O chytré Markétě
Zeptáte-li se Angličana, co se mu vybaví při zaslechnutí jména Margaret Thatcher, je dosti pravděpodobné, že odpoví: „Margaret Thatcher – milk snatcher“- tedy Margareta Thatcherová – zlodějka mléka. Jedna z věcí, které v povědomí veřejnosti po této političce zůstaly, je skutečnost, že zastavila rozdávání mléka dětem ve školách. Mléko zejména odtučněné patří určitě k nejzdravějším potravinám. Staré české přísloví „Mlíko na rakev víko“ vytvořili spíše čeští pivaři než lidé s intolerancí mléka. Faustovské „co je zadarmo, přichází od ďábla“ bývá principem pravicové politiky. Možná proto se teď za věci, které bývaly zadarmo, zavádí alespoň poplatek.
Nezdravá životospráva je i u nás velkým problémem. Stále jíme typicky nezdravé potraviny, jako jsou uzeniny, majonéza a tučná masa, a spotřeba ovoce a zeleniny stoupá stále nedostatečně. Nedávný výzkum výskytu obezity u nás ukázal, že se nejvíce zvýšil výskyt obezity u mladých dospělých. Dříve se tloustlo postupně celý život, dnes se začíná tloustnout již v dětském věku. Je tedy na první pohled logické, že se u nás diskutuje o rozdávání ovoce a zeleniny ve školách, nebo je to jen tlak zemědělské lobby podobně jako u produkce biopotravin? Udělala slavná Markéta chybu, když vzala žákům zdravé mléko ze škol? Nebo tím docílila toho, že děti pochopí cenu zdraví a toto poznání si odnesou do dalšího života?
Rozdávání něčeho zdravého zadarmo je bohužel skutečně problém politický a velmi populistický. Z vědeckého hlediska je nezbytné při realizaci takových akcí analyzovat rovněž jejich efekt. Pro úpravu zdravého životního stylu má edukace k zdravému životnímu stylu ve školách minimální smysl, větší význam má výchova v rodině. Určitě největší vliv má mediální prostředí. To zásadně ovlivňuje celospolečenskou atmosféru včetně moderního životního stylu hodného napodobení i prostřednictvím módních trendů a reklamy.
Důležitou roli mohou hrát odborná doporučení, která by ovšem bez popularizace právě především mediální cestou byla značně bezzubá. Celosvětově platná doporučení výboru tzv. Obesity Task Force nepodporují jako možné řešení dětské obezity rozdávat netučné mléko a ovoce, ale upřednostňují regulaci reklamy zaměřené na děti. Řada zemí se již připojila k tzv. Sydney Principles, tedy k zásadě, že reklama zaměřená na děti má obsahovat jen doporučení zdravých potravin a nápojů. Z hlediska potravinářů je přirozeně výhodnější jistý odbyt zboží při rozdávání na účet státu než složité ovlivňování spotřebitele. Příkladem může být nedávná reklamní kampaň u nás zaměřená na zvýšení konzumace ryb – příliš se myslím nevydařila.
Co když ale dítě ovoce nevyužije na házení, ale opravdu je sní? Kdy jde o efektivní dopad vynaložených prostředků – když sní ovoce 5 %, 10 % nebo 90 % dětí? To lze opravdu těžko odhadnout a určitě by z exaktního hlediska byla nutná nějaká modelová analýza určitého vzorku. Na jednom odborném kongrese byl prezentován zajímavý příspěvek, pokus se zlevněním zdravých potravin. Vyhodnocení ukázalo, že vliv na výběr zdravých potravin ve zkoumané populaci byl jen velmi krátký. Z určitého hlediska je pomalá změna v dlouhodobém chování lidí pochopitelná, vždyť každá doba vytvořila určitý standard životního stylu a historicky zakódované zvyklosti se mění velmi pomalu – jinak by nepochybně uspělo tzv. sociální inženýrství minulých režimů.
Pochybuji, že efekt odebrání mléka školákům byl analyzován vědeckou metodou. Nejméně však vede k poznání, že zdraví je hodnota, která nevzniká zadarmo ani paušálním vybíráním poplatků. Vzniká až individuálním poznáním a ztotožněním se s poznatkem, že zdraví je hodnota, pro niž stojí za to něco udělat.
Smutnou realitou je, že změny chování populace (ve smyslu zdravého chování populace) nedosáhla ani chytrá Markéta, ani řada dalších politiků v jiných zemích, kteří se snažili o plošná opatření s dopadem na zdravotnictví, prakticky nediferenciovaná podle skutečné hodnoty placeného „zboží“. Britské zdravotnictví zůstává podobně problematické jako to české. Aktuální výskyt obezity ve Velké Británii je dokonce o něco vyšší než u nás. Podívejme se na dopad obou z politického hlediska pravicových opatření, jakými jsou odebrání mléka školákům a zavedení paušálního poplatku za návštěvu lékaře. K uvědomění si ceny zdraví přispívá patrně spíše to první, zatímco to druhé – jak potvrdily výsledky posledních voleb – v praxi, ukázalo, že většina populace si myslí, že zdraví za 30 zaplacených korun nestojí.
Co tedy může přimět populaci k uvědomění si ceny zdraví? Myslím, že je to jistě celospolečenská atmosféra, kult zdravého způsobu života, možná jsou to i individuální zdravotní účty, navrhované kdysi panem prezidentem. Cesta služeb „zdarma“ nebo rozdávání „zdraví” za nějakou paušální hodnotu však k cíli nevede.
Zdroj: