Přeskočit na obsah

Novinky v očkování dětí a dospívajících

SOUHRN

V posledních letech se doporučení pro očkování dětí a dospívajících několikrát změnila, a to na základě výsledků klinických studií, udílení licencí novým očkovacím látkám a na základě důkazů o slábnoucí imunitě. Přestože úspěšnost očkování je průkazná, dochází k odkladům nebo odmítnutím, což má za následek propuknutí různých onemocnění. Schémata pro očkování proti záškrtu, tetanu a černému kašli (acelulární), proti virové hepatitidě typu A a B, proti onemocněním způsobeným Haemophilus influenzae typu b, proti dětské obrně inaktivovanou vakcínou, proti planým neštovicím a schémata pro očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám se nezměnila. Naproti tomu v roce 2008 nahradila třináctivalentní pneumokoková konjugovaná vakcína původní sedmivalentní vakcínu; byla schválena nová dvoudávková perorální rotavirová vakcína; použití vakcíny proti tetanu, záškrtu a černému kašli (acelulární) se sníženým obsahem účinné látky bylo rozšířeno i na děti ve věku od sedmi do deseti let, kterým bylo podáno méně než pět dávek vakcíny proti záškrtu, tetanu a černému kašli (acelulární), a na všechny těhotné; booster dávka meningokokové vakcíny se doporučuje u dospívajících ve věku 16–18 let (není‑li první dávka podána až po 16. roce věku); byly schváleny nové vakcíny proti meningokokům pro děti s vysokým rizikem meningokokové nákazy; vakcína proti onemocněním způsobeným Haemophilus influenzae typu b se začala aplikovat všem dětem ve věku od šesti měsíců; vakcína proti lidskému papilomaviru byla schválena pro použití u dospívajících chlapců a dívek. V chřipkové sezoně 2015–2016 může být dětem ve věku od dvou do osmi let podána buď živá oslabená, nebo inaktivovaná vakcína proti chřipce.

 

SUMMARY

Recommendations for routine vaccinations in children and adolescents have changed multiple times in recent years, based on findings in clinical trials, licensure of new vaccines, and evidence of waning immunity. Despite the overwhelming success of vaccinations, vaccine delay and refusal are leading to pockets of vaccine‑preventable diseases. Schedules for diphtheria and tetanus toxoids, and acellular pertussis (DTaP); hepatitis A and B; Haemophilus influenzae type b (Hib); inactivated poliovirus; varicella; and measles, mumps, and rubella are unchanged. However, since 2008, 13‑valent pneumococcal conjugate vaccine has replaced the 7‑valent vaccine; a new two‑dose oral rotavirus vaccine has been approved; use of the tetanus toxoid, reduced diphtheria toxoid, and acellular pertussis vaccine has been expanded to children seven to 10 years of age who received fewer than five doses of DTaP, as well as during each pregnancy; a booster dose of meningococcal vaccine is recommended in adolescents 16 to 18 years of age (unless the first dose was given after 16 years of age); new meningococcal vaccines have been approved for use in infants at high risk of meningococcal disease; influenza vaccine has been expanded to routine use in all children six months and older; and the human papillomavirus vaccine has been approved for routine immunization of adolescent boys and girls. For the 2015–2016 influenza season, either live attenuated or inactivated vaccine can be administered to healthy children two to eight years of age.

 

Pravidelná imunizace dětí a adolescentů – aktualizované informace z USA

 Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc.

 

Česká republika patří mezi vyspělé země v oblasti očkování, protože se před více než 20 lety začala zapojovat do Rozšířeného programu imunizace Světové zdravotnické organizace, stejně jako Spojené státy americké. Proto by se na první pohled mohlo zdát, že u nás a v USA neexistují žádné rozdíly v přístupu k očkování. Ten, kdo si detailně přečte článek „Update on Routine Childhood and Adolescent Immunizations“, uvidí, že i přesto existují rozdíly v přístupu k očkování, ve vakcínách a ve schématech.

V ČR je také vysoká proočkovanost proti infekcím, které jsou zařazeny mezi pravidelná očkování dětí a adolescentů žijících v ČR. Oproti USA je u nás proočkovanost proti tetanu, záškrtu, černému kašli, dětské obrně, infekcím způsobeným Haemophilus influenzae typu b (Hib), virové hepatitidě B, spalničkám, zarděnkám, příušnicím ještě o několik procentních bodů vyšší. Naproti tomu proočkovanost proti pneumokokovým infekcím, rotavirovým infekcím, onemocněním způsobeným papilomaviry je stejná, nebo dokonce nižší než v USA. Důvody pro tyto rozdíly jsou v zásadě dva:

Proti první skupině vyjmenovaných onemocnění se u nás očkuje na rozdíl od USA šestisložkovou vakcínou a kombinovanou vakcínou proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím. Hexavakcína se aplikuje ve schématu tři dávky základního schématu s rozestupem minimálně jeden měsíc a jednou dávkou přeočkování. Očkování tak vyžaduje méně návštěv u lékaře a dodržení schémat je jednodušší než u separátní aplikace vakcín.

Druhým důvodem je to, že v ČR existuje jak přímá povinnost nechat své dítě očkovat (rodič nenechá dítě očkovat a je proti němu vedeno správní řízení), tak i povinnost nepřímá (rodič nenechá dítě očkovat a jeho dítě není vpuštěno do kolektivu). To jsou skutečně dva důvody, proč je proočkovanost vyšší než v USA.

Očkování proti pneumokokovým infekcím, rotavirovým infekcím, onemocněním způsobeným papilomaviry nejsou povinná a záleží na rodiči, zda si uvědomí, že očkování je vhodné a svoje dítě nechá očkovat.

 

PŘÍČINY NEDOSTATEČNÉ IMUNIZACE

Odpor k očkování je všeobecný a je patrný především v posledních letech. Hlavním důvodem je to, že se infekce, proti kterým se očkuje, neobjevují, téměř nikdo si nepamatuje jejich klinický obraz ani jejich následky, a tak se vytváří pocit falešné iluze, že není třeba očkovat. Stejně jako v USA se rodiče velmi rádi pohybují na internetu a vyhledávají si informace o nežádoucích účincích očkování. Bohužel seriózních informací je opravdu málo, a tak webové stránky, které informují o nějakém negativním jevu ve spojitosti s očkováním, jsou hojně navštěvovány a informace nejsou kriticky posuzovány. Navíc u nás existují autoři, kteří vystupují proti očkování jako důchodci, kteří se za celou svoji kariéru očkováním ani aspekty imunitních dějů vůbec nezabývali. Vůbec nejlepší jsou ti, kteří nemají ani medicínské vzdělání. U překladu nad oknem ve stavbě se vždy obrátíme na statika s otázkou, zda je profil překladu dostatečný, v případě ochrany dětí proti infekcím se rodiče obracejí pro radu hlavně mimo zdravotnictví.

Odporu proti očkování určitě napomáhá u nás vyžadovaná dvojí sankciovaná povinnost a skutečnost, že se u nás nikde v koncizní podobě nemůže rodič seznámit s podrobnými informacemi o očkování, jako je tomu v USA: http://www.cdc.gov/vaccines/schedules/ hcp/imz/child‑adolescent.html.

A nemůže si vytisknout na jednu stránku schéma očkování dítěte a adolescenta jako v USA: http://www.cdc.gov/ vaccines/schedules/downloads/child/ 0‑18yrs‑schedule.pdf.

Proto je potřebné, aby se u nás podobné informace objevily na státem garantovaných webových stránkách a aby rodiče navštívila před porodem a několikrát po porodu zdravotní sestra, která by vysvětlila všechny výhody očkování a racionálním způsobem také informovala o všech nežádoucích účincích po aplikaci vakcín a srovnávala je vždy s nežádoucími účinky po prodělaném infekčním onemocnění.

 

VAKCÍNY A SCHÉMATA OČKOVÁNÍ U DĚTÍ

Očkovací kalendář České republiky je vhodné hledat na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví ČR – ten ale přesměruje zájemce na webovou stránku spravovanou Státním ústavem pro kontrolu léčiv (http://www.olecich.cz/ockovani). Druhým místem, kde je vhodné informace o očkování sledovat, jsou webové stránky odborných společností České lékařské společnosti J. E. Purkyně – České vakcinologické společnosti (http://www.vakcinace.eu/ockovani‑v‑cr) a na webových stránkách Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR (http://www.detskylekar.cz/ospdl/ockovani). Zde je vhodné porovnat šíři informací pro české rodiče s informacemi, jak je v USA poskytuje Centrum pro kontrolu a prevenci chorob (Centers for Disease Control and Prevention, CDC) (http://www.cdc.gov/vaccines/default. htm).

Očkovací schémata a aplikované vakcíny proti rotavirovým infekcím se v ČR a v USA neodlišují. I u nás jsou používány vakcíny Rotarix a RotaTeq. Také očkování novorozenců proti pneumokokovým infekcím se v mnohém neliší. Na rozdíl od USA, kde se používá k očkování vakcína Prevnar 13, se v České republice jako alternativa používá vakcína Synflorix. V obou očkovacích kalendářích je velmi podobně doporučováno použití třiadvacetivalentní vakcíny proti pneumokokům PNEUMO 23. Také očkování proti papilomavirům se nijak neodlišuje – u nás není doposud široce zavedeno očkování chlapců. Všechny tři vakcíny – bivalentní vakcína Cervarix, kvadrivalentní vakcína Silgard i nonavalentní vakcína Gardasil 9 jsou dostupné v obou zemích.

V USA se provádí očkování proti záškrtu, tetanu a černému kašli trivakcínou, kdežto u nás je součástí hexavakcíny. Počty dávek i termíny očkování doporučené pro rok 2016 se nijak od nás neodlišují (http://www.cdc.gov/vaccines/schedules/ downloads/child/0‑18yrs‑schedule.pdf). Na rozdíl od ČR se v USA ale dodržují termíny mezi prvními třemi dávkami v délce dvou měsíců, což je z hlediska vyzrávání imunitního systému a imunitní odpovědi na vakcínu lepší. V našich podmínkách se běžně první tři dávky hexavakcíny aplikují s měsíčním rozestupem, ačkoliv tento rozestup je označován jako minimální a za optimální rozestup jsou považovány dva měsíce. U nás se aplikuje ještě v časném adolescentním věku tetravakcína proti záškrtu, tetanu a černému kašli a dětské obrně.

Pro očkování proti dětské obrně se v obou zemích používá nyní inaktivovaná vakcína, která je ale u nás součástí hexavakcíny, a tak termíny aplikace a počty dávek kopírují aplikaci hexavakcíny. Pátá dávka se u nás aplikuje v adolescentním věku jako součást tetravakcíny proti záškrtu, tetanu a černému kašli a dětské obrně.

Vakcína proti Hib je u nás také součástí hexavakcíny, a tak se aplikují novorozencům čtyři dávky vakcíny. V USA se aplikují většině dětí jen tři dávky vakcíny.

V ČR není v běžném očkování zařazeno očkování proti planým neštovicím a virové hepatitidě typu A, které se v USA běžně provádí. První dávka vakcíny proti planým neštovicím se aplikuje po prvním roce života a druhá pak v období před vstupem do kolektivního zařízení ve čtyřech až pěti letech.

Vakcíny proti spalničkám zarděnkám a příušnicím se u nás i v USA aplikují jako dvě dávky. V USA se druhá dávka aplikuje ve věku čtyř až pěti let, u nás se aplikuje za pár měsíců od podání první dávky, ale uvažuje se o přesunu druhé dávky do věkového období po vstupu do školního zařízení, což by bylo lepší opět z hlediska stimulace imunitního systému a délky ochrany.

Vakcíny proti chřipce nejsou u nás na rozdíl od USA pro očkování dětí téměř používány, protože v celé naší populaci existuje odpor k tomuto typu očkování a např. proočkovanost dospělé populace v ČR je nižší než v Rusku a v Maroku.

V oblasti aplikace meningokokových vakcín je situace u nás odlišná především ve výskytu séroskupin. V ČR se dominantně vyskytuje séroskupina B (okolo 75 %), dále séroskupina C (20–25 %) a v menší míře séroskupina A. U nás je sice doporučováno očkování adolescentů, ale není příliš využíváno, protože vakcínu Bexsero proti séroskupině B si pacient hradí sám.

 

ZÁVĚR

V ČR existuje vysoká proočkovanost, která je v některých směrech ještě vyšší než v USA. To je dáno především represivními nástroji.

Rozsáhlé informační zdroje a individuální poradenství v oblasti očkování novorozenců jsou neporovnatelně lepší v USA. Je nutné upřít pozornost všech zainteresovaných složek na zvýšení informovanosti o očkování i v ČR.

Spektrum očkovacích látek je téměř shodné, u nás se běžně neočkuje proti virové hepatitidě typu A a planým neštovicím.

V ČR je používána hexavakcína a v USA oddělené vakcíny. V ČR by bylo žádoucí, aby se mohly využívat delší intervaly mezi prvními dvěma nebo třemi dávkami hexavakcíny a aby byla ekvivalentně využívána schémata 3+1 a 2+1.

Do budoucna by bylo dobré uvažovat o očkování pentavakcínou (bez složky proti virové hepatitidě typu B) a očkování proti virové hepatitidě typu A a B zařadit do období kolem 36. měsíce věku.

 

Novinky v očkování dětí a dospívajících

  MUDr. Cyril Mucha

Ústav všeobecného lékařství 1. LF UK v Praze

 

Publikovaný článek je přínosný pro všechny lékaře, kteří si chtějí udělat inventuru ve znalostech o očkování zejména v dětském věku. Jako praktický lékař pro dospělé se nechci vyjadřovat k jednotlivým pediatrickým očkováním, důležitý je přesah do dospělosti a celkový kontext článku. Domnívám se, že je úkolem všech lékařů upozorňovat své pacienty na fakt, že očkování je jedním z největších objevů v medicíně. Tolik populární (a mediálně vděčnější) transplantace, chemoterapie, angioplastiky, bypassy a další zázraky současné medicíny nejen nezachrání tolik lidských životů, ale zejména poměr nákladů a přínosů je řádově nevýhodnější.

Z článku vyplývá kromě jiného několik důležitých faktů.

To, co nejvíce ohrožuje přínos očkování, tedy výrazné snížení výskytu až eradikaci daných chorob, je snižující se proočkovanost. V článku je dobře vidět, u kterých skupin obyvatel je nejnižší, a ohrožují tedy i ostatní: nízké socioekonomické skupiny (které o očkování nic nevědí) a na druhé straně odmítači očkování, kteří se naopak rekrutují z vyšších ekonomických vrstev společnosti a u nichž vědomí dobré lékařské péče vzbuzuje falešný pocit bezpečí, že jich se daná choroba vůbec netýká. Patrné je to např. na očkování proti chřipce: snížení proočkovanosti u dětí vede ke zvýšené úmrtnosti nejen v této věkové kategorii, ale i u seniorů. Děti totiž fungují nejen jako vektor, ale dětské kolektivy i jako rezervoár chřipkových virů.

Zajímavý je novodobý trend: očkování těhotných, v minulosti téměř nevídaný. Bezpečnost moderních neživých vakcín vede dle statistik v konečném důsledku k převážení rizik dané choroby (typicky pertuse) nad riziky z aplikace v graviditě.

Vhodnost očkování dospělých alespoň jednou dávkou vakcíny proti černému kašli, zejména pracujících s dětmi, zdravotníků, rodičů, prarodičů starších 65 let, dětí ve věku od sedmi do deseti let, které nedostaly pět dávek základního očkování.

Zajímavý a jen částečně řešený je problém výběru vakcíny proti meningokokům (v ČR velmi aktuální). Vzhledem k tomu, že nejvyšší výskyt meningokokových onemocnění je v ČR ve skupině B, logické by tedy bylo očkovat vakcínou Bexsero. Naopak vyšší výskyt ostatních kmenů ve světě (obsažených v tetravalentní vakcíně) by spíše vedl k očkování touto vakcínou. Doporučení by mohlo být tedy následující: pokud chce být pacient ochráněn v ČR, má se nechat očkovat spíše vakcínou Bexsero, pokud cestuje, pak tetravalentní vakcínou. Pokud chce být chráněn jak v ČR, tak při cestách, je namístě, aby byl očkován oběma vakcínami. Nicméně poměrně vysoká cena Bexsera velmi limituje její použití pro „běžnou populaci“.

Odpírání očkování má důsledky nejen pro daného pacienta, ale pro celou společnost. Pokud tedy někdo očkování odmítá (a má na to právo dle legislativy), měl by nést za toto rozhodnutí odpovědnost (např. vstup do kolektivních zařízení, možná též participace na nákladech vzniklých v důsledku propuknutí dané choroby).

Jaké je tedy resumé (nejen článku) pro všechny lékaře? Vysvětlujme trpělivě pacientům přínos očkování, vzdělávejme se, abychom měli informace up to date, a pokud se setkáme s odpírači, neodsuzujme je, ale snažme se najít možný kompromis: tedy např. odlišení těch důležitějších očkování od méně důležitých.

 

 

Očkování z pohledu praktického lékaře pro děti a dorost

 MUDr. Jarmila Seifertová

Ordinace praktického lékaře pro děti a dorost, Kladno‑Kročehlavy

 

Článek je přehledný a vyjmenovává všechny možnosti očkování, které jsou dostupné i v České republice. Lékaři v primární péči jsou opakovaně a podrobně vzděláváni a informováni o nutnosti očkování. Věřím, že jsme teoreticky dobře vybaveni znalostmi. Stále myslím, že se proočkovaností můžeme ve světě chlubit. Je dobře si v naší odborné komunitě argumenty pro očkování neustále opakovat. Dnešní rodiče již vážné nemoci a jejich eventuální následky neviděli, proto se jich nebojí. Je moderní hledat poruchy vývoje u dětí po očkování. Rodiče tyto články čtou, věří jim. Lékař by měl tyto články také číst, pokusit se najít správné argumenty, jak obavy rodičů zmírnit a nepravdy vysvětlit. V článku se uvádí, že v USA existuje snad běžně dostupná pentavakcína (proti záškrtu, tetanu, černému kašli, Haemophilus influenzae typu B a poliomyelitidě). To je velmi častý dotaz rodičů, kteří nejsou plně přesvědčeni o nutnosti očkování. Lékař by měl vytvořit příjemnou atmosféru, udělat si čas a dát rodičům možnost své obavy opakovaně vyjádřit, aby je podpořil ve správném rozhodování o očkování. Já jako lékař primární péče také vyjádřím obavy o zdraví jejich dítěte v éře miminkovských společenských aktivit, jako jsou plavání, cvičení, dětská centra, dětské koutky, společná dovolená s více dětmi. Jako argument použiji v článku zmíněné epidemie spalniček.

V článku se jen okrajově zmiňuje možnost očkování proti meningokoku B (Bexsero). Myslím si‚ že by si toto očkování zasloužilo ráznou kampaň vzhledem k rychlosti a závažnosti meningokokové infekce. Domnívám se, že je to strašák každého lékaře v primární péči. Nevýhodou tohoto očkování je jeho vyšší cena.

Zdroj:

Sdílejte článek

Doporučené