O významu vzdělávání v české traumatologii pohybového aparátu
V důsledku změn života společnosti (motorismus, adrenalinové sporty, tělesné aktivity ve vyšším věku apod.), zvyšujících se nároků pacientů na kvalitní funkční výsledek léčby a zejména v důsledku stárnutí populace (a s ní související např. osteoporózy) dochází k nárůstu počtu zlomenin kostí. Mění se i jejich charakter – přibývá zejména vysokoenergetických tříštivých fraktur v osteoporotickém terénu.
Neustále jsou vyvíjeny nové a dokonalejší, avšak často i technicky náročnější implantáty pro stabilizaci a fixaci zlomenin a nové nástroje k jejich aplikaci. Postupně se tak operační ošetřování fraktur pohybového aparátu stává náročnějším jak finančně, tak i organizačně – především z pohledu lidských zdrojů.
Z finančního hlediska je nárůst nákladů na zdravotnické prostředky (nástroje a implantáty) pro ošetření zlomenin nutností. Tento nárůst je však podstatně nižší ve srovnání s explozí výdajů v novodobé éře zdravotnictví ČR na invazivní kardiologii, kardiochirurgii či onkologii. Bohužel, nutnost zvyšování nákladů na zdravotnické prostředky určené k ošetřování zlomenin, a zejména jejich celospolečenská efektivita, nejsou doposud dostatečně reflektovány zdravotními pojišťovnami ani zdravotní politikou státu. V ČR je dnes traumatologie v každé velké nemocnici, jež soustřeďuje náročné výkony (především polytraumata), prodělečnou činností.
Traumatologie potřebuje vysoce
kvalifikované zdravotníky
Celospolečenským cílem je tedy co nejkvalitnější ošetření pacientů při efektivním vynaložení veřejných zdrojů. K tomu jsou potřebné:
* kvalitní zdravotnické prostředky (nástroje, implantáty, diagnostické přístroje apod.) a léky,
* dobrá organizace péče o zraněné – od primárního ošetření na místě úrazu přes rychlý transport na správné místo definitivního ošetření, předoperační a operační zákroky až po rehabilitaci a resocializaci pacientů, a zejména
* personální vybavení nemocnic ošetřujících úrazy, především traumacenter.
Nemocnice musejí disponovat vysoce kvalifikovanými odborníky různých profesí a specializací. V operačním týmu pro ošetření zlomenin pohybového aparátu hraje klíčovou roli lékař – traumatolog. Zapomínat by se ale nemělo ani na kvalifikované sestry – instrumentářky.
Specializace „traumatolog“ klade velké nároky na lékaře, který si ji zvolil. Moderní péče o úrazy se často odehrává s co nejkratší prodlevou od momentu úrazu, v noci, o svátcích apod. Pacienty jsou mnohdy lidé z kraje sociálního spektra (bezdomovci v zuboženém stavu, opilci a narkomani s rizikem HIV apod.). Traumatolog musí zvládat vypjaté situace, kdy i malé zpoždění nebo nesprávné rozhodnutí mohou mít katastrofální důsledky pro pacienta.
„Kursy AO“ – unikátní forma vzdělávání
Traumatolog se musí i celoživotně vzdělávat. Od promoce trvá výchova špičkového traumatologa nejméně deset let. Vedle celostátního vzdělávání formou atestací a celoživotního samostudia hrají nezastupitelnou úlohu postgraduální kursy nejrůznějšího druhu a zaměření, které se neobejdou bez finanční, organizační a logistické podpory výrobců a distributorů zdravotnických prostředků.
V oblasti ošetřování kostních fraktur osteosyntézami jsou lékaři a instrumentářkami nejvíce oceňovány „kursy AO“, které v ČR probíhají pravidelně od roku 1992 a díky nimž si zvýšily svoji kvalifikaci stovky zdravotníků. Tyto kursy jsou po celém světě organizovány nadnárodní neprofitní organizací Arbeitsgemeinschaft für Osteosynthesefragen (AO) se sídlem ve Švýcarsku, která byla založena skupinou třinácti švýcarských lékařů v listopadu roku 1958. Nyní tedy slaví své padesátiny.
V České republice se od roku 2003 ujala programové náplně nově založená skupina Asociace AO Alumni CZ. Každý kurs sestává z přednášek a praktických cvičení. Frekventanti při nich simulují operační postup na speciálních umělých kostech za použití plnohodnotných nástrojů i originálních implantátů. Vyučují se zde principy operačního léčení kostních zlomenin, nezávisle na konkrétní značce implantátů. Hlavním cílem každého kursu je v konečném důsledku zkvalitnění operačního ošetření pacienta.
Průkopníkem vzdělávání Arbeitsgemeinschaft für Osteosynthesefragen v tehdejším Československu byl prof. Oldřich Čech, letos čerstvý osmdesátník, který v šedesátých letech minulého století převzal myšlenky této organizace při svém pobytu ve švýcarském St. Allenu a aktivně je přenesl do našeho prostředí. Stál za rozvojem výroby prvních implantátů a nástrojů v Poldi Kladno (tehdejších SONP) a především sepsal se svými spolupracovníky učebnice o technikách osteosyntézy, které dodnes slouží lékařům v předatestační přípravě i praktikujícím operatérům.
Bez celoživotního vzdělávání, jehož nemalá část je podporována či sponzorována (ať už přímo, nebo nepřímo) členy asociace CzechMed, si dnes nelze představit kvalitní traumatologii pohybového ústrojí. A to samozřejmě platí i pro další medicínské obory. Kvalita vzdělávání pak úzce souvisí s celospolečenskou efektivitou a kvalitou ošetření jednotlivých pacientů.
Zdroj: