Přeskočit na obsah

Nejen ukolébavky

Na svět ročně přichází asi 15 milionů předčasně narozených dětí. Různou, někdy dlouhou dobu žijí na novorozeneckých jednotkách intenzivní péče. Jejich mozek očekává pečující, chránící a živící hodnou matku. Jsou na ni evolučně připraveny. Vývoj příslušných neuronových sítí začal v raných druhohorách. Prostředí, do kterého přicházejí, evoluce nezná. Odehrávají se tu nečekané události, například hlasité a rytmické zvuky strojů, které je udržují při životě.

Komplikace nezralosti jsou časté. Závažné mohou být důsledky neurovývojových poruch, zejména u dětí, které přijdou na svět před 32. týdnem těhotenského věku, jichž je asi 40–50 procent ze všech předčasně narozených. Přibližně u čtvrtiny dětí, které přišly na svět dřív, než měly, se v dalším vývoji objevují poruchy pozornosti a úzkostné stavy. Jsou ohroženy vyšším rizikem výskytu poruchy pozornosti s hyperaktivitou a také onemocněními z autistického spektra a deprese. Zobrazovací metody ukazují, že vývoj mozku předčasně narozených dětí se odchyluje od vývoje mozku zralých dětí jak co do objemu některých regionů mozkové kůry a podkorových oblastí, tak co do vývoje neuronových sítí.

Na druhé straně je lidský, zejména dětský mozek vysoce plastický: zevní podněty stavějí, dostavují a přestavují jeho sítě. Toho lze využít ke zlepšení jejich stavu. Pro nezralé, stejně jako pro zralé děti je významný časný hlasový kontakt s rodiči. Dětem zlepšuje stabilitu základních funkcí. Zklidňuje srdeční a dýchací rytmus. Prohlubuje citový kontakt rodič–dítě. Rodičům tlumí úzkost. Pomáhá při budování stylu vazby, což je pro další vývoj všech dětí, nejen nezralých, zcela základní, a to na celý život.

Nezralým dětem vylepšuje stavbu a funkci mozku poslech hudby. Aby ne, zvuky, které vnímáme jako hudební, jsou slyšet v celém živém světě. Poslech hudby zlepšuje například propojení neuronové sítě, která rozlišuje podněty s větším a menším významem. A také činnost senzoricko‑motorické sítě, rozlišující smyslové podněty z povrchu těla, kostí a kloubů a určující pohyby. Dá se to dobře měřit například metodou, která určuje stavbu a funkci bílé hmoty, systémů vláken propojujících mozkové oblasti na větší vzdálenost.

Řada studií, ne všechny, doložily u nezralých dětí stabilizační vliv hudby na rytmus dýchaní a srdeční akce, na snížení počtu epizod, v jejichž průběhu děti nedýchají nebo mají srdeční akci zpomalenou. Obojí je riskantní, neboť snižuje míru zásobování mozku krví, tedy kyslíkem a energií. Přibývání na váze je rychlejší. Upravuje se jim rytmus spánkových fází.

Studie dětí narozených v 33. týdnu těhotenství ovlivňovaných osmi minutami hudby denně dalších sedm týdnů, tedy až do doby odpovídající narození zralého dítěte, ukázala vylepšená spojení. Jejich mapa říká, že poslech hudby může děti nabuzovat a snad jim být příjemný. Žádná studie neukázala, že by poslech hudby dětem jakkoli ubližoval.

Jestliže je mozek v „klidu“, ponechán sám sobě, a neovlivňují ho žádné vnější podněty, je vysoce aktivní. Funkční zobrazovací metody ukazují jeho charakteristickou klidovou činnost. Hudební podněty u nezralých dětí klidovou činnost mozku mění. Například činnost sítě významu, která rozlišuje významné podněty od nevýznamných a podle toho směruje chování, je u nezralých dětí chabější než u dětí donošených. Hudební podněty u nezralých dětí činnost významové sítě vylepšují tak, že se začne podobat činnosti donošených dětí. Ovlivnění je dlouhodobé.

Hudbou ovlivněné nezralé děti byly vyšetřeny ve věku 12 a 24 měsíců. Odpověď na podněty probouzející strach se ve věku 12 měsíců podobala odpovědi donošených dětí. Podobně tomu bylo s odpovědí na podněty probouzející zlost, ale až ve věku 24 měsíců.

O donošených dětech je známo, že si pamatují melodie, které slyšely v posledních týdnech svého nitroděložního vývoje. Rozlišují konsonantní intervaly od disonantních i hudební rytmus. Po narození rozliší řeč vlastní matky od řeči jiných žen. Starší děti rozeznávají ve vztahu k hudbě synchronní a asynchronní pohyby. V jednom roce života znají rytmus hudby svého kulturního okruhu. Z písní, které poslouchají, se učí sociální informace, hudbu si vybavují do překvapivých podrobností i po dlouhé době.

Tím se staly předmětem zájmu ukolébavky.

Ukolébavky charakterizuje pomalé tempo, jednoduchá melodie, malé výkyvy ve výšce tónů, malé výkyvy v hlasitosti. Najdete je ve všech kulturních okruzích. Ovlivní nejmenší děti ukolébavky ze zcela odlišného kulturního prostředí zpívané odlišnými jazyky?

Poznají jejich rodiče, že jde o ukolébavku?

Děti i rodiče tedy naslouchali ženským ukolébavkám zpívaným animovanými postavičkami laponštinou, v jazyce nahua, jímž mluví potomci Mayů, a také inuitským ze západní Kanady, středoamerickým, ty byly v jazyce kuna. Kromě toho poslouchali mužské ukolébavky Irokézů zpívané v jazyce čerokí, indiánské ukolébavky v jazyce hopi, ukolébavky ze samého jihu Jižní Ameriky, které se zpívají ve společnosti Ona jazykem Selk´nam, a nakonec skotské ukolébavky z tamní Vysočiny ve skotské keltštině. Kontrolou byly milostné, taneční a šamanské hojivé písně zpívané v různých pro nás exotických jazycích, například kurdštině, havajštině, v jazyce Nenetů z tundry. Všechny druhy písní byly zpívány sólovými hlasy bez doprovodných nástrojů.

Ukolébavky dětem tlumily elektrickou kožní aktivitu. Poslech ukolébavek malé děti zklidňuje, bez ohledu na to, že jsou to ukolébavky zpívané v neznámém jazyce. V porovnání s písněmi, které ukolébavkami nejsou, se dětem zpomalila srdeční akce. O výsledek ovlivnění pozornosti nejde, protože se přitom dětem zmenšují zorničky. Kdyby o něj šlo, rozšiřovaly by se jim. Na věku dětí také nezáleželo, efekt byl stejný ve věkovém rozmezí od dvou do 24 měsíců. Z toho plyne, že se rovněž nejedná o vliv zkušenosti dětí s hudbou, tedy důsledek hudebního učení. Rodiče testovaných dětí ve spektru neznámých písní v neznámých jazycích rozlišovali ukolébavky spolehlivě.

Má to háček. Experimenty tohoto druhu se provádějí nejčastěji s vysokoškoláky, obvykle studenty psychologie, v západních, vzdělaných, průmyslových, bohatých a politicky demokratických státech. Tyto země se označují akronymem WEIRD (western, educated, industrialized, rich, democratic). Jde o segment populace, a to je výběrový jev. Zevní prostředí totiž mozek utváří mohutně. Takže lidé, byť ze stejného populačního segmentu, nicméně žijící v odlišném kulturním prostředí, ho mají utvářený jinak. Objevuje se to při testování nejrozmanitějších funkcí. Dospělí Číňané, Japonci i Korejci odpovídají například při rozlišování tváří, početních úlohách, určování vlastního vztahu k mamince a jiným lidem odlišně než lidé ze západního kulturního okruhu. Rozdíly byly zjištěny i při zpracovávání vztahů jedince a skupiny, a to nejen u lidí dospělých, ale i u dětí.

Otázka tedy zní, zda je vliv ukolébavek transkulturální. Tím pádem by byl vývojově velmi starý a svědčil by pro společný všelidský původ s možnými kořeny v předlidské minulosti. Takže experiment s ukolébavkami bude, doufejme, proveden stejným způsobem v odlišných státech. Jestliže budou výsledky stejné, bude vliv ukolébavek evolučně podmíněný, univerzální transkulturální jev. Ať to dopadne jakkoli, půjde o lepší pochopení vývoje hudby a vztahu hudby a lidí.       

Sdílejte článek

Doporučené

Lymfoproliferativní onemocnění

28. 6. 2022

V hematologickém bloku na 17. kongresu Interní medicína pro praxi v Olomouci zazněly od MUDr. Jozefa Michalky z Interní hematologické a onkologické…