Novým antibiotikemproti rezistencím

„Během šesti let vzrostl v ČR počet infekcí vyvolaných methicilin-rezistentním Staphylococcus aureus čtyřnásobně – ze 3,8 procenta v roce 2000 až na 13,1 procenta v roce 2006. Téměř polovina kmenů Enterococcus faecalis, a dokonce osmdesát procent kmenů Enterococcus faecium je rezistentních ke gentamicinu,“ uvedla 1. října v Praze na setkání mikrobiologického poradního sboru společnosti Wyeth Pharmaceuticals alarmující statistiky MUDr. Helena Žemličková, Ph.D., ze Státního zdravotního ústavu v Praze. „U kmenů Escherichia coli během šesti let trojnásobně stoupla míra rezistence k ciprofloxacinu a v roce 2006 dosáhla pětadvaceti procent.“

Podle MUDr. Žemličkové u nás také vzrůstá prevalence antibiotické rezistence u invazivních izolátů Klebsiella pneumoniae k ciprofloxacinu (44 %), ceftazidimu (32 %) a gentamicinu (29 %): „Podle údajů evropské sítě národních surveillance systémů EARSS dosahuje u těchto mikrobů téměř nejvyšších hodnot ve třiceti zemích Evropy. Netýká se zatím karbapenemů, je však jen otázkou času, kdy se rezistence vůči těmto antibiotikům rozšíří i v ČR.“

Před třemi lety byl na světový trh uveden tigecyclin (Tygacil společnosti Wyeth Pharmaceuticals) – doposud jediný zástupce nové skupiny antibiotik glycylcyclinů, jež vznikla modifikací tetracyclinové molekuly. „Mnohem méně na ni působí některé mechanismy získané rezistence tetracyclinů – zejména eflux a změna cílového místa na bakteriálním ribosomu. Antibiotika této skupiny mají proto obnovenou účinnost vůči většině mikrobů, které si již osvojily rezistenci k tetracyclinům,“ vysvětlil doc. MUDr. Jiří Beneš, CSc., z Kliniky infekčních nemocí 3. LF UK a FN Na Bulovce v Praze a dodal: „Vykazuje rozšířené spektrum účinnosti in vitro proti řadě grampozitivních, gramnegativních, aerobních i anaerobních bakterií. Na rozdíl od tetracyclinů působí tedy např. i na enterokoky, enetrobakterie, klostridie, včetně Clostridium difficile. Hraniční je působnost u Bacteroides fragilis – většina kmenů je citlivých, některé však rezistentní.“

Tigecyclin dále účinkuje také na multirezistentní mikroby, jako jsou methicilin-rezistentní stafylokoky, vankomycin-rezistentní enterokoky či enterobakterie produkující širokospektrou betalaktamázu. Z dalších patogenů se uvádějí např. mykoplazmata, chlamydie či rickettsie.

Nemělo by docházet

k lékovým interakcím

Tigecyclin se podává ve formě infuzí. Distribuce v těle je výborná podobně jako u tetracyclinů, vylučování se děje především žlučí a močí. Metabolizaci podléhá méně než dvacet procent podané látky, přitom nedochází k interferencím na žádné z isoforem cytochromu P450. „Neměly by tedy vznikat žádné lékové interakce. Byť se v SPC upozorňuje, že při podávání tohoto antibiotika může dojít k poklesu clearance warfarinu, tzn. zvýšení jeho účinku, a je nutno při terapii upravit dávkování,“ doplnil doc. Beneš.

Výrobcem doporučená iniciální nasycovací dávka je 100 mg, dále se pokračuje dávkami 50 mg po 12 hodinách. „Z farmakokinetiky však víme, že biologický poločas je 20 hodin při jednoduchém podávání, nebo dokonce 40 hodin při opakovaném. Takové antibiotikum by se tedy teoreticky mohlo aplikovat jednou za tři dny. Jediné vysvětlení pro tento způsob doporučeného podávání je podle mého názoru existence nežádoucích účinků.

Tigecyclin má stejně jako tetracyclinová antibiotika poměrně vysoký výskyt nausey a zvracení. Objevují se však především na začátku léčby – během prvních dvou dnů – a nejsou v žádném případě indikací k přerušení terapie. Nicméně ale znemožňují použít rovnou vysoké dávky, které by rychlým způsobem nasytily organismus.“ K ostatním nežádoucím účinkům patří např. bolesti břicha, dyspepsie, průjem, závratě, pruritus apod.

Budoucnost: řešení

helicobakterových infekcí

Na základě multicentrických srovnávacích studií, které prokázaly non-inferioritu tigecyclinu především vůči kombinaci vankomycinu a aztreonamu při léčbě kožních infekcí a vůči imipenemu při terapii nitrobřišních infekcí, registrovaly FDA a EMEA tigecyclin pro podání u osob starších osmnácti let s komplikovanými infekcemi kůže a měkkých tkání, zejména u nosokomiálních infekcí vyvolaných MRSA, a s komplikovanými intraabdominálními infekcemi se smíšenou grampozitivní i gramnegativní flórou.

„Díky pomalému nasycování tkání se tigecyclin v praxi nebude hodit pro léčbu akutních stavů, sepsí, ani pro profylaxi, při níž potřebujeme okamžitý účinek. Dále pro pacienty na jednotkách intenzivní péče, kde je zvýšený výskyt nefermentujících tyčinek, na něž nepůsobí, a rovněž pro gravidní a kojící ženy a děti do 8 let. Domnívám se, že vinou dlouhé doby vylučování není úplně vhodný ani pro plošné podávání, protože i po skončení léčby může dlouhodobě přetrvávat vylučování do gastrointestinálního traktu, a tudíž je střevní fyziologická mikroflóra vystavena nízkým koncentracím antibiotika, což může vést právě k rozvoji rezistencí,“ upozornil doc. Beneš a vzápětí dodal: „Naopak své uplatnění najde zcela jistě v případech smíšených komunitních infekcí vyvolaných různými bakteriemi, včetně multirezistentních kmenů. Takové dobře pronikající antibiotikum se s výhodou využije i u infekcí hůře prokrvených tkání – např. u pacientů se syndromem diabetické nohy. Oproti betalaktamovým antibiotikům by měl tigecyclin mnohem více pronikat i do biofilmu. Jeho hlavní budoucnost podle mého názoru spočívá v řešení infekcí vyvolaných Helicobacter pylori, která má stále větší rezistenci na standardní terapii.“

Zdroj: