O velkém talíři a opocených rukou

Vztah výšky a hmotnosti se zdál být dávno jasný. Broccův index je dávno opuštěn, koreloval totiž s výškou a nehodil se pro malé a velké osoby. Pokusy s umocněním výšky na třetí ve vztahu k hmotnosti se také neukázaly vhodné, i když lidské tělo je trojrozměrné. Více jevů v medicíně, např. dávkování léků, se však vztahuje k tělesnému povrchu a vrstva tuku je přece také především povrchová. Tak se ujal optimální index hodnotící přiměřenou hmotnost podle poměru váhy k druhé mocnině výšky (Body Mass Index – BMI) a jím vymezené hranice pro muže i ženy, malé i velké lidi, platící univerzálně.

Možná, že v minulosti převažovaly nemoci podmíněné spíše geneticky a nezdravé vlivy prostředí se projevovaly jen například jako infekce. Dnes, kdy je obecným trendem v populaci fyzická nečinnost a nadměrný příjem potravin, je tomu jinak. Vstoupí-li člověk do restaurace, číšník se o velikosti servírovaných talířů nerozhoduje podle výšky či hmotnosti hosta, ale podle pravidel stolování.

Vlivům prostředí jsme vystaveni všichni stejně. Člověk vyšší postavy však může utrpět úraz hlavy např. při vstupu do místnosti, protože dveře normálních rozměrů jsou pro něho nízké. Několik publikací dokládá větší pravděpodobnost vzniku metabolického syndromu u osob menší postavy a rovněž akutní infarkt je častější u osob menší postavy. Je zajímavé, že podle stejných prací již výška nemá na prognózu infarktu vliv. Pro úplnost je třeba dodat, že metabolický syndrom je také méně častý u osob žijících ve vyšší nadmořské výšce. To ale s výškou postavy nejspíše nesouvisí.

I když se původně zdálo, že by BMI mohl být parametrem použitelným pro všechny, nehodí se bohužel univerzálně ani pro muže a ženy. Již starší americké studie ukázaly, že při BMI 35 kg/m² se téměř u každé ženy vyvine cukrovka 2. typu, zatímco u mužů je v tomto případě diabetiků jen asi polovina. Možná to není jen tím, že ženy a muži mají rozdílné procento tuku v těle.

Lepším hodnocením metabolických rizik je obvod pasu. Ten má jinou normu pro muže a ženy. U žen začíná metabolické riziko u 80 cm a velmi výrazné je nad 88 cm, u mužů začíná od 94 cm a velmi výrazné je nad 102 cm.

Že to skutečně s výškou, hmotností a pasem není tak jednoduché, dokazuje u nás i nejnovější průzkum obezity, financovaný z preventivních fondů Všeobecné zdravotní pojišťovny. Sledovaný náhodně vybraný vzorek více než 2 000 osob zahrnoval jedince ze všech regionů, sídel všech velikostí a všech typů vzdělání tak, jak to odpovídá rozložení v české populaci.

Cukrovka a hypertenze je u mužů i žen častější, čím vyšší je BMI. Při obezitě (BMI větším než 30 kg/m²) má však cukrovku 25 % žen a jen 15 % mužů, hypertenzi 52 % žen, ale jen 44 % mužů. Obvod pasu ukazuje rizika mnohem univerzálněji. V nejvíce rizikovém pásmu obvodu pasu má hypertenzi 40 % mužů a 39 % žen, cukrovku 15 % mužů a 16 % žen. Rizikové hranice pro obvod pasu tedy byly celosvětově stanoveny přesně již mnohem dříve a platí i pro českou populaci.

A co tělesná výška? Podle uvedeného průzkumu platí, že čím vyšší je výška, tím vyšší je ochrana před vznikem hypertenze i diabetu. Muži menší než 172 cm mají hypertenzi v 31 % a diabetes ve 13 % a muži vyšší než 186 cm mají hypertenzi jen ve 12 % a diabetes dokonce jen ve třech procentech. Ženy menší než 161 cm mají hypertenzi ve 32 %, diabetes v 11 % a ženy vyšší než 172 cm mají hypertenzi jen v 11 % a diabetes jen ve třech procentech. BMI se u nás univerzálně pro hodnocení metabolických rizik tedy nehodí, malé znevýhodňuje a vysoké zvýhodňuje. A co je ještě zajímavější, BMI koreluje u uvedeného vzorku 2 000 osob signifikantně negativně s výškou. Ve stejné metodice výzkumu v roce 2000 přitom na vzorku asi 1 600 osob korelovalo BMI s výškou ještě lehce pozitivně.

Stravovací zvyklosti se za posledních osm let tak změnily, že malí lidé jsou extrémně ohroženi metabolickými onemocněními. Jejich riziko je nutno hodnotit především podle obvodu pasu. Patrně nedojde k situaci, kdy by číšníci servírovali menším lidem menší talířky a zaměstnanci v supermarketech jim přidělovali menší nákupní košíky. Proto musí změnit své jídelní návyky opět celá populace. Ostatně uvedený výzkum rovněž ukázal, že výskyt obezity, hypertenze a diabetu snižuje nejvíce fyzická aktivita, a to nejen v dospělosti, ale dokonce již v dětství. Jako by si tělo pamatovalo celý život, jak přívětivě nebo macešsky se k němu chováme vlastně od narození. Malí lidé by tedy měli ve svém zájmu především více cvičit. Ale i vysocí lidé mají určité nevýhody. Nedávno jsem měl pacienta, který trpěl společensky handicapujícím onemocněním – extrémním pocením rukou. To, že léčba tohoto onemocnění není jednoduchá, dokládá i letmý pohled na internet, kde jsou těmto pacientům nabízeny spousty přípravků alternativní medicíny. I moderní medicína má však na toto onemocnění lék – injekce botulotoxinu. Když se šťastný pacient vrátil od dermatoložky, za kterou jsem ho poslal, pochvaloval si výsledek, který prý snad vydrží rok až dva. Postěžoval si, kolik peněz ho léčba stála, ale s výsledkem byl velice spokojen. Současně podotkl, že kdyby neměřil svých 195 cm, měl by menší ruce a za léčbu by zaplatil o polovinu méně. Zdá se, že malí lidé mají v současné medicíně také nějakou výhodu.

Zdroj: