Nová kategorie Czech Digi Med Award

V letošním roce, kdy se koná již 6. ročník soutěže Czech Digi Med Award pro inovativní projekty ve zdravotnictví, byly ohlášeny dvě novinky. Jednak je to nová soutěžní kategorie Efektivní zdravotnictví, za jejíž iniciací stojí Iniciativa Zdravotnictví 2030+, jednak nový člen poroty Ing. Ladislav Švec, kterému jsme položili několik otázek.

• Čím chcete jako nový porotce v Czech Digi Med Award přispět?

Pohledem člověka, který se čtvrt století podílí na veřejné správě ve zdravotnictví, sleduje vývoj na národní i mezinárodní úrovni a vnímá i širší souvislosti sociálního zabezpečení. Pohledem člověka, který byl zodpovědný za vytvoření funkčního národního eHealth řešení elektronické komunikace mezi všemi českými pojišťovnami, Kanceláří zdravotního pojištění, nemocnicemi a desítkami tisíc zahraničních institucí (systém AP KZP s tisícovkou národních uživatelů a téměř milionem řešených případů ročně). Pohledem člověka, který byl a je zodpovědný za první systematický vývoj, měření a hodnocení indikátorů kvality a výkonnosti v českém zdravotnictví, včetně jejich následného využití v praxi. V zásadě pohledem člověka, pro kterého je v jeho profesní kariéře důležité, aby se projekty nedělaly pro projekty, prezentace pro prezentace, aby se neutrácelo jenom proto, že to zrovna jde, ale aby se přijímala ta nejhospodárnější řešení a rozhodnutí, která prokazatelně někomu nebo něčemu skutečně pomohou.

• Co považujete za největší výzvy pro současné české zdravotnictví, a tudíž i potenciál pro změny a inovace?

Za největší výzvu pro současné zdravotnictví považuji schopnost sebereflexe. Měli bychom si co nejrychleji přiznat, že jsme již nyní mimo hranici nároků, které občanům slibuje Ústava (stále častější a významnější nerovnost, svévolné a rychlé rozšiřování prostoru vyžadovaných přímých plateb za jinak hrazenou péči, reálná regionální nedostupnost). To v budoucnu způsobí zásadní deficit dostupnosti a kvality péče pro významnou část společnosti bez protekce nebo disponibilních finančních zdrojů. Kvůli nim tu přitom veřejný solidární systém existuje. Měli bychom si přiznat, že na nás z téměř každé skříně chrastí nějaký kostlivec a že to není náhoda, ale důsledek postupné politizace a centralizace procesů (nikdy nedokončená elektronizace, ne/restrukturalizace s absencí předem dohodnutých a měřitelných parametrů, neexistence procesu určování a limitace nároku, přístup státu k vlastním zdravotnickým zařízením, který by soukromý hospodář považoval za hospodárný jen stěží, cenotvorba motivující k nekvalitě a k neefektivitě, nesmyslnému poměru nemocniční a ambulantní péče, počtu kontaktů atd.). V rámci této sebereflexe bychom si přitom měli uvědomit, že se nacházíme na konci dvou dekád významného hospodářského růstu s relativně dobrou strukturou aktivní a neaktivní (chronicky nemocné) populace. Bylo z čeho brát. Tento poměr se ale bude po následující tři desetiletí prudce zhoršovat a celá jedna generace zdravotníků tak bude pracovat pod významně větším tlakem na produktivitu, než je tomu dnes. Největší aktuální výzvou je tedy bohorovnost a cynismus lidí, kteří se v současném systému orientují, našli si v něm více nebo méně snadný zdroj příjmů a nechtějí si pálit prsty budoucími problémy. Tančí na lodi, do které zatéká, a říkají, že s tím zkrátka nejde nic dělat…

• Jaké jsou podle vás největší bariéry pro vstup inovací?

Záleží na typu inovace. Bariérou může být paradoxně například právě potenciál inovace, spočívající v úspoře nákladů. Pravděpodobně zde v případě zavedení bude někdo, kdo vydělá méně, a bude se inovaci bránit. Tato hra může nabývat řady specifických forem. Inovacím též brání přirozená nechuť ke změnám, respektive lpění na v minulosti nabyté zkušenosti. Obecně lze říci, že zlepšení směřující ke zvýšení efektivity budou vždy narážet na něčí odpor.