O chytání ryb a moudrosti starců
Koná se každoročně v první polovině prosince v San Juanu na Puerto Ricu, s výjimkou každého pátého kongresu, který je pořádán v mexickém Acapulcu nebo na Havaji. Tropické prostředí nahrává velmi neformální atmosféře, kde se mísí předsedové nebo přednášející v šortkách s jinými účastníky, kteří mají dlouhé kalhoty a sako. Pozvaný přednašeč se teprve třeba až za přednášecím pultem zbaví kravaty, když si uvědomí, že je jediný, kdo ji má. Zasedání začínají většinou už v 7 hodin ráno a mnohá z nich končí ve 22 hodin.
Čtyřicátý sedmý kongres ACNP se konal od 12. do 18. prosince 2004. Na programu bylo 42 panelových zasedání, diskutovalo se u 393 posterů a ve 14 studijních skupinách. Tematicky dominovala molekulární biologie, která umožňuje přejít od výzkumu nervových drah a okruhů ke studiu jednotlivých proteinů a genů. Pokusy o integraci detailních poznatků získaných na úrovni molekul s poznatky o funkci jednotlivých částí mozku ve zdraví i v nemoci ukazovaly, kde se dnes překračují hranice našeho dosavadního poznání, ať už jde o hledání genetické dispozice k onemocnění schizofrenií, depresivní poruchou či Alzheimerovou nemocí, nebo možností, jak toho využít k prevenci a léčbě těchto onemocnění.
Poruchou genomu jsou charakterizována nádorová onemocnění, proto může být onkologie vzorem pro ostatní obory medicíny. Dobrým modelem zde byl gastrointestinální stromální tumor (GIST). Genetický výzkum už zcela mění klasifikacitumorůaumožňuje lepší porozumění jejich patogenezi. Už se ví, že o přežití žen s rakovinou prsu v průběhu 16 let po diagnóze rozhoduje i při optimální terapii šest genů. Genetika duševních poruch je však složitější. Přesto už některé nálezy umožňují předpovědět výsledky léčby určitými psychofarmaky: málo funkční alela genu pro tryptofan hydroxylázu, která syntetizuje serotonin, vede k deficituserotoninu a k rezistenci na léčbu antidepresivy typu selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI).
Nejvážnější překážkou na této cestě je složitost lidského genomu. Studovat vliv na funkce mozku u jednoho genu po druhém je neobyčejně pracné. Jako nejvýhodnější se zde jeví metoda microarray, která umožňuje srovnávat zapínání, spouštění (expresi) celých řad genů u nemocných s jejich expresí u zdravých kontrolních osob.
Technologie microarray se dnes neomezuje na sestavení seznamu genů, které se liší u zdravých a nemocných, ale snaží se o vhled do jejich funkcí. Tak D. H. Geschwind (UCLA School of Medicine, Los Angeles) rozvinul rozsáhlý genetický program studia proliferace nervových kmenových buněk, při kterém využívá modelů duševních poruch u laboratorních zvířat. Všímá si především změn exprese genů a využívá při tom hybridizace in situ, aby ověřil rozdíly mezi zdravím a nemocí. Musí přitom využívat matematických modelů vypracovaných při studiu organizace komplexních systémů, které aplikuje i při metaanalýze výsledků publikovaných jinými autory. Není to ovšem gen sám, který ovlivňuje chování. Gen má vliv na systémy, které regulují určitou funkci, jako jsou např. kognitivní funkce nebo afektivita.Technologií microarray lze určovat také koncentrace mRNA i v mozcích zemřelých, přihlíží-li se ke změnám vznikajícím při umírání a k pH mozku (W. E. Bunney, University of California, Irvine).
…
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 1/2005, strana 5
Zdroj: