NOVINKY ZE SVĚTOVÝCH KONGRESŮ
EVROPSKÝ KONGRES O PLICNÍM KARCINOMU
Imunoterapie ve druhé linii u nemalobuněčného plicního karcinomu
Pacienti s pokročilým nemalobuněčným plicním karcinomem (NSCLC), kteří vyžadují chemoterapii, častěji (o 30 procent) dosáhnou parciální odpovědi, jsou‑li předléčeni checkpoint inhibitory PD‑1/PD‑L1, oproti těm, kteří těmito přípravky léčeni nebyli. Výsledky tohoto svého pozorování přednesl doktor Sacha Rothschild z Univerzitní nemocnice v Basileji (Švýcarsko) na Evropském kongresu o plicním karcinomu (Ženeva, 5.–8. května 2017). Předběžné výsledky sledování mohou změnit léčebné protokoly pro pacienty s NSCLC. V současnosti jsou podle evropských guidelines checkpoints inhibitory standardní léčbou druhé linie po chemoterapii pro pacienty s vysokou expresí receptorů PD‑L1 v nádorových buňkách. Zatím není jasné, jak dále léčit nemocné, když imunoterapie selže, ale stále zbývá prostor pro paliativní léčbu, řekl Sacha Rothschild. Imunoterapie (inhibitory PD‑1/PD‑L1) zahrnovala přípravky nivolumab, pembrolizumab a atezolizumab. Typy léčených NSCLC byly adenokarcinom, dlaždicobuněčný karcinom a jeden případ velkobuněčného karcinomu.
VÝROČNÍ KONGRES AMERICKÉ NEUROLOGICKÉ AKADEMIE
NEDA po čtyři roky po léčbě alemtuzumabem
Profesor Gouglas Arnold (McGillova univerzita, Montreal, Kanada) představil na kongresu Americké neurologické akademie (22.–28. dubna 2017, Boston, USA) výsledky pokračování studie CARE‑MS I, která sledovala nově diagnostikované nemocné s remitentní‑relabující roztroušenou sklerózou (RR RS) léčené v první linii alemtuzumabem. Celkem 376 nemocných dostalo dvě série infuzí alemtuzumabu podle schváleného dávkování (studie CARE‑MS I). Následné čtyřleté sledování prokázalo, že 63 procent pacientů nevyžadovalo žádnou další terapii. Po dobu šesti let bylo sledováno celkem 93 procent pacientů, kteří byli zařazeni do původně dvouleté studie.
Vyšetření magnetickou rezonancí prokázalo:
- na začátku léčby bylo 93 procent nemocných bez gadoliniem enhancovaných lézí a po šesti letech tento stav přetrvával u 87 procent pacientů,
- na začátku léčby bylo 78 procent pacientů bez T2 vážených lézí, po šesti letech 67 procent nemocných,
- na začátku léčby bylo bez známek aktivity onemocnění (bez přítomnosti gadoliniem enhancovaných lézí nebo T2 vážených lézí) 77 procent pacientů, po šesti letech jich pak bylo bez aktivity RS 66 procent.
V komentářích ke studii zněly dva názorové proudy: potěšení z toho, že u dvou třetin pacientů se podařilo dosáhnout stavu „no evidence of disease activity“, tedy uznávaného léčebného cíle, nenastala u nich nutnost zopakovat léčbu (retreatment) a nemocní byli ve velmi dobrém klinickém stavu. Na druhou stranu v současnosti nejsou známa validní kritéria, která by zhodnotila prognózu nemocných, co se týká progrese aktivity u nemocných s nově stanovenou diagnózou. Nezodpovězenou otázkou zůstává, kolik pacientů léčených přípravky první linie by v šestiletém horizontu potřebovalo léčbu eskalační – tedy i alemtuzumab, která není zcela bez rizika.
Atrofie spinální šedé hmoty jako prediktor progrese roztroušené sklerózy
Doktorka Regina Schlaeger (Kalifornská univerzita, San Francisco, USA a Univerzita v Basileji, Švýcarsko) upozornila na velmi slibný biomarker progrese RS, který je přítomen již ve velmi časných stadiích onemocnění. Skeny MRI krční míchy (v oblasti C2/C3) u pacientů, u nichž byla následně podle průběhu diagnostikována progresivní forma nemoci, vykázaly 14% redukci objemu oproti 3% atrofizaci u nemocných s RR RS (p = 0,0007). Přitom tříprocentní úbytek šedé hmoty v krční míše nemocných s RR RS byl signifikantně vyšší než u zdravých kontrol (p = 0,0437).
Do pozorování byla zařazena i vyšetření hrudní míchy (T9/T10), ale rozdíly mezi sledovanými skupinami nebyly statisticky významné. Časná ztráta šedé hmoty v krční míše může být důvodem k včasnému použití léčby indikované pro progresivní RS.
Zdroj: MT