O přímých i nepřímých dopadech EU na české zdravotnictví

V tomto prvním víceméně obecném článku se zdržím polemik typu: jak správně a smysluplně jsme promítli a promítáme evropské požadavky do našich zákonů, zda se příliš často nesnažíme „být papežštější než papež“ či zda dopady do českého zdravotnictví jsou pozitivní nebo negativní. Tyto polemiky pokládám za zásadní a budu se k nim vracet při hodnocení jednotlivých konkrétních norem a témat.Je jasné, že naše členství v EU má významný dopad i v oblastech, které evropskými předpisy koordinovány nejsou – a mezi ně patří právě zdravotnictví. V některých případech hrají svůj vliv doporučení a zprávy vypracované na úrovni EU, které zohledňujeme v našem rozhodování, ale většinou se tento dopad realizuje prostřednictvím praxe. Týká se to například volného pohybu osob, který je jedním ze základních principů EU a dává smysl její existenci. Až většina starých členských zemí přestane nesmyslně bránit volnému pohybu zaměstnanců z nových zemí, budou se lidé pohybovat uvnitř EU ještě častěji a dopady tohoto pohybu na zdravotní systémy jednotlivých členských zemí porostou. Už proto, že legislativa Evropské unie dává velká práva jak občanům, kteří vyjedou do jiné členské země a tam náhle onemocní, tak pacientům, kteří vycestují s cílem vyhledat v jiné členské zemi zdravotní péči, které se jim z nějakého důvodu nedostává doma. Velký dopad členství v EU předpokládám v oblasti financování zdravotnictví, resp. úhrady zdravotní péče. Byť je tato oblast plně v kompetenci národních vlád, a já s tím velice souhlasím, nemůžeme se dlouhodobě ubránit postupnému srovnávání a sbližování úhradových systémů.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 14/2005, strana 35

Zdroj: