Přeskočit na obsah

Novela zákona o vzdělávání lékařů vzbuzuje stále více rozpaků

O novele zákona č. 95/2004 Sb., který pojednává o postgraduálním vzdělávání lékařů, se jedná dva a půl roku. V současné době je po druhém čtení ve Sněmovně ve stadiu, kdy je k ní předloženo dalších 22 pozměňovacích návrhů. Již nyní se o ní ale lékaři vyjadřují v lepším případě jako o kompromisu, v horším jako o paskvilu.

 

Od novely zákona se očekávalo nejen zlepšení podmínek pro růst mladých lékařů, například zkrácení celkové doby odborné přípravy ke specializaci, ale i vyřešení problému nedostatku lékařů v některých oborech a odstranění nejasností ohledně specializací a odborných kompetencí lékařů.

„Dosud přespecializovaný systém novela vrací zpět do mantinelů obvyklých v okolních evropských zemích a celý vzdělávací proces nastavuje pro lékaře tak, aby byl přístupnějším a vstřícnějším. Mladí lékaři například nebudou motivováni odcházet do zahraničí za mnohem rychlejšími atestacemi v některých oborech. Jejich vzdělání bude také v základu univerzálnější, což zajišťuje revize základních a nástavbových oborů,“ sliboval ještě před několika měsíci ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček. Současná situace je ale jiná. „Po tom, co se kolem toho ve sněmovně odehrálo, jsem akceptoval, že zásadní úbytek oborů nebude. Na druhé straně se k tomu přikláněli i mladí lékaři, kteří řekli, že tím budou procházet oni a že to tak chtějí. Přistoupili jsme na kompromis, protože si myslíme, že zákon podstatné neztrácí – řeší se v něm akreditační řízení, posiluje se role regionálních nemocnic v akreditačních komisích tak, aby nezněl jen hlas center, zůstává posílení kompetencí po kmeni a věřím, že schválení přinese i víc peněz do systému dalšího vzdělávání,“ domnívá se Němeček nyní.

K největším dohadům a nejednotnosti mezi lékaři dochází právě v souvislosti s počtem základních oborů. Zatímco jich zpočátku materiál navrhoval 29, poté, co prošel ministerstvem zdravotnictví a sněmovnou, se jejich počet rozrostl na 43, tedy jen o tři méně, než je současný stav. Ani od slibovaného zkracování praxe nelze očekávat příliš. „Do zákona bohužel prošlo slovo minimální, takže předpokládám, že obory, kde je napsáno 4,5 roku, budou stejně pětileté, a obory s pětkou se mohou dostat k šestce či sedmičce. I proklamované zkracování praxe tedy asi nebude tak žhavé, jak bylo prezentováno,“ domnívá se viceprezident ČLK Zdeněk Mrozek.

Současná podoba novely tedy vyřadila angiologii, pracovní lékařství a traumatologii. Sloučit v jeden obor se mají praktičtí lékaři pro děti a dorost s nemocničními pediatry, naopak přibude maxilofaciální chirurgický kmen. Současné pozměňovací návrhy požadují například návrat k původní verzi, tedy 29 oborů, nebo naopak přidání odebraného oboru pracovního lékařství či odstranění právě přidané maxilofaciální chirurgie. K dalším pozměňovacím návrhům patří např. možnost zápočtu praxe 0,5 úvazku při péči o předškolní dítě, vypuštění podmínky primářské licence na funkci primáře či to, že školitel určí kompetence lékaře před ukončením kmene.

„Po dlouhých odborných diskusích má být zachováno 43 oborů ze stávajících 46 – to nepovažuji za možné ani potřebné. Hledáme‑li klíč ke stanovení konečného počtu základních a specializačních oborů, měli bychom vycházet ze směrnic EU, která definuje 53 specializačních oborů. Navíc vidím v současných snahách odebrat univerzitám právo postgraduálního vzdělávání a přesunout je na IPVZ nebezpečnou snahu o centralizaci vzdělávání. Lékařské fakulty na to mají speciální postgraduální oddělení. Studenti se mohou po skončení studia ihned přihlásit tam, kde studovali. Pokud je mi známo, na IPVZ učili stejně pedagogové z lékařských fakult. Komu má tedy prospět snaha o novou centralizaci do jedné instituce? Jen té jedné instituci. To tu již bylo a neosvědčilo se to,“ říká lékařský náměstek FN HK a senátor prof. MUDr. Jaroslav Malý, CSc.

Přestože nepovažuje snižování počtu oborů za vhodné a šel by spíše evropskou cestou, domnívá se, že celkově je novela prospěšná a může pomoci nedostatek lékařů řešit. „Nesmí se ovšem zvrhnout pouze v boj o počty oborů,“ varuje.

„V jednu dobu, když zákon opustil ministerstvo, to vypadalo, že by mohl být přínosný. Obávám se ale, že jsme se po dvou a půl letech jednání dostali tam, odkud jsme vyšli. Je tady sice pár detailů, které posilují právní bezpečí, jako je dozor a dohled, ale celkově bych zákon nepodpořil,“ hodnotí materiál Mrozek.

Na rozpacích je i předseda zdravotního výboru PS ČR Rostislav Vyzula. „Garantuji vám, že tento zákon optimální nebude, budete znovu nadávat, protože to nebude třeba podle vaší verze. Bohužel lékařská komora není jednotná a současný materiál je jakýmsi kompromisem. Zákon je po druhém čtení, půjde do garančního výboru, ve třetím čtení to nějak dopadne. Já jsem tam ale jen jeden hlas a věřte, že v tu chvíli bude zdravotnictví rozumět všech dvě stě poslanců. Chceme, aby byl zákon rozumný, ale optimální bohužel nebude,“ říká.

Materiál se nelíbí ani České lékařské komoře (ČLK). Ta nesouhlasí s návrhy na další fragmentaci specializačních oborů, která by podle ní prohloubila současný katastrofální nedostatek lékařů. Dále zásadně odmítá povinnost absolventů rezidenčního programu pracovat pět let po atestaci ve svém oboru v ČR, prodlužování specializační přípravy či funkční kursy pro lékaře, které podle komory představují riziko dalšího drobení medicíny. Jak na XXX. sjezdu ČLK zopakoval její prezident Milan Kubek, komora požaduje zvýšení příspěvku státu na specializační vzdělávání lékařů a vytvoření ekonomicky, místně i časově dostupného a předvídatelného vzdělávacího systému s jasně definovanými povinnostmi a právy všech jeho účastníků.

„Za největší nebezpečí zákona pokládám funkční kursy. Zatímco zbytek zákona postihuje jen mladé lékaře, toto může postihnout úplně všechny. Najednou se může stát, že i když už pracujete dvacet, třicet let, metodu, kterou jste doposud dělali, nebudete moci provádět bez školení trvajícího měsíc až šest měsíců. Vidím tu nebezpečí, že se může medicína rozdrobit a do dvou tří let tu můžeme mít tisíc, dva tisíce kursů, ani nebudeme vědět jak. Funkční kursy navrhuje akreditované pracoviště, které si tak může vymyslet kurs na cokoli, na práci s jakýmkoli přístrojem či diagnostickou metodu. To může být ještě nebezpečnější než povinné praxe, protože to může být součástí konkurenčního boje mezi zařízeními,“ varuje Zdeněk Mrozek.

Vzhledem k tomu, že příprava novely není zdaleka u konce, není uzavřenou kapitolou zavedení povinných stáží pro ambulantní lékaře. Tento paragraf byl sice nedávno po vlně protestů stažen, nicméně diskuse o formě propojení praktiků s nemocnicemi stále probíhají. Poslanci výboru pro zdravotnictví se novelou budou ve sněmovně opět zabývat 5. října.

 

Výběr z toho, co přináší současná verze novely:

 

  • Rozšiřuje možnost vyžádání zdravotní způsobilosti lékaře vedle kraje i na ministerstvo a ČLK.

 

 

  • Definuje odborný dozor (dostupnost na místě do 15 minut) a dohled, které je povinen zajistit poskytovatel zdravotní péče.

 

 

  • Podmínkou k výkonu funkce primáře je udělení licence patřičnou komorou.

 

 

  • Nově jsou v zákoně definovány specializační úkony pro kmeny a jejich minimální délky.

 

 

  • Nový benefit je započtení praxe, pokud je lékař na mateřské/rodičovské dovolené – úvazek 0,2.

 

 

  • Přináší možnost započtení praxe i na neakreditovaném pracovišti, a to v základním oboru až ze tří čtvrtin a v nástavbovém z jedné pětiny.

 

 

  • Započtení doby doktorandského studia do praxe, pokud je úvazek vyšší než 0,5.

 

 

  • Lékař může být souběžně zařazen do dvou oborů se společným kmenem.

 

 

  • Délka kmene bude prodloužena na 30 měsíců a ukončena zkouškou.

 

 

  • Možnost přerušení praxe na šest let. Doškolení je možno absolvovat v jakémkoli zdravotnickém zařízení, ne jen v akreditovaném, jak bylo navrhováno původně, v délce 60 pracovních dnů.

 

 

  • Akreditace bude možná i pouze na kmen či funkční kurs.

 

 

  • Akreditační komise bude z jedné třetiny navrhována komorou, z jedné třetiny lékařskou fakultou a z jedné třetiny ministerstvem zdravotnictví.

 

 

  • Nově se vytvoří vzdělávací rada, která dohlíží na jednotnost a srovnatelnost vzdělávacích programů a doporučuje vznik nástavbových oborů a funkčních kursů.

 

 

  • Seznam akreditovaných pracovišť bude dostupný na internetových stránkách.

 

 

  • Zavádí, že u nových specializačních oborů, kde není dostatek zdravotnických pracovníků, může být školitelem lékař s jinou specializovanou způsobilostí s předchozím kladným vyjádřením akreditační komise. Odborné požadavky na školitele stanoví právní předpis.

 

 

  • Školitelem může být pracovník, jehož součet úvazků u FN a LF je 1,0.

 

 

  • Jeden školitel by měl vykonávat odborný dozor maximálně nad dvěma lékaři a odborný dohled maximálně nad třemi.

 

 

  • Zavádí funkční kursy – návrh na vznik kursu podává akreditované pracoviště, trvá minimálně jeden měsíc, maximálně půl roku, a je ukončen závěrečnou zkouškou.

 

 

  • Zahraniční lékaři musejí složit aprobační zkoušku v ČJ (znalost ČJ se prokazuje zkouškou z českého nebo slovenského jazyka). Povolení k výkonu praxe před dosažením aprobace maximálně dva roky.

 

 

  • Lékař vykonávající přímé odborné vedení musí být vždy fyzicky přítomen ve zdravotnickém zařízení.

 

 

  • Lékař vykonávající odborné vedení musí mít minimálně tři roky odborné praxe po získání specializované způsobilosti.

 

Zdroj:

Sdílejte článek

Doporučené

Opomenutá předcovidová varování

20. 9. 2022

Pandemie covidu‑19 se stala svým rozsahem a dopadem zatím největší globální zdravotní krizí 21. století, která svět výrazně zaskočila. Nemuselo k…