Není nic snazšího, než předepsat antidepresivum …
Depresivní nálada nemocných trpících depresivní poruchou má charakter „duševní bolesti“. Pacienti dovedou tento pocit somaticky lokalizovat – „leží mi to na prsou“ – a často ho jako bolest popisují. Na lékaře se často obracejí pro bolest a teprve na přímý dotaz připouštějí, že mají špatnou náladu – tak špatnou, že „život nestojí za nic“. Termín deprese stejně jako pojem stres prochází v současnosti inflací. Kdekdo má „depku“ a všichni jsou neustále ve stresu. Deprese, která je přítomna u depresivní poruchy a definována v poslední Mezinárodní klasifikaci nemocí pod čísly F32 a F33, musí trvat nejméně dva týdny, nemocného musí trýznit hluboká depresivní nálada, pesimismus, beznaděj, anhedonie (neschopnost prožívat radost) a snížená výkonnost. Zpravidla je tento stav provázen pocity méněcennosti, autoakusacemi, poruchami spánku, nechutenstvím a suicidálními tendencemi. Stres lze definovat jen jako stav se zvýšenou kortisolémií. Patogenní bývá tehdy, jestliže je mu člověk vystaven pasivně a nemůže proti němu nic dělat, pak výstižněji mluvíme o distresu.Kdy myslet na podání antidepresiv
Není náhodou, že antidepresivy lze léčit chronické bolesti bez ohledu na jejich etiologii. Antidepresiva mají přímé analgetické účinky, tlumí bolest už na míšní úrovni. Při depresi je snížen práh pro bolest a je při ní zvýšena koncentrace substance P, která je tkáňovým transmiterem bolesti. Její antagonista mifepriston v několika klinických pokusech prokázal antidepresivní účinek. Antidepresiva jsou indikována také u úzkostných poruch. Patří k nim generalizovaná úzkostná porucha, fobie a obsedantně-kompulsivní porucha. Významné místo má posttraumatická stresová porucha (PTSD), jejímiž následky u nás po povodních trpí tisíce nemocných. Riziko vzniku závislosti na alkoholu a jiných drogách je u lidí, kteří trpěli nebo trpí PTSD nejméně třikrát vyšší. Často se změní k horšímu některé povahové rysy.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 17/2005, strana 22
Zdroj: