O reformu nepůjde
Nedávné politické turbulence nám nadělily opět nového ministra zdravotnictví, už bůhvíkolikátého v pořadí. Vzhledem k řadě těch přímo předcházejících si už člověk těžko dovede představit, že by mohlo jít o změnu k horšímu, a to zvláště v době, kdy i lidem, kteří vždy dávali halasnou přednost ideologii před zdravým rozumem, začíná pomalu, ale jistě docházet, že řádné účetnictví musí mít vždy dvě strany: má dáti – dal.Osobně mi ani tak nevadí, že se stal nejvrchnějším hajným bývalý proslulý pytlák, neboť historie zná takových šťastných proměn nemálo – znalost obou stran barikád bývá prostě leckdy k užitku.Proč se ovšem nadále domnívám, že i v tomto případě půjde více o oslnivý, barvami hýřící ohňostroj slov než o mlčenlivou, zarputilou práci, má dva důvody. Jednak jsou přede dveřmi volby. A co se nestihne udělat letos, už se do voleb v podstatě nestihne, neboť všichni, ale opravdu všichni politikové jsou příliš zaměstnáni ostrahou svých židlí a koryt, než aby spustili byť jen na chvíli zrak na něco jiného. A taktéž případné oznamování, neřku-li konání věcí nepopulárních (a těch by při provádění solidní reformy zdravotnictví bylo více než dost, neboť nic nebolí více než zbavit se starých návyků a zlozvyků) se nedá v předvolebním čase, plném slibů všeho a všem, očekávat.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 18/2005, strana 22
Zdroj: