Přeskočit na obsah

Nové priority v hrazení zdravotnických prostředků

V úhradách zdravotnických prostředků na poukaz nastane od prosince zásadní zlom – namísto drobných příspěvků „všem na všechno“ začnou zdravotní pojišťovny přispívat poměrně zásadně těm, kdo to skutečně potřebují – lidé tak už nebudou dávat desetitisícové částky za invalidní vozíky či sluchadla, zatímco pacienti s vadou zraku dají za brýlové obruby o 150 korun víc, protože tento příspěvek už od pojišťovny nedostanou. Se změnami při projednávání v Komisi pro kategorizaci a úhradovou regulaci zdravotnických prostředků souhlasily pacientské organizace i lékařské společnosti. Nic na tom nemění fakt, že po schválení novely zcela nečekaně začalo šířit mediální paniku kvůli zrušeným příspěvkům pár očních optiků a optometristů. O jejich pohnutkách lze jen spekulovat. Zeptali jsme se lékařů: Jak se v novele o zdravotnických prostředcích mění úhrada ve vašem oboru – příznivě, či nepříznivě pro pacienty?


  • Doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc.,

 

prezident České stomatologické komory

V případě stomatologie by mělo dojít k rozsáhlé úpravě tzv. přílohy č. 4. Ta je ale opožděna proti původní novele, neboť je zásadní a byla snaha „nebrzdit“ ostatní obory. V našem případě je odstraněna řada překonaných postupů a prostředky jsou soustředěny na klíčové výrobky, které pro podnákladovou úhradu nebyly nabízeny v dostatečném množství (typicky celkové zubní náhrady). Změny proběhly i u ortodoncie, kde se nepočítá do budoucna s úhradou najmě estetických vad u dospělých, která navíc byla jen částečná a blokovala peníze pro léčbu skutečně nemocných pacientů. Tyto úpravy ale teprve směřují do Parlamentu ČR. Zatím je to tedy jen záměr, v tuto chvíli se ve stomatologii nemění v této oblasti vůbec nic.



 

  • Prof. MUDr. Marek Babjuk, CSc.,

 

přednosta Urologické kliniky 2. LF UK a FN v Motole, předseda České urologické společnosti ČLS JEP

Nás zajímají hlavně změny související s úhradou zdravotnických prostředků využívaných u některých forem močových dysfunkcí. Poprvé se objevuje spoluúčast pacienta při předpisu absorpčních pomůcek u mírné a střední inkontinence, upraveny byly limity pro mírnou, střední i těžkou inkontinenci, pozitivní je jistě nově zavedená možnost kombinace jednotlivých pomůcek v rámci limitů. Kladně hodnotíme i zvýšení počtu hrazených jednorázových katetrů z 5 na 7, což vychází ze studie organizované urodynamickou sekcí naší společnosti. Určitým problémem, na který bude třeba reagovat, je skutečnost, že katetry již nepodléhají schválení revizním lékařem, což je přesouvá do jiných složek rozpočtu.



 

  • Doc. MUDr. Jana Prausová, Ph.D., MBA,

 

přednostka Onkologické kliniky 2. LF UK a FN v Motole, předsedkyně České onkologické společnosti ČLS JEP

V zásadě výrazné změny nezaznamenávám, nicméně my neustále o přizpůsobení úhrady potřebám tak nákladného oboru, jakým je onkologie, diskutujeme, a to na úrovni plátců péče i zřizovatelů. Vidíme budoucí cestu především ve formě tzv. případového paušálu, to znamená, že to není zcela systém výkonový, ale přibližuje se mu. Protože je potřeba jednoznačně odlišit terapii, která je nákladná a řeší velmi složitá onemocnění, kterými bezesporu malignity jsou. A nejenom to, ale i v rámci pracovišť, která se na této péči podílejí, je nutné odlišit ta, která poskytují superspecializovanou péči a také péči o pacienty, kteří jsou v tom nejtěžším stavu, kteří přicházejí s komplikacemi, se složitými nálezy, které vyžadují péči multidisciplinárních týmů velkých nemocnic, komplexních onkologických center, kde táž diagnóza generuje daleko vyšší náklady než na počátku, kdy pacient přichází se stanovenou diagnózou. Tito pacienti končí při superspecializované péči v centrech, kde jsou náklady enormně vyšší. To vše je potřeba zohlednit a přizpůsobit tomu, abychom mohli pacientům poskytovat péči komplexně, co nejlépe a do budoucna, aby pracoviště, která nákladnou terapii provádějí, na to tzv. nedoplácela. Protože ve své podstatě přístup byl takový, že hrazení neodpovídalo míře složitosti případu, jenom reflektovalo diagnózu, což samozřejmě není úplně objektivní.

A co se týče zdravotnických prostředků pro pacienty, onkologičtí pacienti si vždy dopláceli a teď je potřeba se nad tím rozumně zamyslet. Zdravotnické prostředky jsou jednak ty velmi nákladné a naprosto nezbytné, generované např. amputací končetin, plegií, parézou apod., kdy lidé jsou odkázáni na vozíček a jejich život bez této pomůcky by byl opravdu velmi těžký. A potom jsou různé pomůcky, u kterých náklady jsou nízké, jsou tam doplatky ne ve vysokých cifrách, kde si myslím, že spoluúčast pacienta možná je. Zdravotnictví nemůže poskytnout úplně zadarmo úplně všechno. Hovořila jsem o tom i s pacientskými organizacemi – a zástupci pacientů to vnímají rozumně, že základní sazba například za paruku byla 1 000 korun, co dostala pacientka od pojišťovny, a za to nikdo žádnou slušnou paruku nekoupí, a jestli tento příspěvek nebude, to už je opravdu jedno. A pokud se tyto finanční prostředky nechají právě na podpoření nákladné terapie, kterou si pacient opravdu hradit nemůže, tak to má určitě smysl. Je potřeba se na to dívat rozumně – gumové punčochy si pacient může koupit, stejně tak si může koupit paruku, to není problém, ale těžko si jen tak koupí elektrický nebo i běžný vozík, protože to jsou už náklady daleko vyšší. Je potřeba se nad tím zamyslet a myslím si, že když se o tom bude s pacienty diskutovat, vše se jim vysvětlí, oni to pochopí a budou sami vnímat, že je potřeba podpořit především to, co se uhradit z běžných prostředků a příjmů každého jednoho pacienta, obzvlášť když je nemocný, nedá. A aby se peníze nechaly právě na tyto velmi nákladné prostředky a takové ty běžné, mezi něž určitě paruka patří, si pacienti mohou hradit sami.



 

  • Jana Petrenko,

 

Koalice pro zdraví, o. p. s.

Úkolem a povinností každé pacientské organizace je hájit zájmy svých členů, získávat a ověřovat informace o své diagnóze a pomáhat nejen pacientům, ale i jejich blízkým vyrovnat se a žít co nejlépe s daným onemocněním. U některých diagnóz hrají větší roli léky, u jiných pomůcky. Až do vytvoření pracovní skupiny na Ministerstvu zdravotnictví ČR to byly většinou specifické diskuse o potřebách uvnitř jedné organizace. Na MZ byla v rámci Pacientské rady vytvořena pracovní skupina pacientských organizací, kde poprvé zástupci organizací kolektivně diskutovali o pomůckách a museli je vnímat v kontextu zdravotní péče, ne jenom pro jejich diagnózu. Taky zjistili, jaké veliké rozdíly a nerovnosti ve výši úhrad a doplatků byly v minulosti mezi jednotlivými diagnózami. Někde pacienti dopláceli jenom pár korun, někde tisíce. V rámci solidárního systému bylo těžké přijímat, že některé skupině se navýší úhrada, jiné zase ubere. K té druhé variantě se samozřejmě nemohli dobrovolně nabízet, i když uznávali, že v dosavadním systému bylo hodně nespravedlnosti. Nebylo lehké dospět ke konsensu a vedly k němu dlouhé hodiny diskusí a vysvětlování.

Dvě zástupkyně pacientské pracovní skupiny pak přednesly připomínky a požadavky své pracovní skupiny do velké pracovní skupiny, kde byli zástupci pojišťoven, výrobců, odborných společností a všech, koho se to týká. Tam jednání bylo o to komplikovanější, že skutečně každá skupina obhajovala své specifické zájmy a ty se nakonec musely nějakým způsobem sloučit do jasně definovatelné formy. A navíc ještě do termínu daného rozhodnutím Ústavního soudu. Nebylo možné vyhovět všem, tak jak by si představovali, ale nakonec uznali, že to bylo to nejlepší, co se dalo udělat. Nejdůležitější je, že pracovní skupiny nadále pokračují ve své práci, na trh přicházejí další pomůcky a pacientské organizace mohou žádat o jejich zařazení do úhrady pojišťovnami.



 

  • Prof. MUDr. Miloš Táborský, Ph.D., FESC, FACC, MBA,

 

přednosta I. interní kliniky – kardiologické LF UP a Fakultní nemocnice Olomouc, odstupující předseda České kardiologické společnosti

V oboru kardiologie nedochází k žádným změnám, jako celek hodnotím novelu pozitivně.



 

  • MUDr. Lucie Valešová,

 

primářka Oční kliniky DuoVize Praha

Z pohledu očního lékařství je pro pacienty asi nejvýznamnější změna v úhradě brýlového receptu, kde došlo ke zrušení úhrady brýlových skel a brýlových obrouček pro většinu pacientů (ponechána byla jen pacientům do 18 let a při vysokých dioptrických vadách).

Výše původního příspěvku byla i doteď symbolická na sklo i na obroučky a příspěvek nedostačoval k zakoupení brýlí, uhradil jen malou část celé ceny za brýle. Tuto změnu vnímám spíše jako odklon od příspěvků na pomůcky, které potřebuje většina lidí v určitém věku, ale ztráta tohoto příspěvku není likvidační.

Zamýšlím se nad úhradami jako celkem. Pojišťovna vybere určitý balík peněz a ten rozdělí. Část jde na oftalmologii. Náklady na zdravotnictví se stále zvyšují, operace šedého zákalu, léčba věkem podmíněné makulární degenerace jsou stále nákladnější. Úhrady ale tak rychle nerostou, suma peněz pro oftalmologii je konečná. Takže toto opatření chápu jako přerozdělení budgetu, který pojišťovna má pro oční choroby, směrem k udržení úhrad za operace třeba šedého zákalu, což je opravdu choroba, která pacienty sužuje.

Pokud by nebyly peníze na operaci šedého zákalu, někteří lidé by si ji dovolit nemohli a mohli by skončit slepotou. To bychom se vrátili do středověku. Myslím, že úhrada léčby chorob, které mohou potenciálně pacienta vyřadit z běžného života, je to důležité, co pojišťovna musí hradit. A pokud novela měla vést k tomuto cíli, jde o zájem celé společnosti a zájem celkového zdraví společnosti.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Naši bližní peněžní

3. 12. 2021

Peníze jsou cokoli, co je prostředkem směny, nositelem hodnoty a účetní jednotkou. Penězi byly kousky bronzu, drahých kovů, perly, sůl, mušličky…