Nejsilnější zbraň proti nelegálnímu marketingu

Jedná se skutečně o málo vítané a nesmírně nebezpečné možnosti, které vložilo státním orgánům do rukou nařízení ES č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004, o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele. Důsledná aplikace tohoto nařízení má potenciál systémových změn a výrazných posunů dosavadní praxe v reklamě a označování přípravků na území celého Evropského společenství.

Nařízení sleduje dva hlavní cíle:

1. Pokud jsou vůči spotřebitelům jednoho členského státu ES vyvíjeny protiprávní obchodní praktiky, které mají původ na území jiného členského státu, má být efektivně umožněno příslušným orgánům ohroženého státu dožádat se snadno a efektivně vyřešení problému příslušnými orgány toho státu, kde má toto chování původ, a které jsou k postupu na území tohoto státu oprávněny.

2. Pokud je příslušnými orgány některého členského státu zachycena protiprávní obchodní praktika a existuje důvodné podezření, že stejně nelegální postup může být v rámci prodeje tohoto produktu používán i na území jiných členských států, má být efektivně na problém upozorněno, a to takovým způsobem, aby byl prověřen a vyřešen na celém území ES, a nikoli pouze na trhu, kde byla náhodou taková praktika objevena.

Porušení v jedné zemi = problémy v celé Evropě

Vzhledem k politice sjednoceného trhu a odstraňování bariér včetně důrazu na efektivní politiku ochrany spotřebitele na celém území ES jsou tyto dva cíle naprosto logické. Síla těchto požadavků však ještě stále nemusí být zcela zřejmá. Proto se podívejte na citace dvou klíčových pasáží tohoto nařízení a čtěte prosím opravdu pomalu a pozorně. Použití tohoto nařízení je omezeno a vázáno na existenci důvodného podezření na protiprávní jednání uvnitř ES. Tím se podle čl. 3 písm. b) tohoto nařízení rozumí:

„…každé jednání nebo opomenutí, které je v rozporu se zákony na ochranu zájmů spotřebitele ve smyslu písmene a) a které poškozuje nebo může poškodit společné zájmy spotřebitelů s bydlištěm v členském státě nebo členských státech jiných, než je členský stát, ve kterém má uvedené jednání nebo opomenutí původ nebo ve kterém k němu došlo; nebo ve kterém je usazen odpovědný prodejce nebo dodavatel; nebo ve kterém se nacházejí důkazy nebo aktiva týkající se tohoto jednání nebo opomenutí.“

Pokud je splněna tato podmínka, existence důvodného podezření na jakékoli protiprávní jednání uvnitř ES ve smyslu tohoto nařízení, je příslušný orgán členského státu, který učiní takové zjištění, podle článku č. 7 odst. 1 tohoto nařízení povinen učinit něco opravdu převratného:

„Dozví-li se příslušný orgán o protiprávním jednání uvnitř Společenství nebo má důvodné podezření, že k němu může dojít, oznámí to neprodleně příslušným orgánům ostatních členských států a Komisi a předá jim veškeré nezbytné informace.“

V důsledku se jedná o okamžité přenesení problému z jednoho členského státu na trhy všech členských států, kde je daný produkt uveden na trh. A to je pouze polovina velké potíže. Vše probíhá oznámením Komisi ES. Ta by se mohla s odstupem nejen zeptat, zda byl případ ve všech dotčených státech prošetřen, ale také srovnat závěry příslušných orgánů členských států v často věcně identickém případě. Není žádným tajemstvím, že interpretace stejného práva některými státními orgány u nás, na Slovensku a třeba v Polsku a ve vyspělejších státech ES je často zřetelně odlišná a zřetelně různě důsledná. Touto formou by byly mnohé liknavé státní orgány nuceny pracovat tak, aby si neudělaly příliš velkou ostudu, až se „táta bude ptát“. Komerční zájmy, které mají nezřídka svůj vliv ve státní správě, by nalezly alespoň částečnou brzdu tohoto vlivu v konkrétním případě. Zející mezera mezi právem de iure a běžnou marketingovou praxí by se mohla začít reálně zmenšovat.

K tomu všemu však existuje jeden zámek a jeden klíč. Zámek objeví okamžitě všechny motivované advokátní kanceláře a nasazení právníci příslušných orgánů. Klíč k němu se bude muset odpovědným osobám vtlačit do ruky tak, aby nemohl být zahozen a musel být použit.

Co je toužebným zámkem a nepoptávaným klíčem?

Postup, který bez výjimky ustanovuje příslušným státním orgánům dramatickou oznamovací povinnost, je vázán na existenci protiprávního jednání uvnitř Společenství. O tom lze hovořit tehdy, když problém zasahuje lokální trh alespoň jednoho dalšího členského státu. To ale nemůže žádný úředník státního orgánu přece s jistotou vědět, že stejná nelegální praktika, kterou objevil doma, je používána i někde jinde, že ano… A i když nařízení zřetelně hovoří pouze o konstatování důvodného podezření (tedy o nepotřebě důkazu takového jednání), na základě čeho by měl státní úředník ono důvodné podezření vůbec nabýt a mít?

Tento přístup však nelze žádným způsobem obhájit v několika specifických případech, mezi které patří právě reklama, obaly a příbalové informace o produktech. Je totiž absolutní pravdou, že všechny informace o užitné hodnotě přípravku mají jeden jediný informační zdroj (společný původ). Tyto informace o přípravku určuje vždy jeho výrobce a jsou poté zapracovávány v různé formě do obalů, doprovodných informací a reklamy. Užitná hodnota přípravku determinuje účel jeho použití a důvod, proč a k čemu je spotřebitelům na všech trzích vůbec nabízen. Je opravdu velmi obtížné si představit, že by se stejný doplněk stravy třeba v Řecku prodával ke zlepšení spánku, ale v Polsku za účelem snížení koncentrace cukru v krvi. Je stejně tak absurdní obhajovat, že informace o užitné hodnotě přípravku, vytištěná na jeho obalu u nás, nebude už pravděpodobně uvedena na obalu téhož přípravku v Rakousku. Obsah obalů, stejně jako texty příbalových informací, se bohužel pravidelně pouze překládají z původních zdrojů. Úpravy jsou sice možné, ale upravovat popis užitné hodnoty produktu a jeho vlastností na lokálním trhu v rozporu s údaji od výrobce je pouze jiným deliktem z pohledu zákona.

Konečně páka na nelegální reklamu?

Lze tedy formulovat dva klíčové závěry:

1. Informace o užitné hodnotě a účelu použití produktu jsou v naprosté většině případů identické a jejich původcem je výrobce produktu. Výskyt nelegálních formulací o užitné hodnotě a účelu použití produktu proto vždy zakládá důvodné podezření, že tyto nelegální informace jsou spotřebitelům poskytovány ve všech státech, kde je daný produkt uveden na trh.

2. Každý případ, kdy státní orgán dozoru objeví v reklamě, na obalu nebo v příbalové informaci produktu nelegální komunikaci jeho užitné hodnoty a účelu použití, zakládá tomuto orgánu oznamovací povinnost adresovanou všem členským státům a Komisi ES, a to v případě, že produkt je nabízen na trhu alespoň jednoho dalšího členského státu. Je tedy dovozenou povinností každého státního orgánu dozoru, aby se na tuto skutečnost v rámci šetření každého případu na lokálním trhu dotázal a podle zjištěné skutečnosti se dále zachoval.

K tomu všemu je vhodné si uvědomit, že:

1. Každý produkt, který je k nám importován a vyráběn v jiném členském státě, má původ svých informací mimo náš stát a splňuje tuto podmínku.

2. Každý produkt, který je uveden na trh v ČR i SR, je uveden na trh dvou členských států ES a splňuje také tuto podmínku.

3. Každý produkt, který je nabízen provozovatelem internetové lékárny na trhu více členských států, splňuje tuto podmínku i v případě, že sám výrobce jej fyzicky uvádí na trh pouze v jednom členském státě.

Je už asi zbytečné rozvádět na tomto místě modelový příklad správného postupu krajského živnostenského úřadu, kterému se na stole objeví reklama nadnárodního koncernu přisuzující jeho kosmetickému krému účinky odstraňující celulitidu. Stejně tak je zbytečné popisovat možný efektivní postup SÚKL například v situaci, kdy by dospěl ke zjištění, že nadnárodní farmaceutický koncern na našem území propaguje veřejnosti vakcíny za pomoci na objednávku založených – falešných – občanských sdružení simulujících veřejně prospěšnou činnost, osvětu a vzdělávání (což je závažná forma skryté reklamy).

Dané nařízení ES však umožňuje mnohem více, než je výše popsáno. Další možnosti nařízení jsou také velmi zajímavé, ale takového významu již nedosahují.

Zdroj: