Není lékařů pro politiku škoda? (3)

Naposled věnujeme tuto rubriku volbám do Senátu Parlamentu České republiky, jejichž první kolo proběhne 17. a 18. října. Celkem v nich kandiduje 29 lékařů, v některých obvodech jdou do voleb kolega proti kolegovi. V našich předvolebních diskusních fórech jsme se zaměřili právě na střety názorů lékařů konkurujících si v jednom regionu. V MT č. 25/2008 jsme tento anketní miniseriál zahájili odpověďmi tří kandidátů volebního obvodu č. 45 – Hradec Králové, v MT č. 27/2008 pokračovali vyjádřeními opět tří kandidujících lékařů ve volebním obvodě č. 27 – Praha 1 a dnes uvádíme odpovědi uchazečů o senátorské křeslo z obvodů č. 9 – Plzeň-město a č. 39 – Trutnov. 1. Co soudíte o názoru, že lékař je společnosti užitečnější v medicíně, než když své síly a potenciál „utápí“ v politice? 2. V čem jako senátor můžete prospět českému zdravotnictví? 3. V čem jako senátor hodláte prospět svým přímým voličům, tedy občanům svého volebního obvodu?

Doc. MUDr. Zdeněk Rokyta, CSc.,
přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky FN a Lékařské fakulty UK Plzeň,
volební obv. č 9, kandidát ODS, bez politické příslušnosti.

1. Na tuto otázku mám v tomto případě jasnou odpověď. Kdybych tuto nabídku dostal před patnácti lety, kdy jsem byl plně vytížen jako jeden z mála onkogynekologických operatérů západočeského regionu, tak bych nabídku angažovat se v politice nepřijal. V současné době, kdy je velkou částí náplně mé práce činnost manažerská, se domnívám, že naopak mohu přinést v politice něco užitečného pro občany.

2. Léta pracuji jako lékař a vysokoškolský učitel. Cítím, že je potřeba reforem, jak ve zdravotnictví, tak ve vysokém školství. Cílem změn ve zdravotnictví je, aby se dostalo tam, kde má být. Aby tu byl pokud možno spokojený pacient a spokojený lékař a zdravotnický personál. To znamená, že nemocnice by měla být přátelská k lidem a lékaři a zdravotnický personál by měli mít pocit, že jsou dostatečně oceněni. Pokud bych byl zvolen, rád bych pracoval ve Zdravotním výboru a pomohl reformám.

3. V Plzni funguje nová moderní nemocnice na Lochotíně, v loňském září byla otevřena supermoderní gynekologicko-porodnická klinika, jejímž jsem přednostou. V nejbližší době začne výstavba onkologického pavilonu, v plánu jsou další tak, aby nemocnice na Lochotíně byla kompletní. V tom bych velmi rád fakultní nemocnici pomohl.
Lékařská fakulta nezbytně potřebuje vybudování takzvaných „teoretických ústavů“ na plánovaném místě sousedícím s fakultní nemocnicí, aby bylo dostatečně kvalitní zázemí pro vzdělávání nových lékařů. I lékařská fakulta bude potřebovat silnou podporu ve svém záměru. Samozřejmě jinak bych chtěl sloužit občanům svého obvodu jako „ombudsman“.

MUDr. Richard Sequens, Ph.D.,
chirurg, od r. 2002 senátor za US-DEU,
volební obv. č 9, kandidát Strany pro otevřenou společnost, bez politické příslušnosti.

1. Chirurgie je povolání a politika je služba. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel jinak a nelze upřednostňovat jedno před druhým. Je nutné naučit se skloubit časově obojí, protože žádnou práci nelze dělat na poloviční úvazek. Já mám štěstí. Díky tomu, že mám skvělé týmy jak v nemocnici, tak v Senátu, mohu plnohodnotně dělat chirurgii i politiku. A proč jsem šel do politiky? Je to asi touha pozitivně ovlivnit dění v zemi, a jinak než přes politiku to prostě nejde. Až do svých 33 let jsem se politice vyhýbal a myslel jsem, že dožiji ve světě reálného socialismu. Pak se to najednou všechno změnilo a já měl pocit, že musím udělat pro společnost víc. Nechci, aby to znělo pateticky, ale stejně jako generál de Gaulle jsem „došel k závěru, že politika je příliš vážná věc, než aby mohla být přenechána jen politikům.“ Myslím, že jen člověk z praxe, např. z ordinace, který se denně setkává s „obyčejnými“ problémy, má šanci v politice něco změnit. Profesionální politik trpí jedním velkým nešvarem – ztrácí totiž kontakt s realitou, a to bych nerad dopustil.

2. Je nutná skutečná reforma. Kolega Julínek sice měl odvahu se do toho pustit, ale ke skutečné reformě to má ještě daleko. Přeskočili jsme první a nejdůležitější část – dohodu všech zainteresovaných stran, tedy politických uskupení, lékařů i pacientů. Věcnou debatu, kterou tato země potřebuje, a vytvoření jakéhosi desatera, které bude platné jednou provždy a nebude se měnit každé čtyři roky s novou vládou. Zdravotnictví musí mít strukturu, která bude platit bez ohledu na to, která strana vládne. Dalším zásadním krokem je cenotvorba – musí se jasně určit, co a kolik bude stát. Zatím je to totiž jen virtuální záležitost – nejsou standardy, nesmyslně se plýtvá, což ale mnohým vyhovuje, ve zdravotnictví je silná lobby. Velký problém vidím v privatizaci zdravotních pojišťoven. Jestliže připustíme – a v jednom případě se tak už stalo –, aby soukromý provozovatel zdravotnických zařízení zároveň vlastnil zdravotní pojišťovnu, pak se dostaneme do situace, kdy o způsobu a druhu léčby nebude rozhodovat lékař, ale pojišťovna. Ta bude mít jediný zájem – zisk, bez ohledu na zdraví pacientů. Lékaři se tak dostanou do role námezdní síly, bez možnosti rozhodovat, co je pro pacienta nejvhodnější. S takovou představou reformy zdravotnictví nemohu a nebudu souhlasit. Neméně podstatná je i role zdravotníků. Máme skvělé zdravotníky, ale málo si jich vážíme. Nejsou dostatečně ohodnoceni finančně, ale chybí i nefinanční ohodnocení naší práce. Práce lékaře je nesrovnatelná s ostatními profesemi a přitom léčba se bere jako samozřejmost.

3. Ve stávajícím volebním období jsem se zasadil například o to, že plzeňská vojenská nemocnice byla převedena pod Fakultní nemocnici Plzeň. A jak jsem již v předchozí odpovědi řekl, je nutná skutečná reforma zdravotnictví. Na společenské úrovni bych se rád zasadil o debatu ohledně euthanasie a stavu zařízení pro seniory. Česká populace stárne a společnost na to není připravena, s tím se musí urychleně něco udělat. To samozřejmě není problém jen Plzně. A trochu z jiného oboru, z titulu předsedy zahraničního výboru, prosazuji zájmy Plzně na mezinárodním fóru, jednám s velvyslanci, podporuji projekty přeshraniční spolupráce s Bavorskem a díky svému osobnímu přátelství s belgickým velvyslancem lobbuji za to, aby se Plzeň stala evropským Městem kultury 2015.

MUDr. Pavel Trpák,
lékař záchranné služby,
volební obv. č 39, kandidát a člen ČSSD.

1. Pojem „lékař“ není označením unifikované řady klonů k nerozeznání a také jejich působení tu v medicíně, tu v politice, má velký rozptyl v kvalitě i kvantitě. Takže odpověď nemůže být jednoznačná. Pro demonstraci problému použiji svoji osobu.
Do roku 2003 jsem byl jako primář ARO zcela pohlcen svojí profesí. Práce mne bavila a zřejmě se i dařila. Denně jsem byl na operačním sále nebo u lůžek resuscitační péče, žil jsem nejsofistikovanější a nejdynamičtější medicínou. Troufám si říci, že odchod do Parlamentu či na jinou uvolněnou zastupitelskou funkci by medicíně a zdravotnictví uškodil. Pokus zastávat oba posty by uškodil jistě oběma. Ale především při tehdejším zaujetí pro své povolání žádná politická angažovanost nepřicházela v úvahu. S jedněmi hýžděmi bych musel ponechat vždy jednu židli prázdnou. O pracovitosti to není. I sebepracovitější řidič může jet jen s jedním autem. Nyní si jako lékař záchranné služby na zkrácený úvazek mohu při flexibilních dvanáctihodinových směnách najít čas na naplnění senátorského mandátu v celém rozsahu.
Jako lékař jsem vykonával praxi v různých nemocnicích, včetně fakultní, a na různých postech, pracoval jsem pro Institut pro doškolování lékařů, jsem spoluzakladatelem Lékařského odborového klubu, prošel jsem řadou funkcí odborných i v lékařské komoře, byl jsem viceprezidentem Českého červeného kříže a napsal pro něj odborné texty a příručky, pracuji v zastupitelstvu města a v jeho komisích atd. Zkrátka mám bohatě zkušeností. I přes lákavou vidinu dvojích peněz jsem odhodlán se naplno věnovat jen jedné profesi.
A ještě poznámka: Nevím, zda někteří lékaři vstupem do vysokých státních funkcí oslabili medicínu. Ale vím, že kdyby někteří zůstali u medicíny, velice by prospěli politice.

2. Jako senátor a lékař bych měl samozřejmě povinnost především prospět českému zdravotnictví. Toto doslova poslání chápu jako snahu všemi prostředky zastavit nastartovanou reformu zdravotnictví, aby nedošlo k nevratným krokům majetkové povahy. Už sama snaha o její prosazení silou a bez odborných diskusí vzbuzuje podezření. Nikde v Evropě neověřený experiment má výrazné asociální prvky a i velmi konzervativní instituce jako Lékařské komory či OECD ministra zdravotnictví před reformou varují. Posílení pravomocí zdravotních pojišťoven a jejich privatizace, privatizace nemocnic včetně páteřních a fakultních, zrůdný systém tzv. řízené péče, podpora vzniku gigantických vertikálních monopolů typu Agel – to vše hrozí únikem prostředků ze systému a doslova rozkladem zdravotnictví.

3. Velice rád bych se vyvaroval banálních odpovědí, které se na takovou otázku přímo nabízejí. Obvyklé klišé je vyjmenovat nejpalčivější problémy regionu s následným ujištěním, že dotázaný se s veškerou energií zasadí o jejich řešení. Přeci jen chci zmínit čtyři, které se mi jeví zvláště hodné pozornosti.
* Beznadějně zanedbaný a nyní již kolabující dopravní systém v Kolíně a okolí, jehož stav je neoddiskutovatelně důsledkem působení pravice od počátku 90. let.
* Trvale se horšící bezpečnostní situace v Kolíně s narůstající kriminalitou. Obtěžování, ohrožování obyvatel a expanze různých kriminálních elementů, parazitů a nepřizpůsobivých asociálů.
* Rád bych vrátil Poděbradům jejich dřívější lesk, společenskou prestiž a pověst prvotřídních lázní. Vznik vysoké školy zde by to jistě umocnil.
* Chtěl bych, aby se region stal příjemným místem pro jeho obyvatele a zajímavým pro návštěvníky a turisty. Zastavit likvidaci zeleně i zemědělské půdy, budovat infrastrukturu, cyklostezky, propagovat památky regionu i pečovat o ně. Aby se tady líbilo všem.

Prof. MUDr. Zbyněk Vobořil, DrSc.,
chirurg, vysokoškolský pedagog,
volební obv. č 39, kandidát KDU-ČSL, bez politické příslušnosti.

1. Lékař je ve stálém kontaktu s lidmi, často vstupuje do podmínek, ve kterých lidé skutečně žijí. Za dlouhá léta praxe tak nabývá značných zkušeností nejen medicínských, ale i sociálních a jiných. Zná zdravotnictví, otázky s ním spojené i sociální problematiku ze své vlastní zkušenosti. Za určitých podmínek je vhodné, aby tyto zkušenosti uplatnil i v politické práci. Když se podíváme do naší národní historie, najdeme mezi jejími velkými osobnostmi mnoho lékařů, kteří byli nejen význačnými odborníky a vědci, ale také respektovanými osobnostmi ve veřejném a politickém životě a pro národní společenství toho i hodně vykonali.

2. V našem současném zdravotnictví je mnoho problémů, které je potřeba řešit. Veškeré své znalosti a zkušenosti, které jsem získal jako aktivní lékař i jako manažer – přednosta velkého klinického pracoviště, chci při řešení těchto problémů dát k dispozici jak na celostátní úrovni, tak i ve svém regionu – na Trutnovsku, Královédvorsku a Vrchlabsku –, aby zdravotnictví ještě lépe sloužilo občanům.

3. Podrobnosti mého volebního programu jsou na webových stránkách. Obzvláštní pozornost chci věnovat otázkám zdravotnickým a sociálním.V některých místech mého volebního obvodu došlo k útlumu nebo i zániku mnoha podniků, k redukci pracovních příležitostí, k vzestupu nezaměstnanosti a k odchodu lidí z kraje. Přitom šlo o region, který vždy byl u nás i v zahraničí znám jako průmyslový, s lidmi, kteří umějí pracovat. Chci být při tom, když se o tomto kraji a jeho dalším osudu bude na nejvyšších místech státu rozhodovat, a hlavně chci pomoci a prospět svému kraji a jeho lidem. Chci všestranně podpořit svůj region.

Zdroj: