Nejznámější Čech v meziválečné Americe

Moc nechybělo a onoho 30. března 1869 nepřežil svoje narození. Zkušené babičce se ale mrňouska vzpříčeného v lůně snašině podařilo na poslední chvíli otočit do správné polohy.

Pokřtěn byl Alois, ale ze zdrobněliny Aloš se nakonec stal Aleš. V pěti letech tenhle prvorozený syn z pěti dětí humpoleckého truhláře znal hodiny a četl v kalendáři.

V devíti se nachomýtl k tomu, jak medvěd na pouti tlapou omráčil medvědáře a utekl. Lidé se rozprchli, ale Aleš měl na starosti sestřičku svého spolužáka. Zaclonil ji vlastním tělem a třesoucí se rukou nabídl šelmě kus cukrkandlu. Chroupající chlupáč byl poté úspěšně odchycen, Stázička Rychnovská pak zachráněna pro pozdější kariéru vynikající americké pěvkyně.

Jako žák měšťanské školy v Humpolci při výletě s milovaným učitelem Řeháčkem našel ve sklepeních zříceniny hradu Orlík u Humpolce lidské kosti, což, jak později napsal, poprvé vzbudilo jeho – zatím nevědomý – zájem o antropologii.

V zemi neomezených možností

V červnu 1881 se otec Hrdlička rozhodl utéct před bídou do Ameriky. Odjel 1. září 1882 a s sebou vzal jen nejstaršího syna – zbytek rodiny pozvou, až se vybabrají z nejhoršího.

„Od okamžiku vstoupení mého na tuto půdu neznal jsem než boje, strasti a námahy... Přijda sem, třetí den byl jsem uveden do dílny. Ještě musil jsem si cestu podle lamp a domů hledati a již nucen byl jsem pracovati ve smrtícím tabáku po deset hodin denně, mezi hochy a děvčaty vesměs staršími, jimž jsem ani slova nerozuměl...

Za tři měsíce dělal jsem již doutníky, a tak dělo se mi celých prvních sedm roků. Nikdo nemohl býti celý tento čas blíže záhuby duševní... Zkušenost učinila mě od šestnácti let mravně dospělým, avšak zároveň a proto zoufalým.“

Postupně se Aleš naučil natolik anglicky, aby mohl chodit do večerní školy. Zničující kolotoč práce-škola vyvrcholil tříměsíční horečnatou nemocí (pravděpodobně komplikovaným zápalem plic). V nemocnici bystrý mladík zaujal jistého doktora Rosenblautha. Ten mu nabídl místo asistenta ve své ordinaci pod podmínkou, že začne studovat medicínu.

Aleš vystudoval postupně dvě lékařské fakulty a roku 1894 se stal univerzálním lékařem (v USA se tehdy rozlišovala zvlášť klasická, tedy alopatická medicína, zvlášť chirurgie a zvlášť medicína homeopatická).

Hned na svém prvním působišti v middletownské nemocnici pro duševně choré antropologicky proměřil všech tisíc chovanců. Přitom zjistil dvě věci: Že je v antropologii samoukem a že k vytváření závěrů potřebuje srovnávací normy. A ty lze získat toliko prostudováním množství zdravých jedinců. Oba handicapy pro začátek řešil studijním pobytem v Evropě, kde sbíral materiál v muzeích, na univerzitách, v nemocnicích, věznicích a dalších ústavech.

Vlast a svět

Po návratu z Evropy a po několika výpravách k severomexickým indiánům je v roce 1903 přijat na místo asistenta správce právě založeného Oddělení fyzické antropologie při Národním muzeu přírodních věd ve Washingtonu, které je součásti Smithsonian Institute. O sedm let později se stává správcem tohoto oddělení. Stráví zde celkem 40 let a shromáždí nejrozsáhlejší sbírku lidského kostrového materiálu na světě.

Srovnávacími výzkumy lidských plemen i jejich místního vývoje podle kostrových nálezů z vykopávek v různě starých vrstvách, prováděnými po celém světě (jen na Aljašce byl desetkrát), postupně dochází k závěru, že se v Americe člověk nevyvinul, ale přišel do ní (dnes odhadujeme, že před zhruba 14 000 lety) ze severovýchodní Asie přes Beringův průliv, tehdy zamrzlý nebo přinejmenším užší než dnes. Z Aljašky se pak rozšířil po celém kontinentu.

Rok konce války a vzniku samostatného Československa přinesl Hrdličkovi smutek, radost i spoustu práce. Napřed mu zemřela první manželka Marie, poté pět měsíců intenzivně pracoval na podkladech pro Woodrowa Wilsona, který jich pak ve Versailles využil v návrhu na poválečné rozdělení Evropy. V témže roce ještě založil časopis American Journal of Physical Anthropology, v jehož úvodním čísle mimo jiné napsal, že „posláním fyzické antropologie není jen studovat lidstvo, ale také mu sloužit“.

Na výsluní světové vědy

Od 20. let je Aleš Hrdlička považován za jednoho z největších vědců doby. Podniká dlouhé cesty do všech možných končin světa.

Na podzim 1922 pořádá sérii přednášek v Praze, Brně, Bratislavě. Ve vystoupení 7. října na UK v podstatě vytyčuje vědecký program české antropologie: Za hlavní blízké cíle považuje sjednocení příbuzných vědních oborů, organizovanou spolupráci s učitelstvem i studentstvem, zřízení antropologického ústavu, důkladné prozkoumání tělesné a duševní úrovně všech kategorií obyvatelstva státu (nemluvňat, dětí, dorostu atd.). Dále klade důraz na výzkum plodnosti a tělesných i duševních vad, jakož i zkoumání vlivů na růst a duševní vývin obyvatelstva. Doporučuje též studovat prehistorickou minulost Země (lovce mamutů a další pravěká společenství). Sní o tom, že se antropologie stane zdravovědou českého národa.

Koncem 20. let má Hrdlička lví podíl na založení Americké asociace fyzických antropologů (American Association of Physical Anthropologists) a logicky je zvolen jejím prvním předsedou na funkční období 1930–1931.

Tělem v Americe, duší v Čechách

Rodnou zemi navštívil šestkrát, mezi lety 1896 a 1927. Z fondu (bezdětných) manželů Hrdličkových vznikl v roce 1923 časopis Antropologie, dále nadace pro chudé studenty a nadace pro vědecké výpravy a výzkum. V roce svých šedesátin navrhl prezidentu Masarykovi zřízení specializovaného muzea v Praze a poskytl pro ně základní finanční a materiální zajištění (věnoval milion korun, řadu vzácných exponátů, část své knihovny). Hrdličkovo muzeum člověka při Antropologickém ústavu UK v Praze pak založil v roce 1930 jeho pražský přítel a vynikající kolega Jindřich Matiegka. V září téhož roku vkládá Hrdlička sto tisíc do nadace pro rozvoj školy v rodném Humpolci.

9. dubna 1938 vystoupil v jednom z amerických rádií s třináctiminutovým projevem o situaci ve střední Evropě i o významu přátelství USA a Československa. Po Mnichovu zorganizoval hromadný protest amerických krajanů.

V roce 1939 během cesty do Londýna dostává na lodi první infarkt. Po propuštění z nemocnice pokračuje podle plánu kopat na sovětské Sibiři.

Dne 7. května 1941 z pověření amerických krajanů promlouvá v Madison Square Garden na Freedom Rally (Manifestaci svobody). Popisuje způsob a důvody zotročení své země a národa, vyzdvihuje sílu Čechů a Slováků ve snášení své situace.

V září 1941 pronáší v rozhlase projev o smyslu svobody (Meaning of Freedom), kde vyzývá ke vzniku nové Ligy národů.

V roce 1943 mu v časopise Scientific Monthly vychází článek Německá rasa, v němž vědecky vyvrací spojování pojmů rasa a národ.

Aleš Hrdlička umírá na druhý infarkt 5. září 1943, uprostřed cestovních příprav do Guatemaly. Urna s jeho popelem je dnes uložena v humpoleckém muzeu.

Zdroj: