Nezastupitelná role psychoterapie u anxiózních dětí
Anxiózní poruchy v dětství mají poměrně vysokou prevalenci, přičemž predisponují k rozvoji těžších anxiózních poruch, deprese, abusu a potíží s učením v pozdějších letech. Bohužel zůstávají velmi často nerozpoznány. Dle MKN jde u anxiózních poruch spíše o zveličení normálního vývojového trendu než o samostatnou kvalitativní poruchu. Klíčovým diagnostickým rysem pro definování rozdílu mezi emočními poruchami, jejich začátkem specifickým pro dětství a neurotickými poruchami je přiměřenost vývoje. Mezi tři nejvíce vyjádřené poruchy se počítají:
Separační úzkostná porucha v dětství – jde o strach z odloučení, který tvoří ložisko úzkosti a prvně se objevuje v časném dětství. Je nutno ji odlišit od běžné separační úzkosti – její závažnost je statisticky neobvyklá (včetně přetrvávání nad hranici obvyklého věkového období) a je sdružena se zřetelným narušením sociálního fungování.
Fobická anxiózní porucha v dětství – abnormálně akcentované dětské strachy‚ které se jinak objevují v určité míře u většiny dětí.
Sociální anxiózní porucha v dětství – obava z cizích lidí a z nepochopení sociální situace nebo úzkost v nových cizích či sociálně ohrožujících situacích.
Z terapeutických postupů připadá v úvahu především podávání antidepresiv, velmi významnou roli hraje kognitivní behaviorální terapie (Cognitive Behavioral Therapy – CBT). Vědci z texaského Medical Center se pokusili v randomizované kontrolované studii objasnit podíl CBT na úspěšnosti terapie. Studie zahrnovala 488 dětí ve věku 7 až 17 let, u nichž byla primárně diagnostikována separační úzkostná porucha, generalizovaná anxiózní porucha nebo sociální fobie. V poměru 2 : 2 : 2 : 1 byli pacienti rozděleni na skupiny: 14 hodin CBT, sertralin v dávce 200 mg denně, kombinace sertralinu, CBT a placeba, délka sledování byla 12 týdnů. Hlavním cílem studie bylo ohodnocení míry a závažnosti anxiety.
Procento dětí, které byly ohodnoceny jako hodně zlepšené nebo zlepšené, bylo 80,7 % při kombinační terapii, 59,7 % u pouhé CBT, 54,9 % u sertralinu, všechny terapie byly lepší než placebo (23,7 procenta). Kombinační terapie vykázala lepší výsledky než obě monoterapie, odpověď na obě monoterapie byla na stejné úrovni. Nežádoucí účinky včetně suicidiálního chování nebyly více vyjádřeny v sertralinové skupině oproti placebové skupině, žádné dítě se nepokusilo spáchat sebevraždu. S CBT byl spojen nižší výskyt insomnie, únavy, sedace a neklidu oproti sertralinu.
Dřívější randomizované studie srovnávaly vždy pouze monoterapie, tato studie je první, která přímo klade proti sobě monoterapie a kombinační léčbu sertralin plus CBT s jasně prokázaným benefitem. ija
Zdroj: Medical Tribune