Neviditelná ruka trhu podle ČLnK lékárnám nesvědčí
Delegáti nedávného sjezdu České lékárnické komory zvolili jejím novým prezidentem PharmDr. Lubomíra Chudobu. Ten bezprostředně po svém nástupu do funkce deklaroval, že v dalším období bude navazovat na práci svého předchůdce. Nový prezident ČLnK chce především usilovat o zvýšení odbornosti veřejných lékáren a přitom zachovat jejich ekonomický provoz. Následující rozhovor je především nástinem, jak toho dle PharmDr. Chudoby dosáhnout.
Jakých změn by ČLnK pod vaším vedením chtěla v nejbližší době dosáhnout? Jaké jsou hlavní oblasti, na které se budete soustředit?
Komora v předchozím období pokročila ve všech důležitých činnostech – přípravě legislativy, komunikaci s ministerstvem zdravotnictví, celoživotním vzdělávání, servisu pro své členy, dozoru nad odborným výkonem povolání i ve spolupráci s evropskými kolegy. V těchto, ale i dalších oblastech nové představenstvo naváže na předchozí období. Na druhé straně je zapotřebí dořešit specializační vzdělávání a znovu se pokusit o vyvážený dialog s provozovateli veřejných lékáren, abychom společnými silami řešili mj. složitou situaci ve financování lékáren.
Jak přesvědčit veřejnost, že lékárník není pouhý prodavač, ale profesionál, který je ze všech zdravotníků nejlépe vzdělán v oblasti léčiv?
Rozhodně není pravda, že by veřejnost považovala lékárníky za prodavače. Ukazují na to i téměř tři čtvrtiny pacientů, kteří navštíví při méně závažných zdravotních potížích dříve lékárníka než lékaře. Podporovat tento postoj a nadále zlepšovat mínění pacientů lze myslím především dlouhodobou vysoce odbornou prací všech lékárníků. Komora se snaží napomoci i pořádáním akcí, jež odbornou činnost zviditelňují, jako jsou například Den lékáren a ATB týden.
A jak o tom přesvědčit lékaře? Naposledy jejich poněkud přehlíživý postoj k lékárníkům byl znát při debatě o generické preskripci…
Jsem naopak přesvědčen, že lékaři uznávají lékárníky jako největší odborníky v oblasti léčiv. Generická preskripce se sice nesetkává pouze s kladnými ohlasy, ale ryze odborné diskuse vedou myslím vždy k závěru, že k žádným dramatickým problémům v léčbě pacientů docházet nemůže. Vše je především otázkou nastavení podmínek pro její aplikaci, včetně motivace pro zdravotníky, pacienty i pojišťovny. Lékárnická komora má odborné předpoklady pro zavedení generické preskripce připravené.
Jak se ČLnK staví k tomu, že kvůli zvýšení DPH na léky se de facto část prostředků určených pro léčbu pacientů ze systému ztrácí?
ČLnK dlouhodobě upozorňuje na další vyvádění prostředků zdravotního pojištění do státního rozpočtu prostřednictvím zvýšení DPH. Podle našeho názoru by neměly sloužit prostředky vybrané na léčbu pacientů k sanaci státního rozpočtu.
Současná praxe v lékárnách vede k tomu, že ceny a doplatky se v jednotlivých provozovnách značně liší. Jak dosáhnout větší transparentnosti v cenách léků tak, aby ceny jednoho léčivého přípravku byly ve všech lékárnách stejné, resp. aby byl všude stejný doplatek?
Pro stejné doplatky se pacienti opakovaně vyjádřili v reprezentativních průzkumech veřejného mínění během několika posledních let a stejný názor zaznívá i v usneseních sjezdů ČLnK. Změna by si v českém prostředí vyžádala podstatnější legislativní úpravy, to, co však dlouhá léta chybí, je politická vůle k tomuto kroku. Nutná je tedy změna přístupu politiků k této otázce a skutečná ochota státu převzít odpovědnost za spoluúčast pacientů. Pak bude možné provést i příslušné legislativní úpravy, které budou znamenat stejnou dostupnost zdravotní péče hrazené z pojištění pro všechny pacienty. Vyjádření některých politiků o tom, že bude spoluúčast v případě stejných doplatků fixována na nejvyšší hodnotě, nelze brát jinak než jako čirý populismus a neznalost principů cenotvorby. Inspiraci pro modelování systému se stejnými doplatky můžeme totiž najít v některých zemích EU.
V jakém časovém horizontu lze očekávat zavedení pevných cen a doplatků léčivých přípravků vázaných na předpis?
Vlastní novelizace zákonů a jejich přijetí je poměrně rychlý proces, který se může odehrát v horizontu jednoho roku. Klíčová ale bude ochota zákonodárců naslouchat odborníkům i pacientům při řešení tohoto tématu.
Od 1. prosince vstupuje v platnost novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, která zakazuje v souvislosti s výdejem léčivého přípravku vázaného na lékařský předpis, hrazeného z veřejného zdravotního pojištění, poskytnout, nabídnout nebo slíbit peněžní či nepeněžní plnění, výhody nebo dary majetkové či nemajetkové povahy; jinými slovy byl tak zaveden zákaz poskytování jakýchkoli bonusů v lékárnách v souvislosti s vydáváním těchto léků. K čemu tyto změny v praxi povedou? A jak bude ČLnK reagovat na informace, že některá lékárna přesto v poskytování bonusů pokračuje?
Komora nemůže tolerovat jakékoli protiprávní jednání. Pokud v této věci dostaneme podnět, budeme ho proto řešit prostřednictvím komorových nezávislých orgánů a zároveň ho předáme institucím pověřeným ze zákona k řešení této problematiky, tj. zdravotním pojišťovnám.
Je podle vás v pořádku tuzemský liberální přístup k zakládání nových lékáren? Lékárnu může tedy založit nejen kdokoli, ale i kdekoli, třeba i vedle stávající lékárny? Jsou státy, kde je toto přísně regulováno. Měly by být i u nás lékárny více regulovány?
Podle rozhodnutí Evropského soudního dvora mohou jednotlivé členské státy EU stanovit podmínky k provozování lékáren, a do své národní legislativy tak promítnout např. i skutečnost, že větší zárukou pro odborný výkon povolání je lékárna vlastněná lékárníkem. S českým liberálním postupem ve zřizování lékáren bez pravidel vyvážené sítě komora nesouhlasí.
Do jaké míry podle vás rovnováhu v segmentu veřejných lékáren ohrožuje nástup řetězců?
Nástup řetězců je bohužel důsledkem bezbřehého hlásání tezí o „neviditelné ruce trhu“, vzdělaní lidé však vědí, že ve zdravotnictví s regulovanými cenami platí tato myšlenka jen do určité míry. Rovnováha v segmentu českých veřejných lékáren je proto dosti nabourána a jako nutnou obrannou reakci nezávislých veřejných lékáren pak vnímám jejich sdružování do tzv. virtuálních řetězců.
Dosáhl již počet veřejných lékáren maxima, nebo je na trhu ještě místo?
Ve městech je bezpochyby lékáren dostatek, venkovské lékárny si však vzhledem ke svému specifickému postavení zaslouží podporu. Místa pro zřízení nové a potřebné lékárny jsou snad jen v nově budované zástavbě a velkých obchodních centrech.
Některé lékárny svým sortimentem připomínají spíše drogerie nebo prodejny obuvi. Je pravda, že na Západě to bývá ještě nápadnější, je to ale skutečně nutné?
V České republice je provozování lékárny po splnění určitých podmínek v podstatě nárokovou záležitostí a ekonomika provozu nutí jednotlivé provozovatele k hledání dalších finančních zdrojů. Pokud se jedná o zboží zdravotnického charakteru nebo s přidanou hodnotou v poradenství lékárníka, pak je to pro pacienty správná služba.
V zahraničí jsou v některých zemích běžné kontrakty s lékárnami na doplňkové služby, např. ve formě poradenství při obezitě, výživě, odvykání kouření apod. I v ČR se o zavedení konzultačních služeb dlouhodobě hovoří. Kdy se dají podobné změny u nás očekávat?
V rámci specializací jsou zaváděny certifikované kursy, komora připravuje pro své členy mnoho vzdělávacích akcí a doporučených postupů. Velká část vámi zmíněných služeb je v lékárnách poskytována již dnes, pro jejich plošné zavedení do praxe je ale důležitý i jasně definovaný způsob financování. Podle našich informací by zhruba polovina pacientů byla ochotna za tyto služby platit, druhá by přivítala úhradu zdravotními pojišťovnami.
--------
autor:ton
Medical Tribune
Zdroj: Medical Tribune