Nejlepší sestry převzaly tituly Sestra roku

Podruhé se letos uděloval také titul nejlepší zdravotnické škole, získala ho Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná zdravotnická škola v Palackého ulici v Ústí nad Labem. Tituly se předávaly 1. března na slavnostním večeru v divadle Hybernia, kam přišli oceněné pozdravit spolu s dalšími gratulanty ministr zdravotnictví Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch a předsedkyně správní rady nadace Václava a Dagmar Havlových Vize 97 Dagmar Havlová. Sestrám zazpíval Marek Ztracený.

Slavnostní večer byl koncipován jako poděkování sestrám. Ministr Vojtěch sestrám řekl, že je mu velkou ctí, že mohl převzít záštitu nad soutěží a že mohl mezi sestry osobně přijít. „Tato soutěž není o rivalitě, o soutěživosti jednotlivých dam, ale o tom, abychom vyjádřili poděkování a uznání za práci všem sestrám. Pro mě osobně zdravotní sestra je základním kamenem fungování českého zdravotnictví, odpracuje tu možná ne úplně viditelnou a mediálně prezentovanou, ale v zásadě často tu nejdůležitější, každodenní práci s pacientem. Bez zdravotních sester se nemůžeme obejít a já udělám ve své funkci vše pro to, abychom zdravotním sestrám pomohli a jejich podmínky co nejvíc ulehčili,“ řekl.

Ministr plánuje zvýšení kompetencí sester

V rozhovoru pro MT ministr upřesnil, proč považuje sesterskou profesi za důležitou a co pro sestry plánuje: „Řekl bych, že zdravotní sestry jsou skoro základem zdravotnictví. Pro mě jsou zdravotní sestra a lékař na podobné rovině, obě profese jsou velmi důležité. Zdravotní sestra za lékaře často odpracuje spoustu práce, já si sester za to vážím. Vím, že ta práce není vděčná, někdy není kontakt s pacienty jednoduchý.“

V předchozích letech se opakovaně navyšovaly sestrám platy, upravovalo se jejich vzdělávání. Co pro ně chystáte vy?

Chtěl bych otevřít debatu o kompetencích zdravotních sester. Uvědomil jsem si při své nedávné návštěvě pracoviště domácí péče, respektive uvědomoval jsem si to už i dříve, že zdravotní sestry někdy až nelogicky jsou stále vázány pouze indikací lékaře. Mám pocit, že některé věci by mohly a byly schopny dělat samostatně. Bylo by to poměrně průlomové. O kompetencích sester se diskutovalo a já bych tuto diskusi opět chtěl otevřít a bavit se o tom, jak zvýšit sestrám, nejenom v domácí péči, ale třeba i v lůžkových zařízeních kompetence, aby mohly dělat i to, co dělat teď nemohou. V zahraničí vidíme, že zdravotní sestra přebírá do jisté míry práci lékaře, z hlediska jednodušších výkonů apod. U nás zatím atmosféra pro to nebyla. Jednal jsem už s představitelkami zdravotních sester, že toto bych chtěl. Je to samozřejmě i v závislosti na vzdělávání. Sestry, které budou absolvovat vysokoškolské vzdělání, by mohly získat i vyšší kompetence. Budeme se o tom bavit.

Změna kompetencí by se musela řešit formou zákona?

Přesně tak. Jednal jsem už s hlavní sestrou ČR, že bychom uspořádali kulatý stůl, kam bychom pozvali zástupce lékařů, zástupce sester, a bavili se o tom. Bylo by to průlomové, dnes je systém založen na tom, že musí indikovat lékař, sestra v zásadě nemůže určité zákroky a výkony provádět samostatně. Myslím si, že to ne vždy dává logiku. A že zdravotní sestra také často je využívána pro věci, pro které by vůbec využívána neměla, typu administrativy. Bylo by určitě lépe, kdyby tuto práci dělaly administrativní pracovnice a kdyby zdravotní sestry skutečně poskytovaly zdravotní péči.

Pamatuji si, když jsem žil v Irsku, zdravotní sestra tam fungovala běžně tak, že byla vstupním bodem, nejdříve pacienta bazálně vyšetřila, a pak, pokud to bylo závažné, šel pacient k lékaři. A fungovalo to. Bylo by to možná revoluční, ale myslím si, že bychom se o tom měli bavit.

O sestrách jsme hovořili také s náměstkyní ministra MUDr. Alenou Šteflovou, která před nástupem na ministerstvo vedla řadu let českou kancelář WHO. Zeptali jsme se jí proto, jak se liší postavení sester v ČR proti jiným zemím?

Já myslím, že velmi různé je právě rozdělení kompetencí. To je vlastně to, co by náš systém potřeboval lehce přehodnotit. Jednu dobu bylo to, co jsme vždy také připomínkovali, že sestry dělají práci mnohdy nekvalifikovanou, která neodpovídá jejich vzdělání. Jde o předávání některých výkonů, které dnes jdou za lékaři, a sestry by je měly zvládat. Zkrátka systémy jsou různé a měli bychom se z nich poučovat. Myslím si, že zdravotníci, kteří budou mít zkušenost ze zahraničních pracovišť, budou sem přinášet určitou kulturu, a asi se budeme muset takto postupně měnit.

Poděkování vyjádřila na slavnostním večeru sestrám také náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí Ing. Marie Bílková. „Nevnímám tento večer jako formální, i když má svůj velký symbolický rozměr. Uvědomuji si, že práce sestry je stále náročnější. Už zdaleka nestačí, aby sestra se dokázala postarat o pacienta, musí se postarat také o spoustu náročné zdravotnické techniky. A kromě toho očekáváme, že se na nás ještě usměje, nebo nás vezme za ruku, a tím nám velmi pomůže překonat dobu nemoci, která není pro nikoho z nás lehká. Děkuji vám mnohokrát, že to umíte, a velmi si přeji, aby až to budeme potřebovat, byla u našeho lůžka sestřička, která kromě toho, že dokáže podat prášek, dokáže také pofoukat bolístku, pohladit po čele a uzdravit nás,“ řekla za potlesku pléna náměstkyně.

Před závěrečným hlasováním poroty byly promítnuty medailonky nominovaných a finalistky se v rozhovoru představily. Co se o nich hosté večera dozvěděli?

Kateřina Drlíková, stomická sestra z chirurgické kliniky 2. LF UK a Fakultní nemocnice v Motole pečuje o pacienty na lůžkách i v ambulanci. Díky své pracovitosti, laskavosti, pracovním zkušenostem i nepřehlédnutelné empatii je jim pravidelným průvodcem. V roce 1999 dokončila bakalářské studium a v roce 2005 úspěšně ukončila studium magisterské. Spolupřipravila dvě publikace o stomii, přednáší na seminářích.

Držitelka ocenění Sestra mého srdce Lenka Holubová pracuje ve Vítkovické nemocnici 25 let. V roce 2013 byla pověřena vybudováním zcela nového oddělení následné péče, kde se doléčují pacienti po CMP. Publiku řekla, že pokud by mohla něco změnit, chtěla by, aby se povolání zdravotní sestry vrátila prestiž a aby sestřičky, které nastupují na zdravotnické školy, přilákala atraktivita tohoto zaměstnání.

Vítězka Ludmila Prokopová začala pečovat o pacienty před 43 lety. Od roku 1987 působí na neurologickém a poté na ortopedickém oddělení příbramské nemocnice. Pro lékaře v čele s primářem je jistotou, že péče o pacienty je za všech okolností plně zajištěna. Publiku řekla práci si vybrala správně, baví ji. „Někdy je to náročné, ale zase z toho má člověk dobrý pocit, že práci, kterou dělá, někdo potřebuje,“ řekla. Úsměv na tváři má prý stále i proto, že už dlouho pracuje ve zdravotnictví, a zdravotní sestra by se měla usmívat.

Pavla Opálková na otázku moderátora, proč by se měly dívky hlásit právě na střední zdravotnické školy, odpověděla, že je to jedna ze škol, kterou když dívky absolvují, tak určitě budou mít zaměstnání, což ne všechny obory mohou nabídnout.

Vítězka Hana Rittsteinová byla za 20 let na porodním sále účastna u 9600 porodů. Ovlivnila v pozici porodní asistentky, úsekové sestry a vrchní sestry, které postupně zastávala, několik generací zdravotnických pracovníků. Je spoluautorkou myšlenky Dne nedonošených dětí, kdy v roce 2002 na zahradě porodnice U Apolináře zorganizovala první setkání dětí, rodičů, přátel a zdravotníků. Taková setkání se nyní konají každoročně po celé ČR.

Marta Rysková působí v Městském centru komplexní péče v Benátkách nad Jizerou, a to v domácí zdravotní péči. Neustále hledá a do praxe uvádí způsoby, jak pacientům usnadnit jejich nelehký život. Podařilo se jí rozšířit poskytování služeb centra na 24 hodin denně, tím se otevřel prostor pro poskytování komplexní paliativní péče nemocným v jejich domovech.

Česká asociace sester přeje sestrám zlepšení podmínek

Předsedkyně poroty, viceprezidentka ČAS Anna Skalická řekla, že sester je málo, jejich práce je náročná a přesčasů je hodně. „Přeju si zlepšení podmínek sester. Myslím, že je dobře, že při této nelehké práci se sejdeme a můžeme se pobavit,“ pochválila konání akce.

Za nelehkou práci poděkovala sestrám také Taťána Gregor Brzobohatá, předsedkyně správní rady nadace Krása pomoci, zaměřené na pomoc seniorům. „Já si vás nesmírně vážím za to, co děláte pro lidi. Díky vám můžeme říct, že andělé existují, že jsou mezi námi. Děláte svoji práci srdcem a povyšujete povolání na poslání, tím jste obrovskou inspirací nejenom pro mě, ale pro spoustu lidí kolem sebe, a nejen za to máte můj obrovský dík.“

Čestné ocenění za celoživotní dílo předala Dagmar Havlová, která podobně jako v minulých letech převzala nad akcí záštitu. „Lékařů i sester, a vůbec zdravotnického personálu si velice vážím a mám proč,“ řekla při předávání čestného ocenění emeritní hlavní sestře strakonické nemocnice Marii Janouškové.

Při jeho převzetí Mgr. Janoušková řekla, že je to pro ni velká čest, na druhou stranu si uvědomuje, že sama je jenom kapkou v moři. „To, že mě moje kolegyně, jihočeské hlavní sestry a sestry Nemocnice Strakonice navrhly, mě potěšilo jako uznání práce, kterou jsem celá léta prováděla. Na druhou stranu skoro mám špatný pocit z toho, že tady stojím sama, že tu nestojí stovky jiných, proto to beru tak, že to není poděkování mně, ale všem sestrám, které toto povolání vykonávají. České, moravské a slezské sestry měly vždy dobrý zvuk v cizině a doma to bylo samozřejmostí. Dnes už republika není soběstačná v produkci sester a já věřím, že pokud média budou dostatečně prezentovat, že v nemocnicích nepracují jenom lékaři, ale i sestry, a veřejnost si uvědomí vážnost a hodnotu tohoto povolání, tak se naši mladí zase začnou do nemocnic vracet.“

Mgr. Janoušková oceněná za celoživotní přínos profesi, poskytla rozhovor MT. Zeptali jsme se: Co vás přilákalo k profesi sestry?

Od nejútlejšího dětství jsem věděla, že budu zdravotní sestrou, protože moji velmi milovanou babičku v mých pěti letech postihla mozková mrtvice. Nejdřív jsem jí dělala společnici, a jelikož sedm let ležela, tak jsem jí pak dělala také ošetřovatelku.

Litovala jste někdy toho, že jste si zvolila tak těžkou profesi?

Nikdy. Asi jsem měla velké štěstí na lidi. Měla jsem vždy dobré šéfy, dobré parťáky kolem sebe, ať to byla práce přímo u lůžka, nebo potom ve funkci hlavní sestry.

Co vás nejvíc na práci sestry bavilo?

Nejvíc mě bavila práce na operačním sále na očním a potom na koronární jednotce. Je to tam náročné, ale je také hned vidět efekt a vděk lidí. U lůžka vám pacienti dají vědět. Naproti tomu vedoucí funkce je práce dlouhodobá, nikdy nevíte hned, co je dobře nebo špatně.

Jaká by podle vás měla být správná sestra, aby pacienti byli rádi, že se s ní setkali?

Hlavně by měla být člověkem, to je nejdůležitější, měla by umět jednat s pacienty. Musí se umět vcítit, ale ne zase až tak, aby tím trpěla sama a rychle svoji práci skončila. Musí být chytrá, šikovná, což je náročná kombinace. Měla by mít dobré rodinné zázemí, aby jí tolerovali, že často přijde domů unavená, že má myšlenek na pacienty plnou hlavu a potřebuje se vypovídat.

Jak vy jste se s tímto psychickým náporem vyrovnávala, co jste dělala, abyste se od problémů pacientů odpoutala?

Já jsem neměla moc čas na odpoutání. Když jsem sloužila u lůžka, bylo nás sester mnohem méně než teď, takže bylo jasné, že se slouží. A když bylo volno, věnovala jsem se rodině a dětem, jezdili jsme k babičce a dědovi, to byl relax, ale jinak na koníčky nebyl čas. Dřív jsem moc ráda četla beletrii, po dobu kariéry jsem stíhala číst jen odborné články, teď v důchodu to chci dohnat.

Vzpomínáte na nějakou chvíli, kdy jste byla spokojená, že práci sestry děláte dobře, anebo naopak, kdy vám bylo úzko?

Těch úzkostných chvil bylo hodně. Když je pacient špatný a hlídáme, jestli se nezhorší, na koronární jednotce to bývá na vlásku. Náročné byly momenty, kdy jsem musela resuscitovat, byla jsem tam sama a měla jsem i tři resuscitace za sebou. To byly situace, kdy mi bylo úzko, ale na druhou stranu jsem z toho pak měla dobrý pocit, že to dobře dopadlo.

A jak hodnotí oceněnou její šéf, ředitel nemocnice MUDr. Bc. Tomáš Fiala, MBA?

Angažmá Marušky ve strakonické nemocnici skončilo loni v létě, trvalo téměř 42 let. Podílela se na přerodu okresní nemocnice v moderní nemocnici, kdy se snižovaly lůžkové kapacity, dávaly se dohromady kapacity ve smyslu spojených lůžkových fondů, některá oddělení se restrukturalizovala například na stacionář. A ona u toho byla.

Máte v nemocnici i další tak šikovné sestry? Ano, máme určitě velice šikovné sestry a já si jich moc vážím. Jsem původně pediatr a moc jsem se toho od sester jako mladý lékař naučil. Nejen přístup k pacientům, ale i některé postupy v medicíně. Když jsem ještě pracoval jako nemocniční pediatr a sestry mě zavolaly, že některé dítě se jim nezdá, okamžitě jsem šel, protože jsem věděl, že tam bude nějaký problém. A stejně to bylo, když jsme museli na obvod do praxe, tak od praktických sester na obvodě jsem se v péči o novorozence a malé děti naučil řadu potřebných „triků“.

Myslíte si, že jsou sestry za všechnu práci a zodpovědnost dostatečně oceněny?

V současné době začínají být dobře ohodnoceny, alespoň v naší nemocnici ano. Budeme se samozřejmě snažit, aby ocenění šlo pořád nahoru.

Zdroj: MT