Nové možnosti prenatální diagnostiky
Už více než tři desetiletí je znám fakt, že se v krvi těhotné ženy vyskytují různé typy buněk pocházejících z plodu. Buněk je málo – 2 až 6 na mililitr matčiny krve. Navzdory malému počtu mohou ale tyto buňky v matčině těle přežívat dlouhá desetiletí. Jsou známy případy, kdy se buňky pocházející z plodu podílely na zhojení poškozených tkání matky nebo naopak stály u vzniku onemocnění. Pro diagnostiku dědičného postižení plodu byly tyto buňky poprvé využity v roce 1991. Joe Leigh Simpson z Baylor College of Medicine v Houstonu nejprve separoval buňky plodu z krve matky pomocí protilátek a pak na nich provedl testy zaměřené na odhalení trisomie 21. Výsledky Simpsonovy laboratoře vzbudily velkou pozornost, protože nabízely alternativu pro dosavadní metody prenatální genetické diagnostiky. Ty využívají vzorků odebraných z placenty nebo plodové vody a nesou s sebou určité riziko potratu. Simpsonova metoda lákala tím, že vyžadovala jen minimální zásah do organismu matky. V roce 2002 byly zveřejněny výsledky většího počtu testů krve matky na Downův syndrom u plodu a ty počáteční nadšení poněkud zchladily. Testu se podrobilo 2 744 těhotných žen. Downův syndrom byl při testech z krve odhalen v 74 % případů. To bylo ve srovnání s 99% účinností „tradičních“ testů příliš málo. Hlavní problém představovala spolehlivá separace buněk plodu z krevního vzorku. Simpsonův tým z Baylor College a některé soukromé společnosti začaly dokonce hledat vydatnější zdroje buněk plodu. Soustředily se přednostně na stěry z děložního krčku těhotných žen, kde se vyskytují i buňky plodu pocházející z placenty. Na sto tisíc buněk matky připadá jedna buňka plodu. I tady ale lékaři nakonec narazili na problém s dostatečným počtem buněk plodu ve vzorku.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 17/2005, strana 6
Zdroj: