Ochrana duševního vlastnictví ve vědě
Je velmi důležité umět, vedle tradičního rozdělování pojmu vlastnictví na vlastnictví věcí movitých a nemovitých, rozlišovat i pojem vlastnictví k tzv. nehmotným statkům. Jeho předmětem je vlastnictví k výsledkům tvůrčí intelektuální činnosti lidí, které souhrnně označujeme jako práva k duševnímu vlastnictví. Je zapotřebí vědět a také respektovat, že práva k duševnímu vlastnictví jsou neodmyslitelnou součástí obchodního majetku podnikatelských subjektů, často tvoří významnou součást jejich obchodního jmění, a proto požívají příslušné právní ochrany. Právní ochrana nehmotných statků má význam nejen při rozvoji vědecké a vědecko-výzkumné činnosti odborných pracovišť, ale i při práci lékařů či akademických pracovníků lékařských fakult.
Pojem duševního vlastnictví je tedy potřeba chápat jako vlastnictví, jehož předmětem jsou výsledky duševní tvůrčí lidské činnosti. Rozvinuté průmyslové státy si již v minulosti byly vědomy potřeby právní úpravy ochrany výsledků tvůrčích procesů. Výsledkem byl podpis Úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví z 20. března 1883 v Paříži (tzv. Pařížské unijní úmluvy), která byla již několikrát revidována a dodnes je v platnosti. Pro dnešní Českou republiku vstoupila v platnost až 29. prosince 1970. Úmluva poprvé formulovala předmět ochrany tzv. průmyslového vlastnictví.
Práva autorská a průmyslová
Vlastní pojem duševního vlastnictví se objevuje až v Úmluvě o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO), která byla podepsána 14. července 1967 ve Stockholmu. Tato organizace byla zakládána se záměrem přispět k lepšímu porozumění a spolupráci mezi státy k jejich vzájemnému prospěchu a na základě respektování jejich svrchovanosti a rovnosti s cílem podnítit tvůrčí činnost podporou ochrany duševního vlastnictví v celém světě.
Podle této úmluvy se za duševní vlastnictví považují práva:
* k literárním, uměleckým a vědeckým dílům;
* k výkonům výkonných umělců, zvukových záznamů a rozhlasovému vysílání;
* k vynálezům ve všech oblastech lidské činnosti;
* k vědeckým objevům;
* k průmyslovým vzorům a modelům;
* k továrním, obchodním známkám a známkám služeb, ale i k obchodním jménům a obchodním názvům;
* na ochranu proti nekalé soutěži.
Dále sem patří všechna ostatní práva vztahující se k duševnímu vlastnictví v oblasti průmyslové, vědecké, literární a umělecké. Práva k literárním, uměleckým a vědeckým dílům se označují jako práva autorská, práva k výkonům výkonných umělců, zvukových záznamů a rozhlasovému vysílání jako práva příbuzná k právu autorskému.
Práva k vynálezům ve všech oblastech lidské činnosti, k průmyslovým vzorům a modelům, k továrním, obchodním známkám a známkám služeb a k obchodním jménům a obchodním názvům se označují jako práva průmyslová.
Komplexní úprava včetně prostředků ochrany práva autorského a práv souvisejících s právem autorským a úpravy kolektivní správy práv je obsažena v zákoně č. 121/2000 Sb., o právu autorském a právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), v platném znění.
Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. Předmětem práva autorského je také dílo vzniklé tvůrčím zpracováním díla jiného, včetně překladu díla do jiného jazyka. Tím není dotčeno právo autora zpracovaného nebo přeloženého díla. Právo autorské k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě.
Průmyslovým právem rozumíme především ochranu výsledků technické tvůrčí činnosti (vynálezy, včetně biotechnologických vynálezů a užitné vzory), předměty průmyslového výtvarnictví (průmyslové vzory), jakož i práva na označení (ochranné známky a označení původu) a v neposlední řadě také konstrukční schémata polovodičových výrobků (topografie polovodičových výrobků). Všechna tato práva a jejich právní ochrana jsou upraveny zvláštními právními předpisy.
Předmětem ochrany je i know-how
O poskytování ochrany na vynálezy, průmyslové vzory, užitné vzory, topografie polovodičových výrobků, ochranné známky, zeměpisná označení a označení původu výrobků rozhoduje ve správním řízení Úřad průmyslového vlastnictví. O těchto předmětech průmyslových práv vede příslušné rejstříky, do kterých zapisuje všechny právně významné skutečnosti týkající se udělené ochrany. Vedle toho je nutné nezapomenout i práva, která se nezapisují do žádných státem vedených rejstříků, ale jejichž význam je rovněž podstatný. Jedná se o know-how a obchodní tajemství, jimž je poskytována právní ochrana na základě jiných právních předpisů, zejména obchodního zákoníku, zákoníku práce, ale také na základě trestního zákona. Jednotlivé státy chrání předměty duševního vlastnictví především prostřednictvím svých národních patentových úřadů, na úrovni Evropského společenství existuje Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM), který má na starosti ochranné známky a průmyslové vzory společenství, na úrovni regionální pak existuje např. Evropský patentový úřad (EPO), který je pověřen zejména udělováním evropských patentů a jeho sídlo je v Mnichově, pobočky má v Haagu, Berlíně a Vídni.
Patentovat nelze genetické
úpravy bez medicínského užitku
Ochrana práv k duševnímu vlastnictví má mimořádný význam zejména při ochraně investic do výzkumu a vývoje léčiv, diagnostiky chorob a léčení lidí. Např. směrnice o právní ochraně biotechnologických vynálezů byla přijata v Evropském společenství po mnohaleté diskusi týkající se etických aspektů biotechnologií a genetického inženýrství. Jedním z jejích cílů bylo objasnit rozsah právní ochrany poskytované biotechnologickým vynálezům, a tím podpořit investice do oblasti biotechnologií. Tato směrnice byla promítnuta do našeho právního řádu s účinností k 1. říjnu 2000, a to zákonem č. 206/2000 Sb., o ochraně biotechnologických vynálezů, který navazuje na patentový zákon a doplňuje jej. Zákon potvrzuje, že vynálezy, které splňují obvyklé podmínky, jsou patentovatelné, i když obsahují biologický materiál. V souladu se směrnicí vylučuje zákon z patentovatelnosti způsoby reproduktivního klonování lidí a postupy, při nichž se používá lidské embryo. Zákon se snaží i o vyvážené řešení problému, do jaké míry lze patentovat zvířata. Z patentovatelnosti jsou vyloučeny způsoby úpravy genetické identity zvířat, které jim mohou způsobit utrpení bez podstatného medicínského užitku, a také zvířata, která jsou výsledkem takových úprav.
Zdroj: