O praxi s novým kardiostimulátorem
V recentní práci S. Nazariana publikované v časopise heart rhythm se uvádí, že pravděpodobnost, že pacient s kardiostimulátorem bude během doby životnosti implantátu (osm až deset let) potřebovat vyšetření magnetickou rezonancí (mr), je 50 až 75 procent. Odpovídá tento údaj vaší klinické zkušenosti?
Odpovídá, z klinického hlediska se jedná o skutečně významnou limitaci, se kterou se potýkáme prakticky denně. Navíc jde o renomovaného autora a způsobu, jakým k tomuto závěru došel, nelze nic vytknout.
Vaše pracoviště se podílelo na studii, která se zabývala bezpečností a účinností kardiostimulátoru EnRhythm MRI SureScan, který je s MR kompatibilní. Je tento implantát specifický ještě něčím jiným než svou MR kompatibilitou?
Některé zvláštní vlastnosti má, například umožňuje minimalizaci nadbytečné pravokomorové stimulace. Důležité je především uvést, že spolu s ním se implantují také speciální elektrody. Ty u dosud používaných kardistimulátorů fungují jako anténa, dochází na nich ke kumulaci energie. Parametry stimulace se tak během vyšetření Mr mohou změnit, případně se může stimulace zcela zastavit.
Pokud jde o vlastní implantaci tohoto zařízení, je stejná jako u jiných přístrojů?
Ta je prakticky identická, žádné zvláštní specifikum zde není.
Není reduntantní postup, když se u tohoto implantátu radiologicky ověřuje, že skutečně jde o MR kompatibilní typ. nestačí třeba údaj z dokumentace? Pokud se k MR vyšetření přistupuje v zařízení, kde proběhla i implantace, mohlo by to pro ověření stačit?
Ne, vždy je třeba provést kontrolní RTG vyšetření. Opravdu jde o život pacienta. i v České republice došlo ke dvěma úmrtím, toto riziko je zcela reálné. Díky radiokontrastnímu symbolu na stimulátoru i elektrodách se může orientovat například i radiolog, kterému přivezou v urgentní situaci pacienta třeba v bezvědomí.
Během této studie byla bezpečnost přístroje testována na MR o velikosti magnetického pole 1,5 tesly. Není to limitující?
Příliš ne, protože tuto velikost pole má naprostá většina přístrojů používaných v běžné praxi a to platí i pro Českou republiku. Jistě ale budou následovat studie na MR o větší velikosti pole.
Jak pacienti s tímto kardiostimulátorem subjektivně vnímali vyšetření MR?
Velmi dobře, žádný z nich neudával bolest, pocit tepla nebo pocit, že se implantát pohybuje. Nejvíce jim vadil hluk samotné rezonance, ale to samozřejmě s předmětem studie nesouvisí.
Jakým směrem se podle vás tato technologie bude rozvíjet?
Tento stimulátor byl zatím v rámci této studie použit pouze pro MR hlavy a krku a pak dolní části páteře. V následující studii už bude jeho bezpečnost ověřována při vyšetření MR hrudníku, kdy již bude možné dělat i snímky srdce. Další fází vývoje by pak měl být MR kompatibilní implantabilní defibrilátor a samozřejmě implantáty pro srdeční resynchronizační terapii.
Jak přímá zkušenost s tímto implantátem ovlivnila běžnou praxi na vašem pracovišti?
Práce s MR kompatibilním kardiostimulátorem ukázala jasnou budoucnost všech implantátů, překonala dlouholeté tabu v radiologii a nastínila další vývoj směrem k MR kompatibilním ICD a biventrikulárním systémům. Je nutno však zdůraznit, že bude trvat minimálně deset let, než tyto systémy zaujmou dominantní postavení v léčbě nemocných s poruchami srdečního rytmu a indikací ke kardiostimulátoru či ICD.
Zdroj: