Novinky v prevenci infekce operační rány
Již dlouho je všeobecně známo, že zásady asepse a antisepse a správné profylaktické podávání antibiotik mají významný podíl na redukci infekcí v chirurgii. Přestože tomu tak jistě je, infekce operační rány se budou i nadále alespoň v určité míře vyskytovat, a tedy nás vyzývat k vytváření nových preventivních postupů. Infekce operační rány představuje v USA třetí nejčastější nosokomiální nákazu a její výskyt dosahuje 38 % ze všech infekcí zjištěných u 27 milionů pacientů, kteří podstoupí každým rokem chirurgickou intervenci. 1 Podle údajů z let 1992–2003 zveřejněných NNIS (National Nosocomial Infection Surveillance System) se výskyt infekcí operačních ran v návaznosti na abdominální hysterektomii pohybuje v rozmezí 0,5 až 5,3 % v závislosti na dané rizikové kategorii.2 Samozřejmě je také důležité uvést, že tyto infekce prodlužují hospitalizaci na dobu delší než 10 dní, a to může značně navýšit náklady na léčbu. Dobrou zprávou však je, že jsou známy specifické postupy, které mohou tyto náklady značně snížit. Jedna ze studií zabývajících se cenovou efektivností zavedení jednotného preventivního postupu dospěla k závěru, že při redukci infekcí operačních ran o 56 % se mohou ušetřit až 3 miliony dolarů za dobu deset let. Narůstající zájem o infekce operačních ran má jistě na svědomí větší složitost operačních výkonů a vysoký počet operovaných pacientů, kteří jsou v době operace staří, imunitně oslabení (AIDS, karcinom, transplantace, atd.), či trpí jinou závažnou chorobou. V neposlední řadě se v současnosti používá mnohem více různých cizorodých implantátů. Počet infekčních pooperačních komplikací bývá měřítkem hodnocení kvality nemocniční péče a jeho snížení vede k úspoře nákladů. Následné efektivní využití prostředků může v dnešní době pomoci dané nemocnici přežít. Gynekolog operatér by měl umět rozpoznat pacientku s vyšším rizikem rozvoje infekce a zvolit nejvhodnější preventivní postup. Naším cílem je zavést do praxe správné postupy pro prevenci ranných infekcí založené na nejnovějších poznatcích vědy. Zároveň chceme objasnit rizikové faktory pro vznik infekcí operačních ran, které nám pomáhají lépe rozlišit a aplikovat jednotlivé standardní či pohotovostní postupy.
…
Komentář
Autor: MUDr. Marek Pluta, CSc.
V první polovině 19. století se u naprosté většiny operovaných pacientů vyskytly pooperační obtíže charakterizované hlavně horečkou s následným hnisavým výtokem z operační rány, velmi často provázeným sepsí a smrtí. Listerova pravidla antisepse praktikovaná od 60. let 19. století změnila chirurgii z činnosti provázené infekcí a smrtí v obor, který umožňoval zmírnění pacientových obtíží a dokonce i prodlužoval jeho život. Nicméně infekce operační rány je stále jednou z nejčastějších komplikací provázející operační léčbu. Data z ČR nejsou k dispozici, proto se musíme spokojit s daty zámořskými. Infekce operačních ran představuje třetí nejčastější nosokomiální infekcí ve Spojených státech amerických (14 až 16 %). U chirurgických pacientů je nejčastější nosokomiální infekcí právě infekce operační rány a představuje 38 % všech infekčních komplikací. Z těchto 38 % dvě třetiny představují infekci samotné incize a třetina je spojena s infekčním postižením orgánů nebo prostorů zasažených operací. Pokud operovaný pacient s infikovanou operační ranou zemře, 77 % těchto úmrtí je dáno do přímé souvislosti s infekcí operační rány a z toho 93 % představuje zásadní postižení spojené s hlubokou orgánovou infekcí. Těchto komplikací je naštěstí v gynekologii a porodnictví málo, jsou doménou hlavně hrudní a srdeční chirurgie. Problém infekcí operační rány není pouze medicínský, ale i ekonomický. Infekce operační rány prodlužuje hospitalizaci pacienta průměrně o 10 dní. Ve Spojených státech každá takováto prodloužená hospitalizace prodražuje léčbu o 3 152 USD. Originální článek amerických autorů je v podstatě výtahem doporučení pro prevenci infekcí operační rány z roku 1999, které bylo sestaveno na podkladě mnoha validních studií, nicméně sami autoři upozorňují na jejich malé množství, neumožňující plně podchytit jednotlivé rizikové faktory.
…
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 5/2004, strana 20
Zdroj: