatí. Muži přijdou ve vyšším věku a s vyšším BMI; rozhodnou se k radikální změně životního stylu velmi často až tehdy, když jim doktor zdůrazní vážná zdravotní rizika jejich obezity.

Do té doby si ze své hmotnosti nedělají těžkou hlavu, na rozdíl od žen, které za sebou mívají mnoho zkušeností s dietami, ztrátou hmotnosti a opakovaným přibíráním. Chodí k nám pacienti zpravidla ve věku 30 až 59 let, výjimečně i osmnáctiletí. Horní limit je dán tím, že úhrada zdravotními pojišťovnami je vázána na věkové rozmezí 18 až 60 (u některých pojišťoven 65) let.

Pozorujete v přístupu k řešení obezity mezi ženami a muži rozdíl?

Dostanou-li muži návod, jak si počínat, tak jej vezmou jako svůj program a okolnosti příliš neřeší. Setkáváme se však s tím, že redukujícím mužům začne manželka jakoby naschvál vyvařovat - svíčkovou, knedlíčky a nakládá jim velké porce. Ženy musíme častěji přesvědčovat, že se musejí starat samy o sebe. S nadsázkou by se to dalo nazvat syndromem české ženy: musí zabezpečit manžela, děti a teprve, zbývají-li síly i finance, pak se zabývají sebou. Mnohdy říkají, nemohu si koupit jogurt, když ho více potřebují děti.

Z toho vyplývá, že ženy také tloustnou jinak než muži. Je to tak?

Muži spíše prostě rádi jedí, chutná jim, rádi si dají pivo nebo jiný vysokoenergetický nápoj. Ženy častěji kompenzují jídlem nepříjemnosti. Když mají partnerské problémy, starosti v práci, tak se jdou najíst. Nechtějí působit jako sobecké osoby, které zdůrazňují své požadavky a přání, vynahrazují si své negativní pocity a ústupky tím, že si dopřejí svou vysokokalorickou pochoutku. Po ní se cítí lépe, jídlo je zklidní.

Jídlo je společensky velmi přijatelná až populární droga, tak si každou takovou porcí vlastně potvrzují, že redukovat hmotnost nedokážou. Pocit zadostiučinění mají však jen z vysokoenergetického jídla, jinak mají pocit, že se ošidily.

Kdy u nich nastává zlom, kdy chtějí se sebou něco udělat?

Většina žen si přeje se sebou něco udělat. Do určité hmotnosti se jim daří ji přechodně redukovat, než přijde okolnost, která je vrhne zase zpátky k původním stravovacím návykům. Tím si opět potvrdí, že to nezvládnou, že redukce hmotnosti je nad jejich síly, mají pocit selhání, klesá jejich sebedůvěra a víra v úspěšnou redukci hmotnosti.

Když dosáhnou určité "magické váhy", pak své pokusy o kontrolu hmotnosti vzdají; neváží se, nedívají se do zrcadla, psychicky se mění. Až vážné zdravotní problémy je donutí, aby se odhodlaly k radikální změně, jíž je návštěva specializovaného pracoviště, které jim může nabídnout pomoc i v podobě bariatrické operace. Když se nastaví správný redukční režim, když se pacientky psychicky přeladí, tak začnou mít radost a pocit zadostiučinění i ze zdravého jídla.

Někdy k nám přicházejí i pacientky na velmi přísné dietě, kdy už nelze ubrat kalorie, a přesto jejich hmotnost neklesá, mnohdy stoupá. Pak jim může pomoci jen spolupráce s celým týmem odborníků bariatrického centra.

Odhodlání vyhledat kvalifikovanou pomoc, respektive podstoupit operaci bývá důležitým zlomem v jejich přístupu k sobě samým i k jejich životu.

Jak mohou pomoci obézním praktičtí lékaři? Ti jsou zpravidla první, s nimiž se obézní setkává.

Charakteristickým rysem mnoha obézních je skutečnost, že si nevěří, že dokážou zhubnout. Za svou obezitu se stydí, rádi by hmotnost zredukovali. S každým neúspěšným pokusem šance na příští úspěch klesá. Přijde-li takový pacient do ordinace praktického lékaře, který mu řekne, že je obézní, že musí zhubnout, prožívá pro něj velmi negativní pocit naprostého selhání. Oni se snaží, ale zkrátka to nejde.

Praktický lékař, když hmotnost pacienta překročí hranici obezity a pokus o konzervativní léčbu není úspěšný, by měl nemocného odeslat na specializované pracoviště.

Mohou pro sebe udělat něco pacienti sami, když se rozhodnou redukovat hmotnost třeba v pásmu nadváhy či mírné obezity?

V tom případě je dobré, když se obrátí na odborníky v kursech vedených nelékaři. Dobré zkušenosti máme například se sdružením STOB, podobnou metodu používá i klub Diana, pravděpodobně je jich i více. Vyšší stupeň obezity by však měl léčit lékař, optimálně ve specializovaném centru, kde spolupracuje tým zkušených odborníků.

Psychologické vyšetření je důležité pro indikaci bariatrické operace. Které pacienty k operaci nepustíte?

Obecně jde o pacienty, u nichž existuje předpoklad, že nebudou schopni dále spolupracovat a dodržovat léčebný, redukční režim.
V první řadě jde o současné závislosti. Pokud pacient nezvládá alkohol, drogy nebo hrací automaty, pak je velký předpoklad, že nezvládne ani nový stravovací režim. Jakákoli závislost se může přesmyknout do závislosti na jídle. Porce po bariatrické operaci nepředstavují pro závislé jakoukoli satisfakci. Velkými porcemi a přejídáním si operovaný pacient může přivodit vážné zdravotní komplikace.

Další skupinou kontraindikací jsou poruchy příjmu potravy, a to i anamnesticky po určitou dobu. Hodně obézních má v anamnéze mentální bulimii nebo mentální anorexii. Redukční režim, přechodná stagnace hmotnosti, poznámka z okolí může také u bariatrických pacientů nastartovat další etapu poruch příjmu potravy. Přestože vědí, že si svým jednáním velmi ubližují, nelze z tohoto stavu jednoduše vystoupit.

S takovými pacientkami musíme nadále pracovat, aby se naučily zvládat své pocity a myšlenky. Relativní kontraindikací je i neadekvátní očekávání. Bariatrická operace z nikoho "současnou modelku" neudělá a ani to není jejím cílem.

Velkou pozornost a individuální přístup vyžadují pacienti s psychózou. Pokud prodělali například jednu epizodu schizofrenie, jsou dlouhodobě kompenzováni, mají dobré zázemí, a tudíž i předpoklad dobré spolupráce, pravděpodobně operaci doporučím.

Velmi opatrná jsem i u depresivních pacientů, obézní jsou obecně depresivnější, proto mírnou a střední depresi neberu jako absolutní kontraindikaci. Záleží na ochotě pacienta ke spolupráci. Střední depresivní porucha vyžaduje práci s pacientem, je nutná léčba ve spolupráci s psychiatrem. Po stabilizaci psychického stavu můžeme po konzultaci s psychiatrem individuálně posoudit, zda je operace pro konkrétního pacienta vhodná.

Vžitým "modelem" obézního pacienta je rozesmátý a spokojený tlouštík. Je taková i skutečnost?

S tím nemohu souhlasit, alespoň nikoli jako s obecným pravidlem. Obézní jsou skupina populace s velice specifickými problémy. Častěji jsou depresivní, mají pocit selhání, frustrace. Podle amerických studií se objevuje až u 60 % obézních pacientek psychická traumatizace v dětství. Jde o bití, psychické týrání, zanedbávání, sexuální zneužívání. Tyto skutečnosti se však velmi těžko prokazují, málokdo se s těmito zážitky svěří. U těchto pacientek jsou i častěji pozorovány poruchy příjmu potravy.

Obézní se bez psychologické podpory neobejdou. Mohou se na vás obrátit i s problémy po bariatrické operaci?

Ano, dávám svým pacientům e-mailovou adresu. Když mí kolegové zjistí, že něco není zcela v pořádku, navrhnou pacientovi, aby mne kontaktoval.

Zdroj: Medical Tribune